Největší rozsahem v Plavební ročence 2023 je kapitola Nové zákony, vyhlášky, předpisy vydané v roce 2023, konkrétně Vyhláška Ministerstva dopravy č. 48/2023 Sb., o vymezení činností vykonávaných členy posádky plavidla a ověřování způsobilosti k vedení plavidel, a Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 11/2023 Sb., o zdravotní způsobilosti ve vnitrozemské plavbě. V ročence ale samozřejmě naleznete i pravidelné příspěvky: Výročí, výstavy, semináře a jiné události; Opatření obecné povahy vydaná Státní plavební správou; Přehled údajů o vnitrozemské plavbě; Plavební provoz; Dozor na plavidla; Zkoušky způsobilosti; a Zajímavosti v plavbě s podkapitolami Činnost Českého plavebního a vodocestného sdružení v roce 2023, Kybernetický útok podzim 2023, Zajištění podjezdných výšek na plavebním kanálu Troja – Podbaba, Zahájení stavby nové plavební komory Rohatec – Sudoměřice, a Zkušenosti s novou právní úpravou ověřování způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel jiných než malých. Vydala Státní plavební správa v nakladatelství Mare-Czech v roce 2024. Neprodejné, distribuci si zajišťuje SPS.
Podle vzoru pražského Vltavana byl v hospodě Na Lešanské založen v červnu 1898 spolek Vltavan Štěchovice. Ke 125. výročí založení sepsala kronikářka spolku Táňa Jelínková útlou knihu Život ve Štěchovicích. Útlou sice rozsahem, přesto naditou informacemi o životě v městečku při Vltavě kdysi i dnes, o těžbě zlata a řemeslech, o voroplavbě a šífařství, o stavbě lodí i paroplavbě, o osobnostech kraje i místních památkách, o spolcích a tradicích, o krásách kraje i katastrofách, o skautingu i trampingu... Publikaci vydal Vltavan Štěchovice v roce 2024 v nakladatelství Mare-Czech. Antonie Jelínková (1944) publikuje pod jménem Táňa Jelínková. Celý profesní život pracovala jako bankovní úřednice, přitom se věnovala své lásce – literatuře. Vedle svého povolání v bance působila po dobu 25 let v odborové knihovně banky jako dobrovolná knihovnice a po odchodu do důchodu ještě sedm let v Městské knihovně Praha. Literatuře se věnovala jako svému celoživotnímu zájmu. Publikovala v Pražském sborníku historickém, sborníku Praha 4 známá neznámá, vyšla jí kromě jiného publikace Dějiny bankovního domu Na Příkopě čp. 390, po dlouhá léta uveřejňovala historické a životopisné články ve Večerní Praze a jiných periodikách. Zájem o historii ji přivedl do vltavanských spolků, nejprve jako čestnou členu Vltavana Praha a později do Vltavana Štěchovice, kde zastává funkci kronikářky spolku.
Příběh o neplánovaném setkání muže a ženy, které spojuje mnoho společně prožitých let, dvě děti, ale rozděluje řada nevyřešených témat a nevyřčených rozporů. Ale jedno je jim společné, jejich křesťanská víra, kterou se snaží mnohdy klopotně naplňovat a žít. On jednoho dne odešel, ale pořád zůstává manželský slib, který si vzájemně dali a který berou sice po svém, ale vážně. Mnoho let žijí mimo sebe, ale jednoho dne se jejich cesty nečekaně protnou a jejich životní příběh bere dramatický spád. Znovu se před nimi vynořují věci z minulosti, někdy s nečekanou silou, a vytvářejí kostru osudového dramatu, které se odehrává v nijaké době, na nijakém místě, jen mezi dvěma lidmi, beze svědků, beze jmen, ale s o to většími emocemi a o to větší silou… ********************************************* Jiří Liška (*1963) vystudoval organickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a už více než třicet let pracuje ve společnosti zabývající se klinickou farmakologií. Do literatury vstoupil vojenskou trilogií z doby pozdního socialismu v ČSSR (Přijímač, Čekan a Stmívání na východě), kde každá z knih zevnitř odkrývá různé aspekty fenoménu prezenční služby v ČSLA v době, kdy režimu už zbývalo posledních pár let. Poté autor vydal jakoby na odlehčení kuchařku Tatínku, vař a vyprávěj k tomu, která je spíše povídáním o vaření než návodem k přípravě zajisté lahodných pokrmů. Zatím nejnovějším dílem je žánrově velmi odlišná novela Poslední nápad, která nemá jedno ústřední téma, ale na pozadí fatální události a neplánovaného setkání dvou lidí (on a ona) pojmenovává řadu problémů mezi muži a ženami a hledá cesty, jak se s nimi vypořádat. Publikaci vydal Jiří Liška v nakladatelství Mare-Czech v září 2024.
Spolek přátel plavby vznikl přeměnou Sekce lodní dopravy Klubu přátel památek a historie při Okresním muzeu Děčín na přelomu 1997–1998. Členy se stávali především „lidé od vody“ z Děčína a okolí, ale také existovala početná skupinka osob, které měly zájem o členství a bydlely v pražské aglomeraci. V řadách spolku však nalezneme i obyvatele dalších českých nejen polabských měst. V našem kolektivu jsou i cizí státní příslušníci. Snahou vedení spolku bylo vždy sestavovat program této činnosti tak, aby obsahoval osm přednášek, jednou za rok exkurzi nebo výlet a výroční členskou schůzi. Mezi jiné aktivity patřívají autogramiády, odborné semináře, účast na různých jednáních o plavbě, apod. Pravidelné schůzky se konají tradičně druhé úterý v měsíci. Velmi výrazná je publikační činnost spolku. Třicetiročenka volně navazuje na titul Dvacet let Spolku přátel plavby vydaný v roce 2012. Publikaci vydal Spolek přátel plavby v nakladatelství Mare-Czech v červnu 2024.
Martina Študencová se narodila v Liptovském Mikuláši 15. července 1978. V roce 1997 dokončila střední školu v Brně. Od roku 2010 žije v Kutné Hoře. Vzývání je její první sbírka poezie. Své básně publikuje také na sociálních sítích www.poetizer.cz. Sbírku doplňují ilustrace Jiřího Petrdlíka, a úvodním slovem ji doprovodili Aleš Navrátil a Richard Drury. Vyšlo jako 51. svazek v edici VLNA. Rok vydání: 2024 (expedice květen 2024)
Ve své devátá sbírce poezie Songulár autor M. A. Rek nabízí „verše souznící s hudbou“. Tedy verše přímo na hudbu psány, nebo které byly hudbou inspirovány. Vlastní texty i přepisy písní vznikaly v letech 2018 až 2024. Knihu tématicky doplňují fotografie a koláže autora. Sbírka vyšla jako 50. svazek v edici VLNA. Každý výtisk je podepsán autorem. Rok vydání: 2024 (expedice duben 2024)
Publikace Čluny typu Amanda volně navazuje na předchozí knihu Pavla Balcara „Zadokoláky“, popisující „fenomén pro Labe“ – motorové kolesové remorkéry. Kniha, kterou máte před sebou, je věnována těm nejméně nápadným, avšak neúnavným dříčům, představujících však skutečnou dopravní kapacitu labské flotily největšího českého dopravce na Labi a Odře po dobu od vzniku ČPSL/ČSPLO/ČSPL až do konce vlečné plavby v 90. letech 20. století. Shromážděné, prakticky vyčerpávající kvantum dat od vzniku tohoto typu, přes jeho provoz až po neodvratný konec, umožňuje všem zájemcům i pamětníkům nalézt cokoliv je z historie těchto lodí zaujme. Obzvláště pamětníkům, pokud ještě žijí, pak osvěží vzpomínky na na léta strávená za slunných rán na člunu plujícím samotíží nebo na ruch přístavů při vykládkách například v Hamburku. Fotografií, obrázků a výkresů: 175 včetně barevných. V únoru 2024 vydalo nakladatelství Mare-Czech v koedici s Oblastním muzeem v Děčíně a Spolkem přátel plavby. O autorovi: Pavel Balcar je absolvent průmyslové školy v Děčíně v letech 1954–1958. Ve Státní plavební správě pracoval od eléva až po vedoucího oddělení dokladů plavidel a současně zástupce ředitelky pobočky. Je autorem mnoha příspěvků k historii vodní dopravy v odborné literatuře. V současnosti je spokojeným důchodcem a dlouholetým členem Spolku přátel plavby.
Závěrečná poetické „punkové trilogie“ tak trochu klame tělem. Přes pesimistické vročení – kratičké příběhy o hledání barev, zvuků a vůní i tam, kde už nejsou... a nebyly – sbírka hraje barvami (autor si úmyslně jako obrazový doprovod zvolil fotografie streetartu) a tomu, kdo chce slyšet, zní i hudbou, jež je pro básníka věčnou inspirací. Na čtenáři pak je se rozhodnout, zda karneval se vší svou opulentností pestrobarevných skvrn, tance a smíchu, je příležitostí k veselí, nebo naopak ke smutku. I přes veškerou melancholičnost, která se v textech skrývá, ale stále pro všechny příběhy (Mauser de Vader o svých textech nerad hovoří jako o básních a o sobě jako o básníkovi) platí motto první sbírky (3. nástupiště) – Naděje je.