Miloslav John vydal své první souborné dílo „Září 1938 1 + 2“ v roce 1997. V roce 2000 následovala kniha „Září 1938 – role a postoje spojenců ČSR“. Obě knihy podrobně a objektivně zhodnotily situaci Československé republiky během zářijových dnů roku 1938, Mnichovskou dohodu a její následky, a možnosti československé armády bránit se za současné politické situace v Evropě a možnosti jejich spojenců. Miloslav John připravoval konečnou část této trilogie, nazvanou „Březen 1939“, která měla popsat Československou republiku po Mnichovu, rozpad Československa, vznik Slovenského Státu, okupaci, a jako poslední část přínos ukořistěné československé výzbroje pro válečné akce Wehrmachtu, a výrobu válečného materiálu pro Německo během celé druhé světové války. Tu však po jeho úmrtí již dokončili Charles K. Kliment a Břetislav Nakládal. První díl, který máte před sebou, zahrnuje období od Mnichovské dohody a vyklizení pohraničí až po německou okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Druhá připravovaná část popíše likvidaci československé armády, rozsah a využití ukořistěné výzbroje československé armády, včetně letadel a obrněných vozidel, německým Wehrmachtem, a konečně přínos československého zbrojního průmyslu pro německou brannou moc.
Historie slovenské armády z let druhé světové války Ch. K. Klimenta již vyšla před léty v nakladatelství Mustang. V současnosti ji v koedici s nakladatelstvím Ares vydalo nakladatelství Naše vojsko. Kniha je oproti původnímu vydání částečně přepracovaná a doplněná. Nové vydání přináší poměrně srozumitelný přehled bojových operací Slovenské armády během druhé světové války včetně SNP a kniha tak je praktickým přehledem a průvodcem dané problematiky s množstvím informací ohledně slovenské útočné vozby i dalších složek. Publikaci doplňuje velké množství mnohdy dosud nepublikovaných fotografií, přehled výzbroje a barevné kresby výstroje a označení.
Sdružení nazvané Lloyd Austriaco (Rakouský Lloyd) bylo založeno v Terstu roku 1833 sedmi místními námořními pojišťovnami podle vzoru pojišťovací společnosti Lloyd‘s. Účelem sdružení bylo stát se centrem podnikání, akcí a poradenských služeb, které by pomáhaly rakouské námořní plavbě a obchodu. Na základě statutu z roku 1836 je založena „Paroplavební společnost Rakouského Lloydu“. Vznikla díky pochopení významu a podpoře námořní plavby a obchodu ze strany rakouské vlády a císaře. Cílem společnosti bylo zřízení pravidelných paroplavebních linek mezi Terstem a velkými přístavy ve východním Středomoří, tedy v Řecku, Turecku, Egyptě a vůbec v Levantě. K čemu je historie této společnosti dobrá současnému českému čtenáři? Inu, snad k vědomí, že je zakotvena do časů „gründerství“ a končí po „časech krásných“, že mnohé parníky Lloydu nesly jména vztahující se k našim zemím (BOHEMIA, MORAVIA, SILESIA, PRAGA, BRUENN, KARLSBAD, PILSNA, MARIENBAD, GABLONZ a PALACKÝ), že v posádkách, hlavně těch strojních, sloužilo mnoho krajanů, že Terst byl také naší českou branou do světa... a dál to už záleží na samotném čtenáři. Vyšlo v roce 2011 v edici Lodě v české minulosti v druhém, upraveném, vydání.
Stručná historie největší československé válečné lodě z pohledu technika. Od projektu přes stavbu, službu na Dunaji v československé armádě a mobilizaci, po předání Německu po zániku Československa. Období druhé světové války pod vlajkou Kriegsmarine. Navrácení lodi z americké internace. Pokusy o znovuzprovoznění v poválečné československé armádě. Projekty na civilní využití a hořký konec. Obrazová příloha, výkresová dokumentace. Vydání 1., publikace vyšla v řadě "Lodě v české minulosti". Vydalo nakladatelství Mare-Czech v koedici s Spolkem přátel plavby a nakladatelstvím Ares, Praha 2004
Již páté příhody českého doktora na moři nás tentokrát zavedou do Severní Ameriky. „Kdyby mi tehdy někdo řekl, za jakých okolností se jednou s Amerikou opravdu setkám, nevěřil bych mu ani slovo. Mé seznámení s ní bylo opravdu zvláštní a mělo tak duchovní rozměry, že na to vše vzpomínám dodnes. Dostal jsem se sem s lodí Kriváň, což byla má nejlepší loď. Připlouváme sem z Jižní Ameriky, dokonce z řeky Amazonky. To je ale jiná kapitola, teď jsme v Severní Americe před mým prvním přístavem Nového světa Houstonem ve státě Texas…“
První svazek ze šestidílného bojového deníku československých letců bojujících ve Velké Británii v letech 1939–1945. Kniha má bohatou fotografickou přílohu, doplněna je barevnými výkresy používané techniky a nechybí ani vzpomínky účastníků. Dílo, po šesti válečných letech rozdělené na šest částí, navazuje na úspěšné publikace Na nebi sladké Francie.
Vznik a vývoj loděnice v Křešicích. Stavba lodí v oblasti Děčína má bohatou tradici. Sledujeme-li Labe v úseku mezi Přerovem a Děčínem, pak napočítáme 14 loděnic, které vznikly vesměs ve druhé polovině 19. století. Z toho jen v Boleticích byly tři loděnice: V té době se loděnice zabývaly stavbou dřevěných nákladních lodí, určených hlavně pro trh v Německu. byly to tzv. cíly a vlečné čluny délky cca 40 m. Berlínští podnikatelé kupovali náklad uhlí, popřípadě ovoce nebo obilí i s lodí. Lodě pak byly prodány malým loďařským podnikům, nebo byly využity jako stavební materiál při výstavbě Berlína. Ročně splouvalo do Německa asi 400 cíl. Z nich pouhá čtvrtina se vracela do Čech. V létech před první světovou válkou poptávka po českých lodích značně poklesla a trhové cíly se přestaly používat. To mělo za následek zánik některých malých loděnic. Naopak labské čluny, které byly určeny výhradně pro plavbu na Labi, zaznamenaly na rozdíl od kanálových člunů a trhových cíl značný vývoj. Jejich velikost se zvětšovala, stavebním materiálem bylo nejen dřevo, ale i železo. Boletický kronikář Emil Hikl zaznamenal: „Loděnice Julia JAHNA byla v roce 1911 zavřena, protože dřevěné lodě nestačily na konkurenci ocelových.“ Ani ostatní loděnice nebyly schopny se stávajícím vybavením přejít na stavbu ocelových lodí a tak postupně zanikly. Každé kulaté výročí je příležitostí k poohlédnutí se na počátky vzniku daného podniku, jeho vývoj a k připomenutí si nejen dosažených úspěchů, ale i chyb, které se v průběhu uplynulých let vyskytly. Loděnici J. Waltera padesáté výročí vzniku prezentovala tablem s fotografiemi svých zaměstnanců a fotografií loděnice. Pracovníci loděnice Křešice ve spolupráci s Okresním muzeem v Děčíně uspořádali v jídelně loděnice ke stotřicátému výročí závodu velmi zdařilou výstavku. Stopadesáté výročí vzniku křešické loděnic autora inspirovalo k napsání tohoto příspěvku. V některých odstavcích zabíhal do podrobností. Je tomu tak např. při popisu práce nýtařů, tedy u profese, která v dnešní době z loděnice prakticky zcela vymizela. Publikací vzdává hold všem pracovníkům, kteří se o vybudování křešické loděnice zasloužili. Dále všem technikům a řemeslníkům za stavbu lodí a technických zařízení, která se v provozu velmi osvědčila a přispěli tak k šíření dobré pověsti této loděnice a to nejen doma, ale i v zahraničí. Publikace vyšla v roce 2006.
Monografie britských torpédonosných a bombardovacích typu domácí konstrukce, užívaných britským palubním letectvem v letech 1939–1945. Popsány jsou typy Swordfish, Albacore a Barracuda. Kniha je bohatě vybavena fotografiemi, černobílými i barevnými, a barevnými bokorysy popisovaných strojů. Dále publikace obsahuje třípohledové plánky všech letadel – vždy několika verzí v měřítku 1:72 a „rentgeny“ všech letadel, stejně tak jako nákresy interiérů. Kniha je tak cennou příručkou pro kitaře a letecké modeláře.
Příběh kapitána někdejší Československé námořní plavby a Československé plavby dunajské na sklonku jeho kariéry, kdy se po létech v nemilosti normalizačních politických kádrů mohl po roce 1989 opět vrátit na velitelský můstek velkých lodí jako Košice II, Slapy nebo Třinec a plavit se na nich do těch nejexotičtějších končin.
Kniha Vernisáž pamětníků navazuje na první část „Modrých medailonků“. V této druhé části, vernisáži pamětníků jsou prezentovány portréty dosud žijících veteránů, kteří na své aktivní působení na mořích a oceánech již jen nostalgicky vzpomínají. Najdete zde čtrnáct medailonků: Milan Rusňák, kapitán dálné námořní plavby; Počestné avantýry námořníka Jana; S Jindřichem Vodičkou od břehů Berounky do sídla vlády nad Vltavou; Morseovka radisty Vítězslava Schillera; Námořní kapitán v exilu Dalibor Berka; Toulavé boty Kozmíka Josefa; Lodní lékař MUDr. Michal Chromiak; Nezničitelný „motorman“ Láďa Honzátko; Expert v oboru radiokomunikace Jiří Borovička; Další exilový kapitán Josef Štefan Schön; Patriot lodi Vítkovice Josef Konečný; Nepotopitelný bocman Eman Novák; Medailon pro tetičku z Ameriky; a medailonek poslední – Fedorův tmavomodrý svět. Publikace vychází k padesátému výročí vzniku Československé námořní plavby.