Dělostřelecké tahače sice rozhodně nejsou „velkou“ kapitolou v historii československé obrněné techniky, pro činnost armády Československé republiky byly ale více než významné. Úkolem tahačů bylo dopravit „krále“ bitev, dělostřelectvo, na místo, kde mělo být nasazeno. A podobně jako v případě „velké“ obrněné techniky i na tomto poli hrálo v minulosti Československo „první housle světového orchestru“. O tom, že československé tahače patřily ke světové špičce v daném oboru, svědčí i to, že řada z nich se dostala nejen do mnoha zemí Evropy, ale i do exotické ciziny – do Turecka či do dnešní Indonésie. Publikace je doplněna řadou unikátních fotografií a nákresů jednotlivých tahačů. Ivo Pejčoch, který tuto publikaci napsal, je čtenářské obci znám jako duchovní otec a současně i autor encyklopedické řady Obrněná technika. Dělostřelecké tahače je tedy možné považovat za jakousi „malou řadu“ Obrněné techniky.
První český parník Bohemia představuje legendu naší technické historie. A jako u všech legend, byla i na jeho existenci časem nanesena řada nepřesností a omylů, ať už z důvodů neznalosti faktů, nebo ze snahy parník co nejvíce „počeštit“. Tyto chyby byly po celé století autory bez ověřování přebírány. Z historiků naší techniky se parníkem Bohemia začal v padesátých letech důkladně zabývat dr. František Psota, a do obsáhlé studie „První český parník“ z roku 1955 zpracoval všechny novinové reportáže o Bohemii z let 1840 až 1845. K vlastnímu archivnímu bádání se však již nedostal. Výsledky podrobného archivního bádání, studia soudobého tisku a kontaktů se zahraničními institucemi a osobnostmi autor poprvé publikoval v roce 1987 v článku První paroplavební podnik v Čechách. Pak následovalo několik dalších článků a naposled obsáhlá kapitola v knize Dějiny plavby v Čechách, díl II z roku 1997. Omezený rozsah těchto tiskovin ovšem neumožňoval uveřejnit všechny podrobnosti, jako například plné znění důležitých dokumentů. Příležitost k tomu poskytla až monografie o parníku. A navíc, Bohemia existuje zčásti dodnes i fyzicky. Po odprodání parníku do Drážďan v roce 1851 a vyřazení ze služby Sasko-české paroplavební společnosti v roce 1856 byl jeho parní stroj přenesen postupně do dalších dvou drážďanských parníků. V druhém z nich, jménem Diesbar postaveném v roce 1883, pracuje stroj s mnoha původními hlavními díly spolehlivě dodnes. Uveřejněním většiny dostupných písemných a obrazových materiálů a výkresových podkladů se tedy z parníku legendárního naopak stává parník, patřící nesporně k nejlépe doloženým evropským říčním parníkům z první poloviny 19. století. To ovšem neubírá nic na jeho technické kráse a romantice jeho plaveb. Kromě zajímavé četby se kniha může stát i podnětem k prohlídce historického a pravděpodobně nejstaršího dosud pracujícího lodního parního stroje při plavbě na parníku Diesbar a ke stavbě modelu parníku Bohemia. K tomu nalezne zájemce v knize plán parníku včetně rysek a podrobný popis jeho zařízení a vybavení.
Doprodej! Kniha je pokusem se o přehledné zpracování přínosu pilotů z okupované Evropy, kteří pomohli RAF ubránit se a postupně přejít do protiofenzivy v období od července 1940 do června 1941 s přesahem do roku 1942, kdy byla RAF opět v defenzivě kvůli drtivé vojensko-technické převaze nových stíhaček Luftwaffe Focke-Wulf Fw 190. Literatura, která až dosud vyšla v českém jazyce a věnuje se bitvě o Británii, je převážně britské provenience. Britští autoři se sice zmiňují o účasti polských a československých letců, ale z důvodu jazykové nedostatečnosti a politické polarizace poválečné Evropy nemohli tuto problematiku podrobněji zpracovat. Navíc se při četbě jejich děl nelze ubránit dojmu, že berou účast a podíl spojenců z okupované Evropy na celkovém vítězství RAF pouze za okrajový a vytvoření polských, československých, belgických, francouzských a norských perutí považují hlavně za politický krok. Čeští autoři se na druhé straně věnují hlavně účasti českých letců. To samé platí o polských a francouzských autorech. Proto autor přikročil k práci, která na tuto problematiku hledí z celkového a snad i objektivního pohledu.
Pro vzhled, charakter a život Prahy je od jejího vzniku zcela zásadním faktorem Vltava, řeka, jejíž tok připravil reliéf krajiny k osídlení pražského kotliny a poté k utváření města, které vyrostlo v metropoli. V průběhu své historie si město řeku pozvolna podmaňovalo. Pražané se naučili využívat její energie v mlýnech a později elektrárnách, řečiště překlenovat různými typy mostů, upravit břehy a ostrovy, vybudovat nábřeží. Do proměn tváře řeky nejradikálněji vstoupilo zřejmě 19. století. Vltavské břehy, dosud většinou využívané jako hospodářské periferie, se proměňovaly v žádané lokality s výstavnými budovami, společenskými centry a elegantními promenádami. Ve vstupní části ukazuje autorka historické sepětí Prahy a Vltavy řeky, kdy vystupovaly do popředí zejména praktické funkce řeky, dnes už většinou vnímané jako estetický prvek, dotvářející malebný obraz města. V druhé části se pak stává průvodkyní komentující současné fotografie zajímavých objektů a míst spojujících Vltavu s Prahou, ať to jsou historické mlýny, jezy, náplavky, ostrovy, vodárenské věže, mosty, nábřeží s jejich budovami i řeka jako místo společenského života města. Kromě fotografií exteriérů provázejí text dokumentační snímky, rejstřík lokací s mapou objektů, přehled ostrovů, mostů, nábřeží a také osobností. Kateřina Bečková Česká autorka několika knih z oblíbené řady Zmizelá Praha a dlouholetá předsedkyně občanského sdružení Klub za starou Prahu. Vystudovala teorii kultury na FF UK, od studií pracuje v Muzeu hl. m. Prahy jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. Knižně publikuje zejména k tématům "zmizelé Prahy" a proměny pražské zástavby v 19. a 20. století. Spolupracuje též s Národním památkovým ústavem a jeho odborným časopisem Zprávy památkové péče. Zájem o vzhled Prahy, ochranu památek a pražskou realitu ji přivedl k občanské aktivitě v Klubu za starou Prahu, jehož je předsedkyní od roku 2000.
Když se dnes řekne "Moráň", málokdo si pod tímto názvem dovede něco konkrétního vybavit. Znalejší čtenáře by snad mohl napadnout název jedné pražské lokality pod Karlovým náměstím. Zřejmě však jen těm opravdu nejznalejším se vybaví jméno dnes již zaniklé osady ve středních Čechách. Až do roku 1954, kdy byla téměř kompletně zatopena vzdutou hladinou Slapské přehrady, se osada Moráň rozkládala na břehu řeky Vltavy, přímo na rozhraní okresů Příbram, Benešov a Praha-západ. Na rozdíl od ostatních letovisek, nacházejících se dnes kolem přehradního jezera, zmizela osada Moráň i se svým jménem. Na její existenci si v současnosti vzpomenou již jen opravdoví místní pamětníci. Mladší generace a návštěvníci chatových osad a letovisek již v drtivé většině ani netuší, že kdy nějaká Moráň vůbec existovala. Hlavním důvodem vzniku publikace Moráň - zaniklá ves při Vltavě byla snaha připomenout tuto zaniklou osadu a navrátit ji zpět do povědomí nejen obyvatel Povltaví, ale i širší veřejnosti. Od roku 1954, kdy osada nenávratně zmizela pod hladinou Vltavy, název Moráň vymizel postupně jak z map, tak i z povědomí lidí. Starší generace si při listování knihou jistě zavzpomíná na ztracené krásy Povltaví, mladší se snad dozví něco málo o zajímavé historii regionu. Jde o obrazový dokument, po jehož prostudování by si měl čtenář udělat konkrétní představu o tom, jak to na Moráni vypadalo a kde přesně se co nacházelo. Měl by mít pocit, jako kdyby to tam znal odjakživa. V knize je použito kolem osmdesáti unikátních, a často dosud nepublikovaných fotografií. Snímky jsou opatřeny krátkými popisky a celou obrazovou část doplňuje text o historii osady, zpracovaný na základě dnes dostupné regionální literatury, archivních dokumentů i vzpomínek rodáků a pamětníků. Kniha je doplněna několika přehlednými mapkami včetně historické letecké fotomapy z roku 1949. Použito je i několik unikátních plánů nejvýznamnějších budov. Celou publikaci uzavírá několik snímků ze současnosti. Čtenářům se tak prostřednictvím této skromné knihy dostává do rukou nejen dílo historicky-vlastivědného zaměření, ale i obrazová publikace, která široké veřejnosti srozumitelným způsobem přiblíží další střípek ze života obyvatel Povltaví v 1. polovině 20. století.
Potopení německé lodi Wilhelm Gustloff je největší (a patrně i nejrozporuplnější) námořní tragédií všech dob. Dne 30. ledna 1945 po torpédovém útoku sovětské ponorky a chaotické záchranné operaci zahynulo v mrazivých vodách Baltského moře více než 9000 osob, většinou uprchlíků před postupující bojovou frontou.Tato kniha mapuje příběh celé tragédie, a to nejen z pohledu historických událostí, ale především z pohledu a vyprávění konkrétních lidí, kteří se onoho lednového rána nacházeli přímo na palubě lodi. Při stavu skladu "0" nám napište, a knihu Vám rádi doobjednáme.
Miloslav John vydal své první souborné dílo „Září 1938 1 + 2“ v roce 1997. V roce 2000 následovala kniha „Září 1938 – role a postoje spojenců ČSR“. Obě knihy podrobně a objektivně zhodnotily situaci Československé republiky během zářijových dnů roku 1938, Mnichovskou dohodu a její následky, a možnosti československé armády bránit se za současné politické situace v Evropě a možnosti jejich spojenců. Miloslav John připravoval konečnou část této trilogie, nazvanou „Březen 1939“, která měla popsat Československou republiku po Mnichovu, rozpad Československa, vznik Slovenského Státu, okupaci, a jako poslední část přínos ukořistěné československé výzbroje pro válečné akce Wehrmachtu, a výrobu válečného materiálu pro Německo během celé druhé světové války. Tu však po jeho úmrtí již dokončili Charles K. Kliment a Břetislav Nakládal. První díl, který máte před sebou, zahrnuje období od Mnichovské dohody a vyklizení pohraničí až po německou okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Druhá připravovaná část popíše likvidaci československé armády, rozsah a využití ukořistěné výzbroje československé armády, včetně letadel a obrněných vozidel, německým Wehrmachtem, a konečně přínos československého zbrojního průmyslu pro německou brannou moc.
Mírně poškozena po vrácení z komise, většinou odřená obálka. Přední český letecký historik Jiří Rajlich se v této dvoudílné knize, kterou vydalo pražské nakladatelství Ares, rozhodl vypořádat s dosud v tak rozsáhlé podobě nezpracovaným tématem - bojovou službou československých letců ve francouzském letectvu v období 1939 až 1945. Kniha, jež původně vznikla jako souvislý text, byla nakladatelem rozdělena z ekonomických důvodů do dvou částí, lišících se sice rozsahem, prodávaných ale za stejnou cenu (299 Kč). Toto rozdělení je příležitostí ke snad jediné vážnější výhradě proti celému projektu; přestože „řez“ byl proveden kultivovaně a se znalostí problematiky, nevyváženým se stal podíl nutné dokumentace mezi oběma svazky. Rozsáhlá tabulková příloha, jakkoliv záslužná, je totiž svou záživností za vlastním textem pochopitelně zaostávající, současně se ale celá dostala do druhého svazku. Vraťme se ovšem k vlastnímu obsahu obou knih. Jiří Rajlich se totiž s mimořádnými ambicemi rozhodl vytvořit „definitivní“ text, zabývající se danou problematikou. Dlužno říci, že se mu to povedlo téměř dokonale. Dílo je zdravým kompromisem mezi vědeckou prací (autor je profesionálním historikem) a literaturou faktu. Současně ovšem kniha překonává prakticky vše, co bylo dříve na toto téma v češtině napsáno a vydáno. Text si zachovává vědeckou erudici, současně je ale odlehčen dobovými vzpomínkami, perličkami ze života letců apod. Sympatický je rovněž autorův boj proti po léta hlásaným tezím (např. procentuálním zapojení československých letců do bitvy o Francii a jejich úspěšností), které vznikly v důsledku potřeb dobové propagandy a s realitou nemají mnoho společného. Úctyhodný je rovněž seznam pramenů a literatury, z nichž autor čerpal. Určitým nedostatkem ovšem zůstává skutečnost, že Rajlich se odkazuje i na originály knih, jež vyšly rovněž v českém vydání, a na tuto skutečnost nikde neupozorňuje. Pro čtenáře, již nevládnou příslušným jazykem a nemají si možnost citované knihy v originále pořídit, tak chybí poměrně důležitá informace o publikacích českých, v nichž mohou Rajlichovy závěry ověřovat. Samostatnou kapitolu tvoří obrazový materiál, jímž jsou publikace doplněny; stovky unikátních fotografií, desítky vynikajících barevných nákresů letounů (Vít Martínek), jež českoslovenští letci, jejich spolubojovníci či protivníci ve Francii používali. Nápaditě jsou obě knihy zpracovány graficky (Marek Přikryl) - nakladateli se totiž podařilo prolomit časté klišé literatury tohoto typu. kdy samostatně stojí text, zvlášť faktografické dodatky, fotografie a barevná příloha. Na nebi sladké Francie je koláž, kdy čtenář v rozmezí maximálně několika desítek stránek nalezne vždy vše.
Mírně poškozena po vrácení z komise, většinou odřená potah. Přední český letecký historik Jiří Rajlich se v této dvoudílné knize, kterou vydalo pražské nakladatelství Ares, rozhodl vypořádat s dosud v tak rozsáhlé podobě nezpracovaným tématem - bojovou službou československých letců ve francouzském letectvu v období 1939 až 1945. Kniha, jež původně vznikla jako souvislý text, byla nakladatelem rozdělena z ekonomických důvodů do dvou částí, lišících se sice rozsahem, prodávaných ale za stejnou cenu (299 Kč). Toto rozdělení je příležitostí ke snad jediné vážnější výhradě proti celému projektu; přestože „řez“ byl proveden kultivovaně a se znalostí problematiky, nevyváženým se stal podíl nutné dokumentace mezi oběma svazky. Rozsáhlá tabulková příloha, jakkoliv záslužná, je totiž svou záživností za vlastním textem pochopitelně zaostávající, současně se ale celá dostala do druhého svazku. Vraťme se ovšem k vlastnímu obsahu obou knih. Jiří Rajlich se totiž s mimořádnými ambicemi rozhodl vytvořit „definitivní“ text, zabývající se danou problematikou. Dlužno říci, že se mu to povedlo téměř dokonale. Dílo je zdravým kompromisem mezi vědeckou prací (autor je profesionálním historikem) a literaturou faktu. Současně ovšem kniha překonává prakticky vše, co bylo dříve na toto téma v češtině napsáno a vydáno. Text si zachovává vědeckou erudici, současně je ale odlehčen dobovými vzpomínkami, perličkami ze života letců apod. Sympatický je rovněž autorův boj proti po léta hlásaným tezím (např. procentuálním zapojení československých letců do bitvy o Francii a jejich úspěšností), které vznikly v důsledku potřeb dobové propagandy a s realitou nemají mnoho společného. Úctyhodný je rovněž seznam pramenů a literatury, z nichž autor čerpal. Určitým nedostatkem ovšem zůstává skutečnost, že Rajlich se odkazuje i na originály knih, jež vyšly rovněž v českém vydání, a na tuto skutečnost nikde neupozorňuje. Pro čtenáře, již nevládnou příslušným jazykem a nemají si možnost citované knihy v originále pořídit, tak chybí poměrně důležitá informace o publikacích českých, v nichž mohou Rajlichovy závěry ověřovat. Samostatnou kapitolu tvoří obrazový materiál, jímž jsou publikace doplněny; stovky unikátních fotografií, desítky vynikajících barevných nákresů letounů (Vít Martínek), jež českoslovenští letci, jejich spolubojovníci či protivníci ve Francii používali. Nápaditě jsou obě knihy zpracovány graficky (Marek Přikryl) - nakladateli se totiž podařilo prolomit časté klišé literatury tohoto typu. kdy samostatně stojí text, zvlášť faktografické dodatky, fotografie a barevná příloha. Na nebi sladké Francie je koláž, kdy čtenář v rozmezí maximálně několika desítek stránek nalezne vždy vše.
Vážený čtenáři, do Tvých rukou a k očím se dostala kniha dalších mých českých slovních umělých hádanek. Je to nejobsáhlejší soubor tajů, který kdy asi vyšel v české literatuře v jedné knize. Tyto hádanky reprezentují výběr z mé životní tvorby během uplynulých více jak padesáti let. Většina hádanek uveřejněných v této knize nikdy nebyla publikována. Hádanky tvořím průběžně pro svoje tvůrčí uspokojení a pro radost svých blízkých a přátel. Osudem mých tajů bylo sdílet zásuvky mého pracovního stolu. Nyní při příležitosti dosažení svých 70-ti let jsem se rozhodl k jejich výběru a publikaci pro veřejnost. Knihu vydávám vlastním malinkým nákladem a doufám, že pár čtenářů, kterým se dostane do rukou si ji oblíbí a při luštění tajů stráví mnoho hodin skvělé zábavy. Hádanky jsou řazené podle námětů v abecedním pořadí (od a do ž)- viz seznam řešení. Jako pomůcka pro usnadnění řešení tajů je ve většině případů za názvem hádanky uveden číselný kód. Ten vyjadřuje kolik má řešení slov a kolik hlásek každé slovo obsahuje. Námět taje, který má být řešen je uváděn tučně, ostatní text hádanek uvádí 1 nebo 2 mikropříběhy, které mohou přivádět řešitele k správnému řešení anebo také ho od řešení odvádět. Kniha jistě bude také dobrou inspirací těm, kteří se pokusí vymýšlet svoje vlastní hádanky. Mezi hádankami nalezneš příklady zveršování stejných námětů různým způsobem. Podle těchto vzorů můžeš využít známé náměty k vytvoření nových hádanek použitím vlastního zveršování. Při této činnosti přeji hodně zdaru. Taji zdar, nudě zmar! autor ESTE V nakladatelství Mare-Czech v edici VLNA v roce 2018 vydal Stanislav Tvrdík v nákladu 30 výtisků.