Ve své devátá sbírce poezie Songulár autor M. A. Rek nabízí „verše souznící s hudbou“. Tedy verše přímo na hudbu psány, nebo které byly hudbou inspirovány. Vlastní texty i přepisy písní vznikaly v letech 2018 až 2024. Knihu tématicky doplňují fotografie a koláže autora. Sbírka vyšla jako 50. svazek v edici VLNA. Každý výtisk je podepsán autorem. Rok vydání: 2024 (expedice duben 2024)
Publikace Čluny typu Amanda volně navazuje na předchozí knihu Pavla Balcara „Zadokoláky“, popisující „fenomén pro Labe“ – motorové kolesové remorkéry. Kniha, kterou máte před sebou, je věnována těm nejméně nápadným, avšak neúnavným dříčům, představujících však skutečnou dopravní kapacitu labské flotily největšího českého dopravce na Labi a Odře po dobu od vzniku ČPSL/ČSPLO/ČSPL až do konce vlečné plavby v 90. letech 20. století. Shromážděné, prakticky vyčerpávající kvantum dat od vzniku tohoto typu, přes jeho provoz až po neodvratný konec, umožňuje všem zájemcům i pamětníkům nalézt cokoliv je z historie těchto lodí zaujme. Obzvláště pamětníkům, pokud ještě žijí, pak osvěží vzpomínky na na léta strávená za slunných rán na člunu plujícím samotíží nebo na ruch přístavů při vykládkách například v Hamburku. Fotografií, obrázků a výkresů: 175 včetně barevných. V únoru 2024 vydalo nakladatelství Mare-Czech v koedici s Oblastním muzeem v Děčíně a Spolkem přátel plavby. O autorovi: Pavel Balcar je absolvent průmyslové školy v Děčíně v letech 1954–1958. Ve Státní plavební správě pracoval od eléva až po vedoucího oddělení dokladů plavidel a současně zástupce ředitelky pobočky. Je autorem mnoha příspěvků k historii vodní dopravy v odborné literatuře. V současnosti je spokojeným důchodcem a dlouholetým členem Spolku přátel plavby.
Závěrečná poetické „punkové trilogie“ tak trochu klame tělem. Přes pesimistické vročení – kratičké příběhy o hledání barev, zvuků a vůní i tam, kde už nejsou... a nebyly – sbírka hraje barvami (autor si úmyslně jako obrazový doprovod zvolil fotografie streetartu) a tomu, kdo chce slyšet, zní i hudbou, jež je pro básníka věčnou inspirací. Na čtenáři pak je se rozhodnout, zda karneval se vší svou opulentností pestrobarevných skvrn, tance a smíchu, je příležitostí k veselí, nebo naopak ke smutku. I přes veškerou melancholičnost, která se v textech skrývá, ale stále pro všechny příběhy (Mauser de Vader o svých textech nerad hovoří jako o básních a o sobě jako o básníkovi) platí motto první sbírky (3. nástupiště) – Naděje je.
Ve Sborníku 2023 najdete příspěvky – Ing. Jiří Mareš: Historie změn pojmenování-označování plavidel podniku ČSPLO, aneb kam se rozplynula jedna z největších říčních flotil středoevropského rejdařství; Ing. Martin Klein: Vodní cesta Rýn-Mohan-Dunaj, plavební kanál Mohan-Dunaj; Redakční rada: R. I. P, Dipl. Ing.-Chem. Johannes Hirsch; Redakční rada: Vzpomínka na emeritního kapitána Theodora Grötschla. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2022 a seznam členů v roce 2023. V nakladatelství Mare-Czech vydal v roce 2023 Spolek přátel plavby v Děčíně.
Mimořádně čtivé reportáže z cest sepsané redaktorem Prager Tagbattu Maxem Hellerem (1878–1942), dávají nahlédnout do historie baťovské námořní plavby. Dobový text je nově doplněn o kapitolu věnovanou fenoménu meziválečné československé námořní plavby a blok faktografických údajů k osudům baťovských lodí a jejich posádek.
Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie, pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel (1805–1873) na ní znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami. Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích nebyly v té době tak běžné. Také spolky si místo vlajek nechávaly zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první Československá republika a v novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit zákon č. 68/1951 Sb. „O dobrovolných organisacích a shromážděních“ z 12. července 1951. Ten už s existencí spolků nepočítal. Díky zákonu z roku 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby... Ve čtvrté části tohoto lexikonu přinášíme údaje o symbolech vodosportovních klubů, které byly povoleny po vzniku Československa v letech 1926 až 1936. Publikace vyšla v září 2023 v edici Lodní symbolika. Kresby Petr Exner.
Druhé, upravené a rozšířené, vydání. Publikace je doslovným přepisem kroniky, kterou autoři - bratři Vojtěch Husa (1908-1997) a Josef Husa (1899-1981) nazvali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Psali ji od 60. let 20. století, kdy voroplavba na Vltavě výstavbou Orlické přehrady skončila. Vojtěch Husa ji dopisoval v 80. letech. Publikace popisuje voroplavbu na řece Vltavě a jejích přítocích, stavbu vorových pramenů a obchodní záležitosti voroplavby. Autoři vzpomínají na příběhy ze života plavců, včetně popisu nehod a úskalí (rizik) voroplavby. Shrnují své dlouholeté zkušenosti s voroplavbou. Kniha je doplněna ukázkami rukopisu a mnoha fotografiemi z archivu rodiny Husových. Čtení autenticky zaznamenaných pamětí zkušených vrátných (vůdců vorů - držitelů licencí /“patentů“ na určité úseky vodní cesty) a plavců (vorařů) čtenáře přenese v čase a uvede do reality obdivuhodného řemesla vorařství. Uvědomíme si, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti voroplavba vyžadovala a jak velkou sílu (fyzickou i psychickou), respekt, zodpovědnost, sehranost v týmu a mnoho dalšího museli plavci mít. Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné, 2022 Vojtěch Husa (1908-1997) byl plavcem a také vrátným, tj. vůdcem vorů s licencí na Lužnici, Nežárce a Vltavě z Vyššího Brodu až do Prahy. Založil a vybudoval prosperující firmu „Obchod dřívím a voroplavba“. Často ploul vory se svým starším bratrem Josefem. Se svou rodinou (manželkou Annou a dětmi Václavem, Miroslavem a Annou) žil na Hladné v domě č.22, který koupil jeho děda Jan Husa, zakladatel plaveckého rodu. Tuto původní chalupu Vojtěch Husa přestavěl na vilu, bohužel brzy poté musel být dům zbourán z důvodu napuštění Orlické přehrady. Po skončení voroplavby pracoval jako lodník na parníku na Orlické přehradě. Pro zachování tradice vorařství vytvořil modely vorových pramenů a sepsal kroniky vorařství a se svým starším bratrem Josefem „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Jeho syn Václav (1930-2021) se stal nadšeným propagátorem vorařství, byl často nazýván „posledním vorařem v Čechách“ a udivoval podrobnými znalostmi nejen z oblasti vorařství. Dcera Vojtěcha Husy Anna Husová je pečlivou kronikářkou rodu Husů a autorkou mnoha textů o vorařství a vzpomínek na život kolem vody. Téměř 20 let pořádala „Anenské pouti“ - setkávání rodáků a lidí „od vody“ na Hladné. Josef Husa (1899-1981) byl starším bratrem Vojtěcha Husy a vynikajícím mezinárodním vrátným s patentem na Vltavu v celém toku i s přítoky: Lužnice, Malše, Otava a Labe od Mělníka do německého města Riesa. Josef Husa byl jedním z mála mezinárodních vrátných v naší republice, stal se jím dokonce už ve svých 30 letech. Proslul svou vynikající pamětí, mimořádnou fyzickou zdatností, encyklopedickými znalostmi historie a úžasnou schopností vyprávět příběhy ze života nejen na řece. Byl označován jako „muž se zázračnou pamětí“. Spolu se svým mladším bratrem Vojtěchem sepisovali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo.“ Dokonce ještě v roce 1981 (ve svých 82 letech) se účastnil stavby ukázkového vorového pramene a jeho plavby do Týna nad Vltavou. Druhé vydání červen 2023
Knihy o českých námořnících v beletrii i odborné literatuře vychází poměrně pravidelně, nicméně téma mořeplavců českého původu je tak široké, že komplexní zpracování není v silách jedince ani jedné knihy. Kolektiv autorů proto vytvořil jakýsi náhled, který vykresluje osudy několika českých námořníků v různých časových obdobích od středověkých poutníků do Svaté země přes Maltézské rytíře, vystěhovalce do Ameriky, polární výpravy, obě světové války až k citlivé sondě do duší důstojníků a námořníků československé obchodní plavby. Jednotlivé texty doprovází obrazová dokumentace, mnohdy zatím nepublikovaná, která dosud zahálela v příšeří rodinných archívů či v depozitářích státních institucí. . -------------------------------------------------------------------- Z obsahu: Alois Bělota - Češi na vlnách oceánů; Vlastimil Pažourek - Admirál z údolí Jílovského potoka;Roman Košák - Polárníci ze srdce Evropy; Boleslav Trojan - Z Brém do New Yorku; Václav Milfait (překlad ) - Přepadení vědecké výpravy J. V. Lodi „Albatros“ na ostrově Guadalcanal; Alois Bělota, Martin Slavík - Smolný den jedné lodi; Josef Stahl - Můj otec námořník; Michal Plavec - České stopy v rakousko-uherském námořním letectvu (1911-1918); Alois Bělota - Rod námořníků a železničářů; Josef Holub - Trocha námořní historie… nikoho nezabije; Tomáš Ostruzska - Co vím o vojákování mého táty, Otto Ostruszky; Lenka Krátká - Když byli na lodi, těšili se domů,když byli doma, pořád se na podniku ptali, kdy už půjdou zase na moře; Vlastimil Pažourek - Doslov - České námořní příběhy aneb Námořníci z Čech.