Kniha nejen pro úvalské patrioty, ale pro všechny, komu nejsou cizí lidské příběhy, nedávná historie, či lehkost poetického vyprávění o dětství a dospívání. Autor sám knihu uvádí těmito slovy: Toto je opis všech deníků, napsaných v tomto tisíciletí poblíže hlavního města České republiky Prahy, a to ve městě Úvaly, které je od metropole vzdáleno necelých 25 km do centra. Deníky zaznamenávají životní osudy člověka a jsou prosty vymyšlených zážitků či příběhů. Jedná se o skutečně prožité a pravdivě popsané období od doby dětství až po střední věk pisatele deníku. Ponořte se tedy s námi do vzpomínek, které začínají letopočtem 1955. Zde již navazujeme na doslovné vyprávění. Tento překrásný a s ničím nesrovnatelný a hlavně jedinečný svět spatřily moje oči jednoho sobotního dne v 6.30 hod ráno, 28. května 1955. Bylo to tehdy v Praze 12, v Londýnské ulici č. p. 506, dnes se tam už nerodí. Maminka mě nechala v době, kdy se to moc nenosilo, pokřtít. Křest se pochopitelně odbyl tajně, a to dne 6. 6. v pondělí, křtil mě pan farář Petr Nálevka z Arciděkanství u Svaté Ludmily a mým kmotrem byl babiččin druh Josef. Děda totiž bohužel rok předtím 12. července zemřel a babičce bylo samotné smutno. Doma už na mě čekal o tři roky starší bratr Karel. Mé první vzpomínky a vjemy, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, jsou tak až z údobí mých čtyř let. Pár předškolních zážitků si vybavuji docela živě... Vydal Jaroslav Vorlíček v nakladatelství Mare-Czech v edici VLNA v roce 2014
Info v pdfHistorie československého vojenského letectva v letech 1945–1950
Vylíčení fiktivního života reálné osoby – strojmistra Františka Vazatky – doložené k roku 1857 úředními dokumenty, má dvojí účel. Především je to seznámit čtenáře populární formou s podnikateli a lodními staviteli, kteří kolem poloviny 19. století zavedli v Čechách paroplavbu a stavěli první parníky. A pak je to poskytnout v potřebném rozsahu faktografii a nabídnout určité vize spisovateli, který by se pokusil napsat o tomto příběhu román, a obohatit tak velmi chudou českou románovou literaturu o plavbě. Věnováním spisku lodním strojníkům pak vyjádřil autor svou úctu k tomuto náročnému zaměstnání. Vydal Miroslav Hubert v nakladatelství Mare-Czech v edici VLNA autorů (vlastním nákladem autorů), svazek 7, v roce 2014.
Info v pdfČtenáři se dostává do rukou další díl encyklopedické řady věnované vývoji, výrobě a bojovému nasazení obrněné techniky od roku 1919 do konce druhé světové války. Po prvních dvou svazcích popisujících obrněná vozidla Německa jsme se tentokrát zaměřili na Sovětský svaz. Vzhledem k obrovskému množství jednotlivých typů a roli, jakou tato země a její bojové prostředky této kategorie v průběhu popisovaného období sehrály, bylo nutno přistoupit i tentokrát k vytvoření dvou samostatných svazků. První je věnován organizaci a bojovému nasazení této techniky a popisuje jednotlivé typy lehkých a středních tanků, druhý svazek, vydán roku 2000, je zaměřen na těžké tanky, samohybná děla a obrněné automobily. Text je opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných bokorysů. KNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ.
Sborník obsahuje tyto příspěvky: Pavel Balcar – Poslední vlečné čluny vyráběné pro čs. plavbu na Labi – typ VČ 900; Theodor Grötschel a Miroslav Hubert – Mořské plavby tří pražských parníků; Johannes Hirsch – Také SBDA chtěla v třicátých letech min. století obnovit svůj lodní park; Michael Bor – Dunajský vlečný parník DANUBIUS – IVAN; Josef Picek, Marek Přikryl – Plavba v českém hraném filmu; Miroslav Hubert – Několik zajímavostí ze založení pražské osobní paroplavby (PPS) před 150 lety; Josef Picek – Největší loď v Čechách byla postavena v Křešicích; Redakční rada – Vzpomínka na Ing. Karla Husáka; Představujeme čestné členy Spolku přátel plavby; Činnost Spolku přátel plavby v roce 2013.
Info v pdfKniha „Operace Bílá hora a černá totalita“ navazuje volně na trilogii zabývající se rudým totalismem vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 a věnovanou klíčovým událostem poválečného období vývoje české společnosti. Jak Únor 1948, tak Srpen 1968 či Listopad 1989, podle nichž se jednotlivé studie jmenují (vždy ve spojení s názvem Operace) jsou založeny na analýze jejich průběhu i vzájemných souvislostí, včetně jejich kořenů. Orientují čtenáře i na vztahy mezi děním ve XX. století se staršími událostmi z období událostí kolem Bílé hory. Autor PhDr. Vladimír Čermák, CSc. (*1946) vychází ze studia této problematiky, které se věnoval již na sklonku 60. let v době, kdy studoval na FF UK (obory filosofie a sociologie spolu s dálkovým studiem historie, jehož dokončení však s ohledem na personální změny na katedře v roce 1970 ztratilo smysl). Výsledkem byla mj. jiné rigorózní práce věnovaná problematice českého národního vědomí v období baroka. Kniha „Operace Bílá hora...“ se v 1. díle (Na prahu ztemnění) zabývá změnami české společnosti před Vestfálským mírem v kontextu se vznikáním tzv. černé totality, první celoevropsky významnou fází totalismu iniciované radikály v katolické církvi, zvláště jezuitským řádem. Druhý díl knihy „Bílá hora a černá totalita“ obsahuje vedle čtyř kapitol a kromě doslovu i přílohy vztahující se k této práci jako celku. Otevírá se tak cesta k publikaci dalších, navazujících textů autora mapujících tuto rozsáhlou a někdy velmi rozpornou problematikou . V prvé řadě jde o třetí díl nazvaný „Zjasnění labyrintů“, v němž je rozpracována snaha o lepší porozumění tomu, co jiní vykladači české minulosti rozumějí od poloviny devatenáctého století pod termínem „národní obrození“ či české osvícenství. Jinak řečeno: jde v něm o kvalitativně lepší poznávání toho, co se stalo s českou společností v době baroka, jež v souhrnné historii české společnosti představuje zřetelně nejhůře zmapovanou oblast naší minulosti. Základní koncept tohoto přístupu je vyložen právě v tomto, tedy v druhém dílu. Souvisí mj. s hledáním odpovědí na otázky o způsobu bytí i nebytí české společnosti v tomto – v této práci v mezích možností rozkrytém – nejdramatičtějším a také nejtemnějším období českých dějin. V období mezi lety 1648 (tedy po Vestfálském míru) a polovinou 18. století došlo v důsledku kulturní genocidy organizované „oltářem i dvorem“, jak se ve své době metaforicky označovalo spojenectví papežské kurie a Habsburků, prakticky neznáme žádné jména tehdy žijících Čechů, kteří by se zasloužili významněji o budoucnost české společnosti, tím méně jejich výkony. Přesto česká společnost v té době jako společnost fungovala, byť jinak než dříve a jinak než jiné společnosti v okolním světě. V tomto relativně velmi dlouhém období (cca 5 generací) byla česká společnost nucena existovat nejen bez mocenské elity, ale i bez přiměřené kulturní vrstvy schopné udržovat určité niveaux českého jazyka a jiné komponenty národní kultury. Dokonce nebyla schopna ani reflektovat problémy své vlastní minulosti, zvláště té své zcela nedávné. Přesto tato společnost přežila. Dokázala v dalším období obnovit i český stát i s tím spojené nezbytnosti jeho svrchovanosti, včetně vzdělanosti, vědy, kultury, ekonomiky a mnoha dalších atributů moderních velkých společností. Šlo o zcela mimořádný výkon, který si zaslouží větší pozornost, než ji byla dosud věnována. Překonala dokonce i snahy velkých totalismů XX. století o její destrukci zahájenou černou totalitou organizovanou jezuity. Důkazem pro to byla a stále je i snaha rozkrývat tajemství i záhady spojené se snahami o falsifikaci její minulosti, kde je klíč k porozumění jejímu dnešku. Jeho nalezení je ale spojené s nezbytností přehodnocení a překonání některých základních mýtů, na nichž je postaveno přepisování českých dějin v minulých staletích, včetně podivného a z hlediska rozsahu a způsobu jeho geneze zcela mimořádného mýtu o bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620. Mýtus bělohorské bitvy determinoval nejen výklady dalšího vývoje, ale i hodnocení předbělohorského a zvláště pobělohorského dění. Komplementárními mýty k němu jsou i s tím spojené snahy o falsifikaci úsilí českých stavů v r. 1618–1620 o obnovení české státnosti (přeznačkované na tzv. povstání českých stavů). Patří k nim i opomíjení (např. v domácím dějepisectví) faktického vzniku první české stavovské a posléze konfederační – republiky, tragické postavy prvního českého prezidenta Václava Viléma Roupova či osudu utajeného pretendenta na český trůn Albrechta Jana Smiřického. Tyto mýty a falsa zakrývají řadu pozoruhodných dějů, které dodnes nebyly integrovány do struktur české minulosti. V dohledné době lze tedy vedle třetího dílu knihy Bílé hora a černá totalita očekávat jako její volně navazující část i publikaci textu práce „Mytologie Bílé hory“ reagující mj. i na některé nové práce objevující se v posledním desetiletí na českém knižním trhu i v zahraničí na téma bitvy na Bílé hoře. Doplní tak obsah této, zatím dvoudílné práce. VLADIMÍR ČERMÁK se věnuje studiu i jiných podob totalismu v české společnosti. Vedle výše zmíněných studií publikoval v posledních letech v r. 2014 také studii „Jaký byl a nebyl Vasil Biĺak“ zařazenou nakladatelstvím BVD k memoárům V. Biĺaka „Až po mé smrti“. Vedle toho rozpracovává i téma „Vyhořelá transformace“ věnované období po Listopadu 1989, kde zkoumá revitalizaci některých reliktů rudé totality v posledním čtvrtstoletí, zvláště v první polovině devadesátých let. Vyšlo v edici Mezi nebem a zemí v roce 2014
Info v pdfKNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ. Výsadkové a průzkumné jednotky představují elitu každé armády. Nejinak tomu bylo a je i v armádě bývalého Československa a v dnešní Armádě České republiky. Publikace Výsadkáři a průzkumníci československé a české armády 1945–1999 v ucelené podobě představuje výzbroj a výstroj právě těchto jednotek na více než dvoustechpadesáti barevných fotografiích. KNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ.
Kniha „Operace Bílá hora a černá totalita“ navazuje volně na trilogii zabývající se rudým totalismem vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 a věnovanou klíčovým událostem poválečného období vývoje české společnosti. Jak Únor 1948, tak Srpen 1968 či Listopad 1989, podle nichž se jednotlivé studie jmenují (vždy ve spojení s názvem Operace) jsou založeny na analýze jejich průběhu i vzájemných souvislostí, včetně jejich kořenů. Orientují čtenáře i na vztahy mezi děním ve XX. století se staršími událostmi z období kolem bitvy na Bílé hoře. Autor PhDr. Vladimír Čermák, CSc. (*1946) vychází ze studia této problematiky, které se věnoval již na sklonku 60. let v době, kdy studoval na FF UK (obory filosofie a sociologie spolu s dálkovým studiem historie, jehož dokončení však s ohledem na personální změny na katedře v roce 1970 ztratilo smysl). Výsledkem byla mj. jiné rigorózní práce věnovaná problematice českého národního vědomí v období baroka. Kniha „Operace Bílá hora...“ se v 1. díle (Na prahu ztemnění) zabývá změnami české společnosti před Vestfálským mírem v kontextu se vznikáním tzv. černé totality, první celoevropsky významnou fází totalismu iniciované radikály v katolické církvi, zvláště jezuitským řádem. Druhý díl („Dlouhá černá totalita“) je věnován instalaci nového modelu vládnutí v českých zemích trvající až do období josefinismu. V blízké budoucnosti by měl tyto dva svazky psané jako literatura faktu doplnit třetí svazek („Zjasnění labyrintů“) zabývající se okolnostmi vznikání buditelství a raného obrození, tedy obnovováním české společnosti. Autor se věnuje studiu i jiných podob totalismu v české společnosti. Vedle výše zmíněných studií publikoval v posledních letech také studii „Jaký byl a nebyl Vasil Biĺak“ zařazenou nakladatelstvím BVD k memoárům V. Biĺaka „Až po mé smrti“. Vedle toho rozpracovává i téma „Vyhořelá transformace“ věnované období po Listopadu 1989, kde zkoumá revitalizaci některých reliktů rudé totality v posledním čtvrtstoletí, zvláště v první polovině devadesátých let. Vyšlo v edici Mezi nebem a zemí v roce 2014
Info v pdfVážený čtenáři, představujeme druhou knihu bývalého námořníka Vlastislava Ringla. Na jejích stránkách se snažil zachytit „vůně a krásy okamžiků“ prožitých na mořích a oceánech. Ty nejsilnější zažil i na některých z čtyřlístku sesterských lodí postavených v Polsku a provozovaných Československou námořní plavbou. Jde o lodě Blaník, Sitno, Radhošť a Kriváň. Těm věnoval, mimo jiné, tuto publikaci. Vyšlo v roce 2014.
Info v pdfHistorie německé stíhací eskadry JG 52, která dosažením bezmála 11 000 sestřelů obsadila historicky první místo v úspěšnosti stíhacích jednotek všech dob. Vzhledem ke zcela jinému charakteru leteckých bojů je prakticky jisté, že o toto prvenství již nikdy nebude připravena. Publikace líčí historii této jednotky od jejího vzniku až do květnových dnů roku 1945; samostatně se pak zabývá osudem některých jejích příslušníků v sovětském zajetí. Publikace je vybavena rozsáhlou fotografickou přílohou a barevnými bokorysy používané techniky. Kniha vyšla v koedici s nakladatelstvím Deus.