Přední český letecký historik Jiří Rajlich se v této dvoudílné knize, kterou vydalo pražské nakladatelství Ares, rozhodl vypořádat s dosud v tak rozsáhlé podobě nezpracovaným tématem - bojovou službou československých letců ve francouzském letectvu v období 1939 až 1945. Kniha, jež původně vznikla jako souvislý text, byla nakladatelem rozdělena z ekonomických důvodů do dvou částí, lišících se sice rozsahem, prodávaných ale za stejnou cenu (299 Kč). Toto rozdělení je příležitostí ke snad jediné vážnější výhradě proti celému projektu; přestože „řez“ byl proveden kultivovaně a se znalostí problematiky, nevyváženým se stal podíl nutné dokumentace mezi oběma svazky. Rozsáhlá tabulková příloha, jakkoliv záslužná, je totiž svou záživností za vlastním textem pochopitelně zaostávající, současně se ale celá dostala do druhého svazku. Vraťme se ovšem k vlastnímu obsahu obou knih. Jiří Rajlich se totiž s mimořádnými ambicemi rozhodl vytvořit „definitivní“ text, zabývající se danou problematikou. Dlužno říci, že se mu to povedlo téměř dokonale. Dílo je zdravým kompromisem mezi vědeckou prací (autor je profesionálním historikem) a literaturou faktu. Současně ovšem kniha překonává prakticky vše, co bylo dříve na toto téma v češtině napsáno a vydáno. Text si zachovává vědeckou erudici, současně je ale odlehčen dobovými vzpomínkami, perličkami ze života letců apod. Sympatický je rovněž autorův boj proti po léta hlásaným tezím (např. procentuálním zapojení československých letců do bitvy o Francii a jejich úspěšností), které vznikly v důsledku potřeb dobové propagandy a s realitou nemají mnoho společného. Úctyhodný je rovněž seznam pramenů a literatury, z nichž autor čerpal. Určitým nedostatkem ovšem zůstává skutečnost, že Rajlich se odkazuje i na originály knih, jež vyšly rovněž v českém vydání, a na tuto skutečnost nikde neupozorňuje. Pro čtenáře, již nevládnou příslušným jazykem a nemají si možnost citované knihy v originále pořídit, tak chybí poměrně důležitá informace o publikacích českých, v nichž mohou Rajlichovy závěry ověřovat. Samostatnou kapitolu tvoří obrazový materiál, jímž jsou publikace doplněny; stovky unikátních fotografií, desítky vynikajících barevných nákresů letounů (Vít Martínek), jež českoslovenští letci, jejich spolubojovníci či protivníci ve Francii používali. Nápaditě jsou obě knihy zpracovány graficky (Marek Přikryl) - nakladateli se totiž podařilo prolomit časté klišé literatury tohoto typu. kdy samostatně stojí text, zvlášť faktografické dodatky, fotografie a barevná příloha. Na nebi sladké Francie je koláž, kdy čtenář v rozmezí maximálně několika desítek stránek nalezne vždy vše.
Sborník obsahuje tyto příspěvky: Stanislav Přibyl – Motorové nákladní a tankové lodě z Mělníka; Pavel Balcar – Čluny AMANDA a investiční politika státu v oblasti plavby v letech první republiky; Miroslav Hubert – Dlouhá služba osobního parníku RUDOLF – JAROV – VRANÉ – MÍR; Vlastislav Ringel – Vůně a krása okamžiku; Miroslav Hubert – Pomníky řekám a plavcům; Roman Laube – Na vorech po Vltavě a Labi do Německa; Břetislav Matouš – Voroplavba na Orlici; Redakční rada – Voroplavba v Čechách – závěrečné slovo; Vzpomínka na Milana Platovského
Info v pdfPřední český letecký historik Jiří Rajlich se v této dvoudílné knize, kterou vydalo pražské nakladatelství Ares, rozhodl vypořádat s dosud v tak rozsáhlé podobě nezpracovaným tématem - bojovou službou československých letců ve francouzském letectvu v období 1939 až 1945. Kniha, jež původně vznikla jako souvislý text, byla nakladatelem rozdělena z ekonomických důvodů do dvou částí, lišících se sice rozsahem, prodávaných ale za stejnou cenu (299 Kč). Toto rozdělení je příležitostí ke snad jediné vážnější výhradě proti celému projektu; přestože „řez“ byl proveden kultivovaně a se znalostí problematiky, nevyváženým se stal podíl nutné dokumentace mezi oběma svazky. Rozsáhlá tabulková příloha, jakkoliv záslužná, je totiž svou záživností za vlastním textem pochopitelně zaostávající, současně se ale celá dostala do druhého svazku. Vraťme se ovšem k vlastnímu obsahu obou knih. Jiří Rajlich se totiž s mimořádnými ambicemi rozhodl vytvořit „definitivní“ text, zabývající se danou problematikou. Dlužno říci, že se mu to povedlo téměř dokonale. Dílo je zdravým kompromisem mezi vědeckou prací (autor je profesionálním historikem) a literaturou faktu. Současně ovšem kniha překonává prakticky vše, co bylo dříve na toto téma v češtině napsáno a vydáno. Text si zachovává vědeckou erudici, současně je ale odlehčen dobovými vzpomínkami, perličkami ze života letců apod. Sympatický je rovněž autorův boj proti po léta hlásaným tezím (např. procentuálním zapojení československých letců do bitvy o Francii a jejich úspěšností), které vznikly v důsledku potřeb dobové propagandy a s realitou nemají mnoho společného. Úctyhodný je rovněž seznam pramenů a literatury, z nichž autor čerpal. Určitým nedostatkem ovšem zůstává skutečnost, že Rajlich se odkazuje i na originály knih, jež vyšly rovněž v českém vydání, a na tuto skutečnost nikde neupozorňuje. Pro čtenáře, již nevládnou příslušným jazykem a nemají si možnost citované knihy v originále pořídit, tak chybí poměrně důležitá informace o publikacích českých, v nichž mohou Rajlichovy závěry ověřovat. Samostatnou kapitolu tvoří obrazový materiál, jímž jsou publikace doplněny; stovky unikátních fotografií, desítky vynikajících barevných nákresů letounů (Vít Martínek), jež českoslovenští letci, jejich spolubojovníci či protivníci ve Francii používali. Nápaditě jsou obě knihy zpracovány graficky (Marek Přikryl) - nakladateli se totiž podařilo prolomit časté klišé literatury tohoto typu. kdy samostatně stojí text, zvlášť faktografické dodatky, fotografie a barevná příloha. Na nebi sladké Francie je koláž, kdy čtenář v rozmezí maximálně několika desítek stránek nalezne vždy vše.
Při úklidu zásuvek jsem našel svůj rukopis z doby kolem roku 1977. Tehdyjsem se neodvážil nabídnout ho ke zveřejnění. Velmi pravděpodobně bych se totiž musel živit jinou prací, než péči o mašinky na námořních lodích. Byl jsem na své práci závislý tak, jako je někdo například na marihuaně, a tak jsem zásuvku raději neotvíral. Čas běžel, mnohé se změnilo a můj rukopis mezitím ztrácel na aktuálnosti. Oprášil jsem ho s pocitem, že některé mé formulace se dobře čtou. Jestli někdo při čtení této práce stráví příjemné chvíle, tak jsem přepisem rukopisu do počítače čas neztratil. Pro pořádek ale musím upozornit, že postavy příběhu jsou vymyšlené, třebaže události jsou autentické a skutečně se odehrály. Nepsal jsem však literaturu faktu, takže zpracování událostí je poměrně volné. Také jakékoliv stížnosti mých bývalých kolegů, že jsem si vypůjčil jejich životní příběhy, musím už dopředu prohlásit za bezpředmětné. Příhod z námořnického života je přirozeně mnohem víc. Mým cílem bylo vzpomenout na nelehkou práci posádek našich bývalých námořních lodí, práci, která byla často zbytečně zpestřována lidskou hloupostí. Vždy jsem však vycházel ze skutečných událostí, takže děj je autentický a uvedené příhody se skutečně odehrály. Jak říkal můj dobrý přítel, starší námořník a srandista Vojtek z Moravy: „To není žádný fakt, to se skutečně stalo.“ Příjemné počtení. Michal Svoreň, 1. strojní důstojník v. v. Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfPrvní svazek encyklopedické řady, která si klade za cíl zmapovat vývoj obrněné techniky – tanků, samohybných děl, stíhačů tanků, obrněných transportérů a obrněných automobilů na celém světě. Edice přibližuje vývoj a bojové nasazení jednotlivých typů této techniky od roku 1919 do konce druhé světové války v jednotlivých státech světa vyrábějících obrněná vozidla. První svazek je věnován německým tankům a obrněným automobilům. Jeho autor text doplnil více než stem dokumentárních černobílých fotografií, padesáti barevnými bokorysy a téměř sto padesáti pérovkami.
O dlouhé historii pražské osobní lodní dopravy již bylo napsáno mnoho článků, statí v publikacích o plavbě i dvě knihy. Autoři využívali ke své práci především poměrně bohatý fond původních písemných materiálů uložených v podnikovém archivu a později v archivu DP Praha. O zachycení vzniku, historie a významu pražské osobní paroplavby z hlediska společenského, sociálního a kulturního se pokusil historik plavby, Ing. Miroslav Hubert, autor této publikace. Domnívá se, že právě společenské a kulturní snahy tehdejších pražských vlasteneckých měšťanů vedly k založení pražské paroplavby. Založení pražské osobní lodní dopravy v roce 1865 lze považovat za nejvýznamnější čin vlastenecké společnosti Měšťanská beseda v Praze. Je jednou z mála institucí vzniklých v čase národního obrození, které jsou bez přerušení činné dodnes. To, že Měšťanská beseda byla kolébkou Pražské paroplavební společnosti je zřejmé z toho, že čelní členové předsednictva Besedy Fr. Dittrich, J. Huleš, dr. V. Bělský, V. Kriesche a další vytvořili také zakládací výbor připravovaného paroplavebního podniku koncem roku 1864. Vydalo nakladatelství Mare-Czech v roce 2014 v edici Lodě v české minulosti ve spolupráci s Pražskou paroplavební společností a Spolkem přátel plavby v Děčíně jako příspěvek k oslavám založení PPS, k němuž došlo před 150 lety.
Info v pdfZávěrečný díl trilogie, jejíž děj se odehrává v přelomovém období konce středověku a začínající renesance. Jana a její rod vládnou průmyslové a finanční říši. Když si Kryštof Kolumbus usmyslí, že najde západní cestu do Indie, upozorní ho jeden německý kartograf, že v cestě mu stojí terra incognita velikosti světadílu... Cesty do zámoří francouzského krále nezajímají, má svých starostí dost. Ale Jana ví, že hranice známého světa skýtají mnoho nových příležitostí. Vydá se tedy na dalekou plavbu...
Jsou jednotky obyčejné, jejichž charakteristiku je možno podat pouhým výčtem základních údajů o vzniku, místech nasazení a případných úspěších či neúspěších, a pak jsou jednotky svým způsobem zvláštní, tělesa, která se, mnohdy bez vlastního přičinění, stala klíčovými figurami v šachové partii mocných. Toto je příběh jedné takové jednotky, jednotky jejíž podoba, způsob a místo nasazení se staly předmětem sporů mezi sovětským velením, čs. exilovou vládou v Londýně, čs. vojenskou misí v SSSR a moskevským velením KSČ; byla vycvičena jako paradesantní, nasazena jako pěší, během bojů na Slovensku v rámci SNP musela přijmout partyzánský způsob boje. Navíc jí byl ukořistěn její vojenský prapor. Byla to 2. československá paradesantní brigáda.
Moje roční předsevzetí prozradil jsem svojí neti. Mám jich více během roku, plánuji je dle těch kroků: Dennodenně jedno dát si, vytvořit taj, s něčím hrát si. Týdně sedm já mám přání, věnovat se veršování. Měsíčně jich třicet roste, tajů, básní, je to prosté… Za rok bude jich třistapětašedesát, co více mohl bych já si ještě přát? Až se potká rok zas s rokem, oslavit to dobrým mokem. Musím přiznat, byl jsem cvokem, přání neskončila bokem. Vyhověl jsem neti přání, tajů dal se do skládání. Hádanky jsem tvořil pro ni, učil jsem ji luštit vloni. Námětů jsem našel dosti, z nich pak taje kniha hostí. Kdo řešiti bude denně taj, na rok může míti tady ráj. V nakladatelství Mare-Czech v edici VLNA v roce 2013 vydal Stanislav Tvrdík.
Info v pdfOd Janina útěku z Normandie uplynulo deset let. Jana, nyní baronka z Beauvois a dvorní pekařka, se opět setkává se svou první láskou, bankéřem Izákem Sternem. Přemluví ho, aby se dal pokřtít a přijal jméno Jakub z Hvězdy. Zlotřilého bratra předhodí vlčímu soudu a nezalekne se ani obvinění z čarodějnictví, ani ctihodných doktorů ze Sorbonny, prahnoucích po tiskařském monopolu...