• Titul: Kuchařem na lodích československé námořní plavby – kniha I. Od kuchtíka k šéfkuchařovi
• Autor: Pavel Braňka
• ISBN/kód: 978-80-86930-34-3
• Edice/oddělení: M-C - Lodě v české minulosti
• Vazba: brožovaná
• Formát: 150 x 220
• Počet stránek: 172
• Nakladatelství: Mare-Czech
• Rok Vydání: 2012

Váženej čtenáři, vítej na stránkách vzpomínání na šťastný léta mýho života. Po úspěšným vydání první knihy, rozsáhlýho historickýho románu z doby napoleonský éry, sem se rozhod položit na papír vzpomínky na svůj, vpravdě dost nevšední život. Tedy, aspoň jeho podstatnou část. Předesílám laskavýmu čtenáři, že je kniha psaná v nespisovný češtině a v námořnickým slangu. Pro drsnej život námořníka se uhlazenej jazyk jaksi příliš nehodí. Jako lodní kuchař dnes už dávno neexistující Československé námořní plavby sem na moři strávil dlouhý léta a byl bych tam setrval až do důchodu, nebejt divoký privatizace v porevolučním chaosu. Díky týhle privatizaci, který v podstatě rozuměli jenom ti, co o ní rozhodli a organizovali ji, přešel pojednou jeden z nejúspěšnějších československejch podniků do soukromýho vlastnictví podvodníka, obratně dirigovanýho tehdejšíma politickejma veličinama a špičkama bývalou státní bezpečností. Záhy na to byly lodě rozprodány cizím rejdařům a naše vlajka zmizela z moří a oceánů. Navždycky po třiceti šesti letech. Byl to podvod jako Brno, šlo o miliardy. No nic, je to pryč. Rozhod jsem se sepsat tuto knihu vzpomínek. Mám důvody se domnívat, že by laskavýho čtenáře vyprávění, proložený fotografiemi z mojí sbírky mohlo zaujmout. Těch zemí bylo přes sedum desítek. Jsme jedna z mála zemí na světě, který nemaj moře, z čehož je velice pravděpodobný, že má českej suchozemec vo námořničině dost zkreslený představy. Absence moře v naší krásný zemi je zatracená škoda. Moře nelze nemilovat. Stejně jako ženy, který mi někdy svejma vlastnostma moře silně připomínají. Je silný a nezkrotný, bouřlivý, divoký a svárlivý, nepoddajný, ale taky krásný, dokáže okouzlit a pohladit po duši, lahodí voku a dokážete na něj, stejně jako na krásnou ženu, čumět celý hodiny. A stejně jako se ženou, když už ji máte po několika dnech dost a zatoužíte po společnosti kámošů a hospůdce, nepřijde-li druhý den, postrádate ji. Jsou to moje životní příběhy, ale taky mužů, námořníků, se kterejma sem měl co do činění. Kniha by mohla bejt pro některý jedince i poučením, zejména pro nastupující mladou generaci. Učte se jazykům a cestujte po světě, máte-li k tomu příležitost. Avšak mohu-li doporučit, nevěnujte příliš času vosvědčenejm turistickejm trasám a destinacím. To všechno znáte z televize nebo si to najdete na netu. Děte se radějc podívat do míst, kde žijou lidi. Poznejte, jak žijou, co říkaj a co si myslej. Stanete se bohatšími na zážitky a vzpomínky, který vám na rozdíl vod peněz nikdo neveme. Naučíte se bejt tolerantnějšíma k jinejm národům a rasám. Dost možná i přestanete přesvědčovat sami sebe vo nadřazenosti bílý rasy. A taky možná budete hrdý na to, že jste Češi. Ne proto, že bysme byli něco extrovního, ale možná proto, že když na to hrdí nebudete, stejně zůstanete Čechama, ať se děje, co chce. Tak aspoň buďte hrdí bez ohledu na to, jak to právě v naší zemi vypadá. Velice často, když sem se i v těch nejvzdálenějších koutech světa setkal s českým výrobkem, neopomněl sem zdůraznit, že to je od nás, z Československa. Například řidičovi naší tramvaje v New Orleans a tvářil sem se přitom, jako bych ji sám vymyslel a sestrojil. Nebo prodavačovi v Kuvajtu, když sem v jeho krámu viděl elektrohodiny Křižík. Ale dosti už toho tlachání. Poďme na věc. Ale jak začít? Nejlíp asi bude vod začátku. No jo, to se lehko řekne, ale kde ho hledat. Možná... na začátku toho všeho bylo bezesporu moře. Povězme si něco krátce vo moři a pak se poďme juknout, kde sem se s ním prvně setkal. Kniha je rozdělená do kapitol ve třech vydáních. Jedna loď, jedna kapitola. Existujou však výjimky, že? Tuším jedna, maximálně dvě. Každá kapitola začíná anekdotou z námořního prostředí. To jen tak pro zpestření. Na konci každý kapitoly pak čtenář nalezne vobrázek lodi, dobu a datum nalodění, jakož i seznam navštívenejch přístavů a dobu v nich strávenou. O autorovi: Pavel Braňka (nar. 1955), vyučil se kuchařem v Poděbradech. Po vojně začal pracovat u Československé námořní plavby a v roce 1976 nastoupil jako III. kuchař na loď MÍR. Celkově sloužil na jednadvaceti lodích. Ženatý od roku 1980, službu na sedm let přerušil v roce 1983, kdy se mu narodil první syn. Po narození druhého syna se na moře v roce 1990 vrátil. S loděmi se rozloučil v roce 2003. Žil rok v Německu (1993) a v USA (1999-2000). Od roku 2004 žije trvale ve Velké Británii, kde je šéfkuchařem v hotelu. V roce 2010 mu vyšel rozsáhlý historický román „Maršál Ney“. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.

• Titul: Elektrické lokomotivy řady E 499.0 (2)
• Autor: Raab Ivo
• ISBN/kód: ISBN 80-86116-04-2
• Edice/oddělení: nakladatelství Corona
• Vazba: pevná
• Formát: A4
• Počet stránek: 168
• Nakladatelství: Corona
• Rok Vydání: 0

Druhý svazek monografie řady E 499.0 obsahuje především životopisy stovky strojů sérií 12E2, 12E3, 12E4, 12E5 a 12E6 Všechny žívotopisy doplňuje bohatá fotodokumentace, jež se pokouší obrazem zmapovat zásadní zrněny v provozu i vzhledu každé lokomotivy. 1. vydání, vázaná, A4, 168 str., 186 čb. a 125 bar. fotografií a reprodukcí ISBN 80-86116-04-2

• Titul: Kuchařem na lodích československé námořní plavby – kniha II. Od let pohodových k chaosu
• Autor: Pavel Braňka
• ISBN/kód: 978-80-86930-35-0
• Edice/oddělení: M-C - Lodě v české minulosti
• Vazba: brožovaná
• Formát: 150 x 220
• Počet stránek: 144
• Nakladatelství: Mare-Czech
• Rok Vydání: 2013

Váženej čtenáři, vítej na stránkách vzpomínání na šťastný léta mýho života. Po úspěšným vydání první knihy, rozsáhlýho historickýho románu z doby napoleonský éry, sem se rozhod položit na papír vzpomínky na svůj, vpravdě dost nevšední život. Tedy, aspoň jeho podstatnou část. Předesílám laskavýmu čtenáři, že je kniha psaná v nespisovný češtině a v námořnickým slangu. Pro drsnej život námořníka se uhlazenej jazyk jaksi příliš nehodí. Jako lodní kuchař dnes už dávno neexistující Československé námořní plavby sem na moři strávil dlouhý léta a byl bych tam setrval až do důchodu, nebejt divoký privatizace v porevolučním chaosu. Díky týhle privatizaci, který v podstatě rozuměli jenom ti, co o ní rozhodli a organizovali ji, přešel pojednou jeden z nejúspěšnějších československejch podniků do soukromýho vlastnictví podvodníka, obratně dirigovanýho tehdejšíma politickejma veličinama a špičkama bývalou státní bezpečností. Záhy na to byly lodě rozprodány cizím rejdařům a naše vlajka zmizela z moří a oceánů. Navždycky po třiceti šesti letech. Byl to podvod jako Brno, šlo o miliardy. No nic, je to pryč. Rozhod jsem se sepsat tuto knihu vzpomínek. Mám důvody se domnívat, že by laskavýho čtenáře vyprávění, proložený fotografiemi z mojí sbírky mohlo zaujmout. Těch zemí bylo přes sedum desítek. Jsme jedna z mála zemí na světě, který nemaj moře, z čehož je velice pravděpodobný, že má českej suchozemec vo námořničině dost zkreslený představy. Absence moře v naší krásný zemi je zatracená škoda. Moře nelze nemilovat. Stejně jako ženy, který mi někdy svejma vlastnostma moře silně připomínají. Je silný a nezkrotný, bouřlivý, divoký a svárlivý, nepoddajný, ale taky krásný, dokáže okouzlit a pohladit po duši, lahodí voku a dokážete na něj, stejně jako na krásnou ženu, čumět celý hodiny. A stejně jako se ženou, když už ji máte po několika dnech dost a zatoužíte po společnosti kámošů a hospůdce, nepřijde-li druhý den, postrádate ji. Jsou to moje životní příběhy, ale taky mužů, námořníků, se kterejma sem měl co do činění. Kniha by mohla bejt pro některý jedince i poučením, zejména pro nastupující mladou generaci. Učte se jazykům a cestujte po světě, máte-li k tomu příležitost. Avšak mohu-li doporučit, nevěnujte příliš času vosvědčenejm turistickejm trasám a destinacím. To všechno znáte z televize nebo si to najdete na netu. Děte se radějc podívat do míst, kde žijou lidi. Poznejte, jak žijou, co říkaj a co si myslej. Stanete se bohatšími na zážitky a vzpomínky, který vám na rozdíl vod peněz nikdo neveme. Naučíte se bejt tolerantnějšíma k jinejm národům a rasám. Dost možná i přestanete přesvědčovat sami sebe vo nadřazenosti bílý rasy. A taky možná budete hrdý na to, že jste Češi. Ne proto, že bysme byli něco extrovního, ale možná proto, že když na to hrdí nebudete, stejně zůstanete Čechama, ať se děje, co chce. Tak aspoň buďte hrdí bez ohledu na to, jak to právě v naší zemi vypadá. Velice často, když sem se i v těch nejvzdálenějších koutech světa setkal s českým výrobkem, neopomněl sem zdůraznit, že to je od nás, z Československa. Například řidičovi naší tramvaje v New Orleans a tvářil sem se přitom, jako bych ji sám vymyslel a sestrojil. Nebo prodavačovi v Kuvajtu, když sem v jeho krámu viděl elektrohodiny Křižík. Ale dosti už toho tlachání. Poďme na věc. Ale jak začít? Nejlíp asi bude vod začátku. No jo, to se lehko řekne, ale kde ho hledat. Možná... na začátku toho všeho bylo bezesporu moře. Povězme si něco krátce vo moři a pak se poďme juknout, kde sem se s ním prvně setkal. Kniha je rozdělená do kapitol ve třech vydáních. Jedna loď, jedna kapitola. Existujou však výjimky, že? Tuším jedna, maximálně dvě. Každá kapitola začíná anekdotou z námořního prostředí. To jen tak pro zpestření. Na konci každý kapitoly pak čtenář nalezne vobrázek lodi, dobu a datum nalodění, jakož i seznam navštívenejch přístavů a dobu v nich strávenou. O autorovi: Pavel Braňka (nar. 1955), vyučil se kuchařem v Poděbradech. Po vojně začal pracovat u Československé námořní plavby a v roce 1976 nastoupil jako III. kuchař na loď MÍR. Celkově sloužil na jednadvaceti lodích. Ženatý od roku 1980, službu na sedm let přerušil v roce 1983, kdy se mu narodil první syn. Po narození druhého syna se na moře v roce 1990 vrátil. S loděmi se rozloučil v roce 2003. Žil rok v Německu (1993) a v USA (1999-2000). Od roku 2004 žije trvale ve Velké Británii, kde je šéfkuchařem v hotelu. V roce 2010 mu vyšel rozsáhlý historický román „Maršál Ney“. Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.

• Titul: Elektrické lokomotivy řady E 499.0 (3)
• Autor: Raab Ivo
• ISBN/kód: ISBN 80-86116-32-8
• Edice/oddělení: nakladatelství Corona
• Vazba: pevná
• Formát: A4
• Počet stránek: 141
• Nakladatelství: Corona
• Rok Vydání: 0

Třetí svazek " Bobin" obsahuje provozními osudy lokomotiv sérií 12E4, 12E5 a 12E6 včetně dodatečných poznámek k dílu 1, a tím i 50 letou historii jejich výroby a provozu. Váz., A4, 168 str., 141 čb. a 186 bar. fotografií a reprodukcí ISBN 80-86116-32-8

• Titul: Kuchařem na lodích československé námořní plavby – kniha III. Smutnej konec jedný epochy
• Autor: Pavel Braňka
• ISBN/kód: 978-80-86930-36-7
• Edice/oddělení: M-C - Lodě v české minulosti
• Vazba: brožovaná
• Formát: 150 x 220
• Počet stránek: 168
• Nakladatelství: Mare-Czech
• Rok Vydání: 2014

Váženej čtenáři, vítej na stránkách vzpomínání na šťastný léta mýho života. Po úspěšným vydání první knihy, rozsáhlýho historickýho románu z doby napoleonský éry, sem se rozhod položit na papír vzpomínky na svůj, vpravdě dost nevšední život. Tedy, aspoň jeho podstatnou část. Předesílám laskavýmu čtenáři, že je kniha psaná v nespisovný češtině a v námořnickým slangu. Pro drsnej život námořníka se uhlazenej jazyk jaksi příliš nehodí. Jako lodní kuchař dnes už dávno neexistující Československé námořní plavby sem na moři strávil dlouhý léta a byl bych tam setrval až do důchodu, nebejt divoký privatizace v porevolučním chaosu. Díky týhle privatizaci, který v podstatě rozuměli jenom ti, co o ní rozhodli a organizovali ji, přešel pojednou jeden z nejúspěšnějších československejch podniků do soukromýho vlastnictví podvodníka, obratně dirigovanýho tehdejšíma politickejma veličinama a špičkama bývalou státní bezpečností. Záhy na to byly lodě rozprodány cizím rejdařům a naše vlajka zmizela z moří a oceánů. Navždycky po třiceti šesti letech. Byl to podvod jako Brno, šlo o miliardy. No nic, je to pryč. Rozhod jsem se sepsat tuto knihu vzpomínek. Mám důvody se domnívat, že by laskavýho čtenáře vyprávění, proložený fotografiemi z mojí sbírky mohlo zaujmout. Těch zemí bylo přes sedum desítek. Jsme jedna z mála zemí na světě, který nemaj moře, z čehož je velice pravděpodobný, že má českej suchozemec vo námořničině dost zkreslený představy. Absence moře v naší krásný zemi je zatracená škoda. Moře nelze nemilovat. Stejně jako ženy, který mi někdy svejma vlastnostma moře silně připomínají. Je silný a nezkrotný, bouřlivý, divoký a svárlivý, nepoddajný, ale taky krásný, dokáže okouzlit a pohladit po duši, lahodí voku a dokážete na něj, stejně jako na krásnou ženu, čumět celý hodiny. A stejně jako se ženou, když už ji máte po několika dnech dost a zatoužíte po společnosti kámošů a hospůdce, nepřijde-li druhý den, postrádate ji. Jsou to moje životní příběhy, ale taky mužů, námořníků, se kterejma sem měl co do činění. Kniha by mohla bejt pro některý jedince i poučením, zejména pro nastupující mladou generaci. Učte se jazykům a cestujte po světě, máte-li k tomu příležitost. Avšak mohu-li doporučit, nevěnujte příliš času vosvědčenejm turistickejm trasám a destinacím. To všechno znáte z televize nebo si to najdete na netu. Děte se radějc podívat do míst, kde žijou lidi. Poznejte, jak žijou, co říkaj a co si myslej. Stanete se bohatšími na zážitky a vzpomínky, který vám na rozdíl vod peněz nikdo neveme. Naučíte se bejt tolerantnějšíma k jinejm národům a rasám. Dost možná i přestanete přesvědčovat sami sebe vo nadřazenosti bílý rasy. A taky možná budete hrdý na to, že jste Češi. Ne proto, že bysme byli něco extrovního, ale možná proto, že když na to hrdí nebudete, stejně zůstanete Čechama, ať se děje, co chce. Tak aspoň buďte hrdí bez ohledu na to, jak to právě v naší zemi vypadá. Velice často, když sem se i v těch nejvzdálenějších koutech světa setkal s českým výrobkem, neopomněl sem zdůraznit, že to je od nás, z Československa. Například řidičovi naší tramvaje v New Orleans a tvářil sem se přitom, jako bych ji sám vymyslel a sestrojil. Nebo prodavačovi v Kuvajtu, když sem v jeho krámu viděl elektrohodiny Křižík. Ale dosti už toho tlachání. Poďme na věc. Ale jak začít? Nejlíp asi bude vod začátku. No jo, to se lehko řekne, ale kde ho hledat. Možná... na začátku toho všeho bylo bezesporu moře. Povězme si něco krátce vo moři a pak se poďme juknout, kde sem se s ním prvně setkal. Kniha je rozdělená do kapitol ve třech vydáních. Jedna loď, jedna kapitola. Existujou však výjimky, že? Tuším jedna, maximálně dvě. Každá kapitola začíná anekdotou z námořního prostředí. To jen tak pro zpestření. Na konci každý kapitoly pak čtenář nalezne vobrázek lodi, dobu a datum nalodění, jakož i seznam navštívenejch přístavů a dobu v nich strávenou. O autorovi: Pavel Braňka (nar. 1955), vyučil se kuchařem v Poděbradech. Po vojně začal pracovat u Československé námořní plavby a v roce 1976 nastoupil jako III. kuchař na loď MÍR. Celkově sloužil na jednadvaceti lodích. Ženatý od roku 1980, službu na sedm let přerušil v roce 1983, kdy se mu narodil první syn. Po narození druhého syna se na moře v roce 1990 vrátil. S loděmi se rozloučil v roce 2003. Žil rok v Německu (1993) a v USA (1999-2000). Od roku 2004 žije trvale ve Velké Británii, kde je šéfkuchařem v hotelu. V roce 2010 mu vyšel rozsáhlý historický román „Maršál Ney“. Vyšlo v roce 2014 v edici Lodě v české minulosti.

• Titul: Elektrické vozy EMU 49.0
• Autor: Borek Vladislav
• ISBN/kód: ISBN 80-86116-35-2
• Edice/oddělení: nakladatelství Corona
• Vazba: pevná
• Formát: A4
• Počet stránek: 168
• Nakladatelství: Corona
• Rok Vydání: 0

Monografie popisuje historii vzniku, vývoje a technickou stránku provozu tatranských železnic, životopisy jednotlivých vozů této řady a postupný vývoj depa Poprad. 1. vydání, vázaná, 168 str., 213 čb. a 62 bar. fotografií, 9 výkresů, 5 map a 2 samostatné přílohy ISBN 80-86116-35-2

• Titul: Na Vltavě v Praze – jak bylo a jak je
• Autor: Miroslav Hubert
• ISBN/kód: 978-80-86930-33-6
• Edice/oddělení: M-C - Lodě v české minulosti
• Vazba: brožovaná
• Formát: 195 x 220
• Počet stránek: 180
• Nakladatelství: Mare-Czech
• Rok Vydání: 2012

Titul „Na Vltavě v Praze – jak bylo a jak je“ vyplňuje mezeru mezi naší publikací o lodích a plavbě na střední Vltavě z roku 2008 a knihou o staré plavbě na Vltavě dolní z roku 2006 a to vylíčením dění na pražském úseku Vltavy od 19. století do současnosti. Popisuje nejen nejznámější plavbu osobní, ale i nákladní a sportovní a různá plavidla stojící trvale u vltavských nábřeží. Plavbu doplňují údaje o jezech, náplavkách, nábřežích, přístavech a loděnicích. Pozornost je věnována také časem se měnícímu vztahu Pražanů k jejich řece, českému plaveckému a námořnickému folkloru včetně pozdravu „ahoj“, pražskému spolku Vltavan a současným snahám vedení města i různých podnikatelů pražskou Vltavu opět integrovat do života Pražanů. Bohatá obrazová část knihy určitě potěší čtenáře pražské a vhodně doplní text čtenářům mimopražským. Vedle toho může názorně dokumentovat současnost i čtenářům budoucím. „Mám rád tu řeku“ – tak nazval spisovatel Ota Pavel jednu ze svých půvabných povídek. Není sice zřejmé, zda tou řekou mínil Berounku, Vltavu nad Prahou nebo Lužnici, a také to není důležité. Měl rád všechny, protože na jejich březích byl šťastný. Byl tam klid a mír, kolem líbezné údolí a občas vytáhl z řeky nějakou tu rybu. Totéž by cítil a řekl mnohý Pražan o Vltavě v Praze, i když jistě z jiných důvodů a snad i proto, že se to jaksi tradičně patří. Ptal jsem se jedné staré Pražanky, proč má vlastně Vltavu ráda. A odpověděla stejně – protože na ní, či u ní, byla šťastná. Jako dítě chodila s tatínkem na vltavské nábřeží krmit racky, jako dívka se chodila v létě do Vltavy koupat a v zimě na ni bruslit, jako dospělá jezdila s „partou“ parníkem na výlety a pak ještě řadu let na společenské a taneční plavby, pořádané podnikem, kde byla zaměstnána. Někdo jiný by zase řekl, že byl šťastný, když jezdil se svou dívkou po Vltavě na lodičce z půjčovny, že měl na Vltavě kánoi nebo jiné plavidlo, nebo konečně, už jako starý, že rád vysedával na lavičce na nábřeží, díval se na hemžení lidí na přístavištích parníků a přes Vltavu na Petřín a Hradčany. Takovými a jistě i jinými vzpomínkami a citovými pouty byl leckterý Pražan spjat se svou řekou. Otázkou také je, zda měli Vltavu rádi také ti, kteří z ní žili, pro které byla Vltava „živitelkou“. Ale rád věřím, že vztah plavců na vorech a lodích, pískařů a ledařů, majitelů dřevařských ohrad a štípačů palivového dříví a vůbec všech obyvatel pražského Podskalí a Františku k Vltavě byl citovější, než byl vztah pražských dělníků k továrnám, které jim poskytovaly obživu. A stejně tak i pracovníků četných pražských náplavek, loděnic a přístavů. A chci doufat, že řeku, která je živí, mají rádi také zaměstnanci nynějších četných plavebních podniků. Láskyplný až romantický vztah k Vltavě neměli Pražané samozřejmě ani odjakživa, ani vždy. Kdo by také měl rád jakoukoli vodu, když mu zaplaví sklepy, přízemí a někdy i první patro jeho domu či jeho byt? A to nejen párkrát za život, ale před postavením přehrad na Vltavě velmi často. A navíc, velká voda mnohé připravila o živobytí tím, že odnesla z ohrad naskládané dříví a strhala vory i lodě. Někdy poničila i starobylý kamenný most, kdysi jedinou spojnici pražských měst. Přečetné povodně se zapsaly neblaze do historie Prahy. Kdysi skutečná a opěvovaná láska Pražanů a vůbec Čechů k Vltavě zmizela asi nenávratně v říši národních mýtů a legend. K Vltavě jich pár přijde právě jenom aby krmili labutě, kachny a racky nebo se prošli se psem. Ale těm, kteří milují řeku a pohledy na její břehy, se od srpna 2008 přece jen naskytla možnost prohloubit a rozšířit své zážitky. Je to projížďka dvěma novými přívozy (P 4 a P 5) mezi vltavskými břehy v trvání až dvaceti minut za cenu jízdenky na tramvaj. Dík za tuto možnost městu i provozovateli přívozů! A pro své staré zaměstnance, členy pražského Vltavanu a o plavbu nějak zasloužilé občany pořádá Pražská paroplavební společnost výlet parníkem pod Slapskou přehradu každoročně ke dnům zahájení a ukončení plavební sezony. Také jí patří za to náš dík. Účelem naší knížky není ale naříkat nad tím, co nenávratně odnesly společenské a ekonomické změny a technický pokrok, ale zachytit plavidla a podniky, některá zařízení a konečně i sporty, které vázaly kdysi a váží v současnosti Prahu a Pražany k jejich řece. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.

• Titul: Elektrické vozy EMU 89.0
• Autor: Borek Vladislav
• ISBN/kód: ISBN 80-86116-36-0
• Edice/oddělení: nakladatelství Corona
• Vazba: pevná
• Formát: A4
• Počet stránek: 248
• Nakladatelství: Corona
• Rok Vydání: 0

Elektrické vozy EMU 89.0 Vladislav Borek Druhý díl volně navazuje na předchozí monografii. Zabývá se důkladně vznikem, konstrukcí, výrobou a provozem této řady , ale i ukončením provozu v barvách ČSD. 1. vydání, vázaná, 248 str., 159 čb. a 181 bar fotografií a 48 výkresů ISBN 80-86116-36-0

• Titul: Strašidla domácí
• Autor: ilustrace Matouš Přikryl, texty Eva a Vladimír Přikrylovi
• ISBN/kód: 978-80-86930-32-9
• Edice/oddělení: M-C - Mimo edice
• Vazba: kroužková
• Formát: 130 x 145
• Počet stránek: 20
• Nakladatelství: Mare-Czech
• Rok Vydání: 2011

Knížečka je malým průvodcem pro děti o domácích strašidlech. Na dvaceti stranách najdete celkem devět strašidel – Hračkobral, Noční můra, Čertík, Hasič Emil, Kat, Kuňák, Mucha, Upír, Vodník..

• Titul: Labsko-vltavská plavba XVII
• Autor: kolektiv autorů
• ISBN/kód: 978-80-86930-31-2
• Edice/oddělení: M-C - Labsko-vltavská plavba
• Vazba: V1
• Formát: 150 x 210
• Počet stránek: 64
• Nakladatelství: Mare-Czech, Spolek přátel plavby
• Rok Vydání: 2011

Sborník obsahuje tyto příspěvky: Pavel Balcar, Lubomír Melen – Vlečný nákladní člun 725 t ČPSL/ČSPLO a ČSPO; Luboš Šebrle – Jak se jezdilo samotíží; Pavel Křesťan – Motorové nákladní lodě typu MN 5308 (BM 500); Zdeněk Davídek, Vladimír Špaček – Botely na Vltavě v Praze; Miroslav Hubert – Stará vltavská plavba na obraze C. R. Crolla z roku 1841; Jan Valchář – O voroplavbě posázavské. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2010 a seznam členů v roce 2011. Více o sborníku včetně ukázek najdete na adrese: http://www.mare-czech.cz/naklweb/knihovna/LVP17.pdf. Vyšlo v roce 2011 v řadě Labsko-vltavská plavba.