Sdružení nazvané Lloyd Austriaco (Rakouský Lloyd) bylo založeno v Terstu roku 1833 sedmi místními námořními pojišťovnami podle vzoru pojišťovací společnosti Lloyd‘s. Účelem sdružení bylo stát se centrem podnikání, akcí a poradenských služeb, které by pomáhaly rakouské námořní plavbě a obchodu. Na základě statutu z roku 1836 je založena „Paroplavební společnost Rakouského Lloydu“. Vznikla díky pochopení významu a podpoře námořní plavby a obchodu ze strany rakouské vlády a císaře. Cílem společnosti bylo zřízení pravidelných paroplavebních linek mezi Terstem a velkými přístavy ve východním Středomoří, tedy v Řecku, Turecku, Egyptě a vůbec v Levantě. K čemu je historie této společnosti dobrá současnému českému čtenáři? Inu, snad k vědomí, že je zakotvena do časů „gründerství“ a končí po „časech krásných“, že mnohé parníky Lloydu nesly jména vztahující se k našim zemím (BOHEMIA, MORAVIA, SILESIA, PRAGA, BRUENN, KARLSBAD, PILSNA, MARIENBAD, GABLONZ a PALACKÝ), že v posádkách, hlavně těch strojních, sloužilo mnoho krajanů, že Terst byl také naší českou branou do světa... a dál to už záleží na samotném čtenáři. Vyšlo v roce 2011 v edici Lodě v české minulosti v druhém, upraveném, vydání.
Info v pdfDruhý díl monografie seznamuje čtenáře s životopisy lokomotiv řady 477.039 až 60. Téměř celá druhá polovina knihy je věnována " papouškům" v jednotlivých služebnách. Závěrečné statě obsahují zajímavou reportáž z reálného provozu mezi Nymburkem a Rumburkem a zmínky o železničním opravárenství, nehodách, ale i zachovalých strojích a malých modelech. Váz., A4, 416 stran, 620 reprodukcí, barevných a černobílých fotografií
Tato publikace měla být podle původního úmyslu autorů pouze důkladným a co možná nejpřesnějším popisem jedné (i když největší) námořní bitvy, k níž došlo za první světové války na Jadranu. Během dlouhých desetiletí se totiž popis průběhu zmíněného střetnutí, které se odehrálo v Otrantském průlivu 15. května 1917, v podání různých historiků pozoruhodně měnil. Z drobných omylů a nepřesností se stálým opakováním stávala „historická pravda“, k níž si občas někdo cosi přidal, jiný pro změnu zapomněl uvést důležité informace a další prostě bez prověřování opsal či mizerně obkreslil, co mu přišlo pod ruku. Neradostný výsledek takových postupů je možno nejsnáze rozpoznat na při různých příležitostech uveřejňovaných orientačních mapkách, kde se dokázaly záhadně ztratit, nebo plout odjinud a jinam celé skupiny lodí. Nezbývalo proto než se vrátit k nejstarším pramenům, hlášením velitelů, lodním deníkům i dalším písemnostem a pečlivě srovnávat jednotlivé údaje. Autoři pevně doufají, že se jim podařilo dostat se tak blízko tehdejší skutečnosti, jak to dnes ještě jde. Jenomže… Pokud má kniha mimo odborníků na danou problematiku oslovit také početnější čtenářskou obec, je nutno zasadit celé líčení do širších souvislostí. Nezbývalo proto než „začít od Adama“ a ke slavné bitvě se postupně propracovat. Tak se stalo, že ústřední událost nakonec zabírá méně prostoru než všechno, co je potřebné k dokreslení situace. Ze zamýšlené útlé brožury se trochu nechtěně stala opravdová kniha, ve které čtenář nalezne přehled hlavních válečných událostí na tomto bojišti i spoustu méně známých informací, k nimž se není vždycky snadné dostat. Podobně je tomu s velkým množstvím fotografií, mezi kterými se najde řada dosud nikdy nepublikovaných snímků, nově zpracovanými mapkami a nákresy válečných plavidel i námořních letounů. Při líčení bojů jsou pochopitelně vždy zdůrazňovány epizody, jichž se zúčastnily právě ty rakousko-uherské válečné lodě, které sehrály hlavní roli v popisované bitvě.
Info v pdfNámořnické začátky na lodích Schwarzenberg, Albatros, Nautilus a Arcivévoda Bedřich Vzpomínky Františka Ošance, komentované Jiřím Ošancem V pozůstalosti Františka Ošance (1887–1951), rodáka z Kateřinek u Opavy, se dochovaly ne¬dokončené paměti, v nichž stačil popsat kromě dětství pouze svou přípravu na službu v rakous¬ko-uherském válečném námořnictvu v letech 1902 až 1904. Vzpomínky psal svým typickým květnatým slohem se značným časovým odstupem – až v letech 1941 a 1942, kdy žil jako čerstvý penzista v Kozlovicích u Přerova. Odtud řada nepřesností, které jsou v následujícím textu korigovány poznámkami pod čarou a vsuvkami v textu. Psal v podobném duchu, v jakém svou knihu-román o „mořských flamendrech“ pojal Jaroslav Škába. Rakousko-Uhersko bylo už dávnou minulostí. Na jeho historii se slušelo pohlížet kriticky, s ironií a hu¬morným nadhledem. Máloco stálo za kladné hodnocení. Byl to typický prvorepublikový pohled, dobře patrný například u Přibyla-Pardubského i v tiskovinách, které bývalí námořníci vydávali nebo do nich přispívali. Tito muži byli na svou námořnickou minulost hrdí, ale jeviště se změnilo a oni reprezentovali něco, co se už oficiálně nenosilo. Jako bývalí mariňáci však byli předmětem obdivu i v novém státě, který neměl přístup k moři. Jejich vyprávění voněla dálkami. Ošanec se se Škábou, jehož knihu evidentně neznal, v mnohém shoduje, ale na rozdíl od něj své příběhy na „Schwarzenbergu“ osobně prožil. Paměti, existující ve dvou mírně odlišných verzích, vyzdobil několika kresbičkami. Další Ošancovy námořnické osudy rekonstruoval jeho vnuk Jiří. Knížka je doplněna bohatým obrazovým materiálem, z větší části dosud nepublikovaným. Vyšlo v roce 2011 v edici Lodě v české minulosti v limitované číslované sérii s podpisem autora.
Info v pdfV popisu prostředí a života v rakousko-uherském válečném námořnictvu na začátku 20. století se u nás stal Jaroslav Škába klasikem. A jak už to u klasiků bývá, ani nánosy času nic nezmění v pohledu na něj. Proč tedy nepoužít osmdesát let starou anotaci k prvnímu vydání této knihy? „Je už širší veřejnosti znám románem Boxeři v Šanghaji a mnohými krátkými povídkami z námořnického života, otiskovanými v různých týdenících i denních novinách. Jeho svérázný, humorný způsob vyprávění mu rázem získal mnoho čtenářů, kteří mají nyní opět příležitost přečíst si nový román tohoto vodního Švejka: Mořští flamendři. Jsou to osudy předválečné generace, těch několika desítek českých chlapců, které jejich horká krev a touha po romantice zanesla do rakouské mariny.“
Info v pdfMonografie tanku Cromwell, který tvořil jádro úderné síly naší samostatné obrněné brigády v Anglii je první velmi podrobně zpracovanou knihou v češtině. Úvod knihy popisuje historické pozadí nejen vzniku brigády, ale i její výcvik, výstroj , výzbroj a další vybavení včetně taktických a technických označení a kamufláží. Druhá část je velmi podrobným technickým popisem všech částí tanku zejména typu "F" včetně zajímavých detailů. Ve třetí části knihy jsou podrobné popisy všech používaných zbraňových systémů. Závěr je věnován vzpomínkám pamětníků, okolnostem nálezů posledních tanků na našem území, i všem nadšencům, kteří se podíleli na renovaci tanku Cromwell Mk.V T188441 "Faust". Texty doplňuje velké množství historických fotografií, podrobné technické výkresy včetně detailů a barevné kamufláže. Vázaná, A4, 240 stran, 218 fotografií, 129 výkresů a perokreseb a 73 barevných bokorysů
Sborník obsahuje tyto příspěvky: Pavel Balcar, Miroslav Hubert – Vlečné nákladní čluny. Vyvrcholení jejich vývoje v českém lodním stavitelství a konec jejich provozu na Labi (1. část; Roman Laube – Vývoj kormidel nákladních člunů v Čechách; Jiří Martínek – Malé motorové nákladní lodě – motorové pramice a ŠÁRKA; Johannes Hirsch, Drážďany – Společná pouť osobních parníků LOSCHWITZ – LUŽKEC a BLASEWITZ – BLAŽENEC po evropských řekách; Miroslav Hubert – Vzpomínka na Karla Zídka, autora románů z naší labské plavby; Marek Přikryl – Voroplavba na Otavě. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2009 a seznam členů v roce 2010. Vyšlo v roce 2010 v řadě Labsko-vltavská plavba.
Info v pdfPrvní svazek edice „Lodě a napětí“ obsahuje dva detektivní příběhy z prostředí naší námořní plavby – příběh z lodi Jizera „Kolik stojí život“ a příběh z lodi Rokytka „Na lodi se neťuká“. Jak ale autorka Andrea Vernerová sama podotýká: „Jediné, co neodpovídá skutečnosti, jsou kriminální činy – ty se na československých lodích nikdy nestaly…“. Vyšlo v roce 2009 v edici Lodě & napětí.
Info v pdfBudování dělostřeleckých jednotek ČSR začalo již v roce 1918. Vzhledem k problémům, které mladá republika musela hned odzačátku řešit, postupovalo vyzbrojování její armády poměrně rychle. V roce 1920 armáda disponovala již 1526 kusy děl. Dělostřelectvo bylo po pěchotě nejpočetnějším druhem zbraně. V 30. letech se objevilo mnoho zajímavých nových variant kanonů nebo houfnic. Mnohé se do výzbroje naší armády již nedostaly a byly zařazeny do výzbroje nacistické armády. Některé zbraně byly poprvé našimi vojáky využity až při Slovenském národním povstání.
Rok co rok vychází sborník Labsko-vltavská plavba. Ten patnáctý Vám nabízí příspěvky: Lenka Vágnerová: Přeprava afrických zvířat z Hamburku do Kolína loděmi ČSPLO; Johannes Hirsch, Miroslav Hubert: První fotografie parníku BOHEMIA nalezena?; Miroslav Hubert: Kolesový parník C.W.IX… – LEV – NŘ 1 – LANNA 10 – VODOSTAV 10; Miroslav Berka: Voroplavba na Sázavě; Po vorech z Českých Budějovic na Císařskou louku; Zlata Svobodová: VOR 2000; Robert Fiala: Labští pískaři Vintrych a Chalupra; Emanuel Chalupný: Zimní výlet pražským parníkem; Jiří Martínek: Motorové nákladní lodě „druhé generace“ – řada MN 4200. Vyšlo v roce 2009 v řadě Labsko-vltavská plavba.