První český parník Bohemia představuje legendu naší technické historie. A jako u všech legend, byla i na jeho existenci časem nanesena řada nepřesností a omylů, ať už z důvodů neznalosti faktů, nebo ze snahy parník co nejvíce „počeštit“. Tyto chyby byly po celé století autory bez ověřování přebírány. Z historiků naší techniky se parníkem Bohemia začal v padesátých letech důkladně zabývat dr. František Psota, a do obsáhlé studie „První český parník“ z roku 1955 zpracoval všechny novinové reportáže o Bohemii z let 1840 až 1845. K vlastnímu archivnímu bádání se však již nedostal. Výsledky podrobného archivního bádání, studia soudobého tisku a kontaktů se zahraničními institucemi a osobnostmi autor poprvé publikoval v roce 1987 v článku První paroplavební podnik v Čechách. Pak následovalo několik dalších článků a naposled obsáhlá kapitola v knize Dějiny plavby v Čechách, díl II z roku 1997. Omezený rozsah těchto tiskovin ovšem neumožňoval uveřejnit všechny podrobnosti, jako například plné znění důležitých dokumentů. Příležitost k tomu poskytla až monografie o parníku. A navíc, Bohemia existuje zčásti dodnes i fyzicky. Po odprodání parníku do Drážďan v roce 1851 a vyřazení ze služby Sasko-české paroplavební společnosti v roce 1856 byl jeho parní stroj přenesen postupně do dalších dvou drážďanských parníků. V druhém z nich, jménem Diesbar postaveném v roce 1883, pracuje stroj s mnoha původními hlavními díly spolehlivě dodnes. Uveřejněním většiny dostupných písemných a obrazových materiálů a výkresových podkladů se tedy z parníku legendárního naopak stává parník, patřící nesporně k nejlépe doloženým evropským říčním parníkům z první poloviny 19. století. To ovšem neubírá nic na jeho technické kráse a romantice jeho plaveb. Kromě zajímavé četby se kniha může stát i podnětem k prohlídce historického a pravděpodobně nejstaršího dosud pracujícího lodního parního stroje při plavbě na parníku Diesbar a ke stavbě modelu parníku Bohemia. K tomu nalezne zájemce v knize plán parníku včetně rysek a podrobný popis jeho zařízení a vybavení.
Šestý díl encyklopedické řady (prvních pět svazků vyšlo v nakladatelství Naše vojsko) mapující vývoj válečných loďstev světa. V roce 1985 se v knihkupectvích objevil první svazek encyklopedické řady Válečné lodě, která čtenáře seznamuje s vývojem válečných plavidel od jejich počátku do současnosti. Od té doby se mnohé knihovny rozrostly o další díly. Na ně navazuje tento, v pořadí již šestý svazek, v němž autoři přibližují válečná plavidla, jejich takticko-technická data, výzbroj a další vybavení zbývajících států Blízkého východu, Afriky a části zemí Evropy po roce 1945. Válečným lodím ostatních evropských států je věnován sedmý díl.
Vzestupy a pády ruského a sovětského ponorkového loďstva. Od rozhodnutí vybavit námořní síly carského Ruska ponorkami už uběhlo dlouhých 125 let. Za tu dobu prošly ponorkové floty této obrovité země všemi možnými stadii – etapou nejistých začátků charakteristických používáním zahraničních konstrukcí, dobou svého maximálního rozkvětu za sovětské éry i obdobím absolutního úpadku, který ruské ponorkové síly provází dnes. Kniha Vladimíra Franceva těchto 125 let podrobně mapuje. Text je průběžně prokládán fotografiemi a nákresy jednotlivých typů ponorek, v samotném závěru je pak doplněn o tabulky obsahující všechna základní takticko-technická data a důležité údaje týkající se výroby a nasazení nejprve ruských, poté sovětských a nyní zase ruských ponorek.
Monografie britských torpédonosných a bombardovacích typu domácí konstrukce, užívaných britským palubním letectvem v letech 1939–1945. Popsány jsou typy Swordfish, Albacore a Barracuda. Kniha je bohatě vybavena fotografiemi, černobílými i barevnými, a barevnými bokorysy popisovaných strojů. Dále publikace obsahuje třípohledové plánky všech letadel – vždy několika verzí v měřítku 1:72 a „rentgeny“ všech letadel, stejně tak jako nákresy interiérů. Kniha je tak cennou příručkou pro kitaře a letecké modeláře.
Největším bojovým plavidlem Československa byla hlídková loď President Masaryk; měřila padesát metrů a vyzbrojena byla 66milimetrovými kanony. Dvě původně československé jednatřicetimetrové pancéřové minonosky používaly za druhé světové války flotily nacistického Německa a Rumunska… I o tom všem se můžeme dočíst v brožovaném svazku, jejž vydalo nakladatelství Ares v roce 1999 ve spolupráci s děčínským Spolkem přátel plavby. Po stručném úvodu, který se zabývá historií československé „flotily”, následuje popis patnácti lodních tříd (některé byly zastoupeny pouze jediným plavidlem) a Obrázky z výcviku a života vojáků a důstojníků vojenských lodních útvarů. Vzhledem k tomu, o jak neznámou kapitolu z dějin československé branné moci jde, lze říci, že všech šestapadesát stránek útlého svazečku je doslova fascinujících. Seznámíme se s nelehkými počátky československého loďstva, rozkvětem v období třicátých let, zánikem v letech okupace, znovuvzkříšením po válce...
Přestože Maďarsko bylo za dob Československa naším sousedem, mnoho jsme toho o něm nevěděli, a ve vztahu k 2. světové válce snad jen to, že bojovalo po boku Německa a jeho spojenců. Publikace Charlese K. Klimenta a Dénese Bernáda poskytuje ojedinělou příležitost tuto vědomostní mezeru vyplnit. Autoři zde přinášejí ucelený přehled meziválečných událostí na maďarské politické scéně, popisují budování jednotlivých složek ozbrojených sil a podrobně mapují jejich bojové nasazení od prvních vítězných střetnutí až k hořkému konci. Důležitou součástí knihy je přehled používaných zbraní včetně základních technicko-taktických dat a dále obsáhlá mapová příloha. Text doplňuje více než 800 fotografií, z nich značná část dosud nebyla publikována, a množství bokorysů vytvořených speciálně pro tuto publikaci. Použité údaje pocházejí z maďarských a německých archivů a soukromých sbírek a byly přezkoumány několika předními maďarskými vojenskými historiky.
Josef Hanuš je jedno z nejméně známých československých stíhacích es druhé světové války. Jeho osudy jsou o to zajímavější, že svých největších úspěchů dosáhl ve Středomoří na těžké noční stíhačce Beaufighter. Publikace, bohatě vybavena fotografiemi, je tvořena komentovanými výňatky z jeho nepublikovaného deníku. Kniha vychází v koedici s nakladatelstvím Deus.
Druhá polovina devatenáctého století přinesla nebývalý rozvoj válečných loďstev, přímo úměrný probíhající vědecko-technické revoluci. Lodě dostávají pancéřování, největší změnou je využití motorů, rychle vytlačujících plachty, spolu s vesly po tisíciletí jediné spolehlivé druhy pohonu. Lodě dostávají mohutné věže, nesoucí těžká děla, mizí obrovské plachetní stěžně a zcela se mění velikost trupů a celkové poměry těžišť. Hlavní mocnosti vynaložily obrovské částky na modernizaci loďstev, ovšem jejich úsilí dala ránu Velká Británie zařazením nejmodernější bitevní lodi Dreadnought, lodě zcela nového pojetí, do výzbroje v roce 1906. Ta dosavadní bitevní lodě, páteř tehdejších flot zcela deklasovala a všechny významnější mocnosti musely investovat další astronomické částky do výstavby bitevních plavidel nové generace. Podobně prudce se vyvíjely i další druhy válečných lodí, křižníky, torpédoborce či ponorky, rovněž pohlcující povážlivé sumy z hrubého národního důchodu té které země. Již v prvním desetiletí dvacátého století se tedy ujala myšlenka, jak počet válečných lodí zvýšit s vynaložením relativně malých prostředků. Pro sekundární úlohy – průzkum, doprovod civilních nebo pomocných plavidel, hlídkování a další podobné role upravit vhodná civilní plavidla. Řada osobních parníků představovala rezervu válečné floty a v případě války měla být neprodleně rekvírována a vyzbrojena, některé měly dokonce již zesílené paluby v místech plánovaného umístění děl a dalších zbraní. Lodě samozřejmě zůstaly nepancéřované a souboji s obrněnou plnohodnotnou válečnou lodí neměly moc nadějí uspět, převzaly však na sebe celou řadu podružných úkolů, o které ulehčily drahým bojovým jednotkám, jež se mohly věnovat činnosti prvořadé důležitosti. Pomocné křižníky, jak se tato pozoruhodná plavidla nazývala, využívaly prakticky všechny hlavní mocnosti, kromě nich je nasadila i námořnictva méně velkých států. Prvními pomocnými křižníky se staly velké zaoceánské osobní parníky, využívané zejména britským Royal Navy. Podobně jako další námořní velmoci, nepohrdlo jimi ani císařské Německo, ovšem využilo je ke zcela jiné činnosti než většina ostatních zemí. Císařská flota použila pomocné křižníky jako přepadové lodě, vedoucí korzárskou válku proti námořní dopravě Dohody. Osobní parníky a přestavěné nákladní lodě rozsévaly hrůzu mezi posádkami spojeneckých lodí a přes veškerou snahu protivníků dokázaly prakticky až do konce války procházet britskou blokádou a operovat v Atlantiku i na Pacifiku a ve vodách Indického oceánu. Druhá světová válka přinesla novou ofenzivu zdokonalených přepadových lodí, přestavěných z obchodních plavidel, slavících úspěchy až do poloviny nejstrašnějšího konfliktu dosavadních dějin. Za obou světových válek dokázaly německé pomocné křižníky napáchat citelné škody námořní dopravě protivníků a nutily jej k nákladným protiopatřením v podobě rozsáhlého nasazení válečných lodí, které pak chyběly při plnění jiných úkolů. Publikace se snaží přiblížit méně známou, ale o to poutavější část historie námořních válek, poslední záchvěv ducha velkých korzárů, jak je poznala minulá staletí. Přes 180 fotografií, 46 kreseb, 26 map
Miloslav John vydal své první souborné dílo „Září 1938 1 + 2“ v roce 1997. V roce 2000 následovala kniha „Září 1938 – role a postoje spojenců ČSR“. Obě knihy podrobně a objektivně zhodnotily situaci Československé republiky během zářijových dnů roku 1938, Mnichovskou dohodu a její následky, a možnosti československé armády bránit se za současné politické situace v Evropě a možnosti jejich spojenců. Miloslav John připravoval konečnou část této trilogie, nazvanou „Březen 1939“, která měla popsat Československou republiku po Mnichovu, rozpad Československa, vznik Slovenského Státu, okupaci, a jako poslední část přínos ukořistěné československé výzbroje pro válečné akce Wehrmachtu, a výrobu válečného materiálu pro Německo během celé druhé světové války. Tu však po jeho úmrtí již dokončili Charles K. Kliment a Břetislav Nakládal. První díl, který máte před sebou, zahrnuje období od Mnichovské dohody a vyklizení pohraničí až po německou okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Druhá připravovaná část popíše likvidaci československé armády, rozsah a využití ukořistěné výzbroje československé armády, včetně letadel a obrněných vozidel, německým Wehrmachtem, a konečně přínos československého zbrojního průmyslu pro německou brannou moc.
Historie slovenské armády z let druhé světové války Ch. K. Klimenta již vyšla před léty v nakladatelství Mustang. V současnosti ji v koedici s nakladatelstvím Ares vydalo nakladatelství Naše vojsko. Kniha je oproti původnímu vydání částečně přepracovaná a doplněná. Nové vydání přináší poměrně srozumitelný přehled bojových operací Slovenské armády během druhé světové války včetně SNP a kniha tak je praktickým přehledem a průvodcem dané problematiky s množstvím informací ohledně slovenské útočné vozby i dalších složek. Publikaci doplňuje velké množství mnohdy dosud nepublikovaných fotografií, přehled výzbroje a barevné kresby výstroje a označení.