Největším bojovým plavidlem Československa byla hlídková loď President Masaryk; měřila padesát metrů a vyzbrojena byla 66milimetrovými kanony. Dvě původně československé jednatřicetimetrové pancéřové minonosky používaly za druhé světové války flotily nacistického Německa a Rumunska… I o tom všem se můžeme dočíst v brožovaném svazku, jejž vydalo nakladatelství Ares v roce 1999 ve spolupráci s děčínským Spolkem přátel plavby. Po stručném úvodu, který se zabývá historií československé „flotily”, následuje popis patnácti lodních tříd (některé byly zastoupeny pouze jediným plavidlem) a Obrázky z výcviku a života vojáků a důstojníků vojenských lodních útvarů. Vzhledem k tomu, o jak neznámou kapitolu z dějin československé branné moci jde, lze říci, že všech šestapadesát stránek útlého svazečku je doslova fascinujících. Seznámíme se s nelehkými počátky československého loďstva, rozkvětem v období třicátých let, zánikem v letech okupace, znovuvzkříšením po válce...
Antonín Fojtů se narodil v roce 1930 v Pržně u Vsetína. Po válce si ho vzal k sobě jeden z bratrů, který pracoval v Praze, aby tam mohl vystudovat obchodní školu. Rodiče neměli možnost mu školu na Valašsku zaplatit. Po absolvování školy v roce 1947 pracoval v mezinárodním zasilatelství a odtud v roce 1948 odešel studovat na námořní akademii do polského Štětína. Vzhledem k tomu, že námořní školy v Polsku procházely velkými změnami, byl ukončen ročník během dvou let, včetně dvou několikaměsíčních plaveb na školní plachetnici. Po absolvování námořní akademie se plavil na norské lodi, která byla v časovém nájmu naší spediční firmy Metrans. Po zakoupení lodi Republika byl v listopadu 1951 naloděn ve funkci 3. palubního důstojníka. Plavil se pak postupně na třinácti naších lodích v různých funkcích. Jako velitel se nalodil na loď Kladno v roce 1961 a v této funkci zůstal bezmála 25 let s kratším přerušením z politických důvodů, kdy v důsledku událostí v roce 1968 odešel pracovat na námořní lodě Československé plavby dunajské do Bratislavy. V roce 1986 odešel po čtyřicetiletém svazku do důchodu. Publikace vyšla v roce 2006.
Není pochyb, že jméno Josefa Ressla jako významného vynálezce je známo většině obyvatel Čech, kde se narodil, stejně jako mnohým v Rakousku, Itálii, Chorvatsku a Slovinsku, kde žil a pracoval. A pravděpodobně je známo i odborníkům plavby a lesnictví v řadě dalších zemích. Literatura o Resslovi je přebohatá. Vytvořili ji historici, technici i romanopisci. Jedny zaujala jeho rozsáhlá vynálezecká činnost, druhé jeho těžký životní úděl člověka nepochopeného svou dobou. Zdálo by se tedy, že není možné do tohoto souboru přispět už něčím novým. Přesto se o to autor pokusil už proto, že obsáhlejší statě o jeho vynálezech i životopisné romány u nás vyšly naposled před padesáti až sedmdesáti lety a jsou proto dostupné už jenom v knihovnách. Později byly vydávány už jenom příležitostné spisky a napsány občas novinové články. V knize se už autor nepokoušel vysvětlovat a obhajovat Resslovo prvenství vynálezu lodního šroubu, nebo lépe šroubového parníku. To je považováno ve středoevropském prostoru za všeobecně uznávané. Snažil se ale vnést do ní nové pohledy na řadu událostí na základě dosud přehlížených, nedoceněných nebo nových fakt, technických i legislativních. Současně se snažil ukázat Ressla jako člověka sice geniálního a nesmírně pracovitého, ale také neoblomného a technicky omylného. Nakladatel: Mare-Czech. Publikace vyšla v roce 2007.
Osudy rakousko-uherského torpédoborce Scharfschütze za první světové války V letech první světové války rozhodovaly o vládě na moři nejčastěji operace lehkých hladinových sil, ponorek a námořního letectva. Příběh nevelkého rakouského torpédoborce je tak nesrovnatelně pestřejší než válečné osudy některého z obrněnců a umožňuje mnohem lépe poznat průběh námořních bojů i těžkou službu námořníků. Navíc právě "Ostrostřelec" a jeho posádka se staly hlavními aktéry několika vysoce riskantních akcí. Vydání 1., barevná obrazová příloha, plánky, tabulky, mapy, publikace vyšla v řadě "Lodě v české minulosti". Vydalo nakladatelství Mare-Czech v koedici s nakladatelstvímAres, Praha 2004.
Sedmý díl encyklopedické řady se zabývá loďstvy třinácti evropských států – od Polska po Velkou Británii s tím, že do tohoto seznamu je zahrnuto i Turecko. Největšími a nejvýznamnějšími flotami, které tvoří obsah knihy, jsou bezesporu loďstva Sovětského svazu a následně tedy i Ruska a Velké Británie. Bezprostředně po skončení druhé světové války byly tyto státy spojenci v bývalé protihitlerovské koalici, v průběhu dalších desetiletí se ale jejich loďstva stala protivníky ve studené válce, která hrozila přerůst v ozbrojený konflikt. Hegemonistickým snahám Sovětského svazu ale nečelili pouze Britové v Severním moři, v knize se seznámíme i s loďstvem Turecka, jemuž hrozilo, že se se Sověty střetne v oblasti Černého a Středozemního moře, či Švédska, jež muselo být připraveno k možné konfrontaci se sovětskými plavidly na Baltu. Bezesporu atraktivní součástí knihy je popis konfliktu u Falklandských ostrovů, kde se britská plavidla roku 1982 střetla s argentinskými silami, či porovnání sil tureckého a řeckého loďstva. Tito spojenci v NATO se totiž v uplynulém půlstoletí několikrát rovněž dostali na samý pokraj válečného konfliktu a v případě sporu o další vývoj na Kypru se dokonce střílelo. Zajímavostí pro českého čtenáře bude seznámení s válečnými loďstvy našich dvou bezprostředních sousedů – Rakouska a Polska. Zatímco v případě Rakouska jde o síly méně než symbolické, Poláci vybudovali na poměry Baltu silnou a emancipovanou flotu, která se v řadě ohledů nemusí obávat ani srovnání se svými budoucími spojenci – loďstvy členských států NATO.
Vyprávění autora volně navazující na první a druhý díl jeho vzpomínek Český doktor na moři a Dálná plavba volá. Netradiční cestopis se střídáním námětů jak z praxe lodního lékaře se zvláštnostmi lodní medicíny, tak dobrodružných příhod ze světa. Tentokráte nikoliv v časové návaznosti, ale světem na přeskáčku. Úvahy z cest o tehdy rozděleném světě i o světě dnešním, plným deformací. Staré námořní rituály a tradice, špiónománie v různých částech světa provokovaná fotoaparátem, a krajní pocity které se mohou na člověka uprostřed vln snést. Úsměvné vzpomínky na všední i vzrušující dny života na palubě lodi plavící se pod československou vlajkou s našimi chlapci, bojujícími s mořem, na jehož březích se nenarodili. Publikace vyšla v roce 2007.
Samostatná příloha k publikaci Československá obrněná vozidla 1918 až 1945 s dobovými plánky a náčrty popisovaných vozidel.
V období mezi oběma světovými válkami se Československo stalo jedním z významných výrobců a vývozců obrněných bojových vozidel. Čeští tankoví konstruktéři patřili mezi světovou špičkou. Tanky. které navrhovali, byly moderní a kvalitní, a proto byly exportovány do mnoha zemí. Československá armáda byla dobře vyzbrojena obrněnými vozidly. Po okupaci země Německem v březnu 1939 a vytvoření Protektorátu Cechy a Morava byla veškerá její výzbroj Německem zabavena. Dva z českých tanků, Pz.Kpfw.35(t) a Pz.Kpfw.38(t), bojovaly během druhé světové války nejen v německých Panzer Divizích, ale i v armádách spojenců Německa - Slovenska, Maďarska, Rumunska a Bulharska. Pz.Kpfw.38(t) byl vynikající konstrukcí a jedním z nejlepších tanků druhé války. Až do roku 1942 byl vyráběn jako tank, později se jeho podvozek stal základem celé řady stihačů tanků a samohybných děl. V roce 1944 Wehrmacht rozhodl využít jeho podvozek pro všechny budoucí konstrukce lehkých tanků a samohybných děl. Československá obrněná vozidla byla popsána v řadě knih a článků, ale většinou neúplně a někdy i chybně. Tato kniha je první, která podává ucelený, detailní a ověřený popis jejich vývoje, organizace a operačního využití před druhou světovou válkou a během ní. Exportní zakázky, použité zbraně a vývoj různých prototypů jsou také plně zahrnuty. Kniha obsahuje přes osm set fotografií (z toho asi 40% dosud nepublikovaných), barevné panely kamuflážních schemat vozidel a uniforem, odznaků a distinkcí jejich osádek, a třípohledové plánky většiny popisovaných vozidel.
Netradiční medicína v extrémních situacích v praxi lodního lékaře v roli zákopového bojovníka improvizujícího vše ze všech oborů medicíny, navíc zcela osamoceného. Vzpomínky na Československou námořní plavbu a její úsporná opatření vzbuzující dnes úsměv i když tehdy cloumala s lodí. Bližší seznámení se žralokem, průvodcem i stínem života na moři. Příhody z Japonska, Číny, Perského zálivu i z vysokého severu nad polárním pruhem. Vyprávění o novodobých pirátech u Filipín. Téměř mediální zážitky z odlehlých míst v různých koutech světa, kde osud prověřuje člověka právě tak jako na moři. Námořnický život a tradiční rituály na palubách našich lodí. Dlouhé kyvadlo času na moři vyvolávající vzpomínky na bývalé lásky...
„Jsme uprostřed jedné bezesné noci pod vibrujícím stropem lodní kabiny v ozvěně dunění lodního šroubu kdesi pod rovníkem. Námořnické duši sevřené oceánem se honí hlavou nejrůznější vzpomínky a myšlenky. Jsou spojeny s domovem, starými láskami, problémy, kterým se nedá ujet a se zdeformovanými lidskými ideály. Přízračné představy nabývají obludných rozměrů a týkají se jak osobních výjevů ze života tak i příběhů z Bible a s tím spojených filozofických otázek. Celá společnost i mnohá církevní dogmata jsou přitom svléknuta úplně donaha jako při nejpodrobnějším lékařském vyšetření. Při nespavosti z rovníkového vedra se nedivte ničemu. Dle jednoho starověkého rčení jsou na světě tři druhy lidí – živí, mrtví a ti co jsou na moři. O každé z těchto říší chci vyprávět...“ A autor jistě vyprávět umí. Svědčí o tom i sedm úspěšných knižních titulů které má za sebou. Vrátíme-li se k citovanému přísloví, má i za koho vyprávět. Otakar Mlejnek opravdu žil, kdo ho zná, ví, jaký je živel. Může vyprávět i za ty na moři. Vždyť mezi námořníky jako lodní lékař prožil osmadvacet let. A nyní, želbohu, může vyprávět i za ty poslední. Ještě se dočkal vydání této knihy, ještě jí pro Vás stačil podepsat... Na poslední plavbu odplul 3. června 2013. Vyšlo v roce 2013 v řadě Lodě v české minulosti v limitované číslované edici s podpisem autora.