MUDr. Otakar Mlejnek, odborný lékař s chirurgickou specializací, se na lodích Československé námořní plavby plavil s přestávkami skoro třicet let. Za tu dobu obeplul téměř devětkrát celou zeměkouli a měl možnost navštívit řadu světových metropolí a nahlédnout do nejzapadlejších koutů světa. Na každé lodi si vedl podrobné záznamy ve formě „lodních deníků“ z cest. Ty se zúročují i v první z řady knih, nyní v dlouho očekávaném novém vydáním, doplněném rozsáhlou fotografickou přílohou. S autorem se vydáte na jeho první plavbu s lodí Julius Fučík, poslední v naší flotile s parním pohonem. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Teorie reinkarnace není z hlediska více než dvou tisíciletí dějin myšlení v Evropě ani nová, ani importovaná. Nová a importovaná je jen v úzkém pohledu posledních pár staletí, kdy začala být zmiňována a šířena některými evropskými a americkými filosofy, antroposofy, teosofy a okultisty a po Druhé světové válce ve větší míře i samotnými Asiaty, Indy, Japonci, Tibeťany, Vietnamci, Thajci a podobně, kteří už tehdy ve větším počtu přicházeli do Ameriky a do Evropy a šířili zde své ideje. Autorka knihy Putování po čtrnácti životech v sobě našla odvahu podělit se s druhými lidmi o své zážitky při procesu terapie minulými životy. Druhý takový pokus na světě, aby sám protagonista procesu své zážitky sepsal a publikoval, pravděpodobně neexistuje. Titul pro velký zájem již ve třetím vydání vyšel v dubnu 2016 v edici „Mezi nebem a zemí“ nakladatelství Mare-Czech.
Publikace vychází v limitované číslované edici s podpisem autora. Kniha si klade za úkol podat stručný popis událostí ojedinělé etapy námořních dějin – spojení Evropy s Novým světem. Pokud jde o lodě jako „aktéry dramatu“, vystupovalo v něm i mnoho nezmíněných lodí, avšak ty, o nichž je v publikaci řeč, představují v jistém smyslu typické mezníky. Novodobým fenoménem je internet, zde může kniha posloužit rovněž jako jakýsi průvodce. V knížce jsou líčeny lidské osudy i osudy lodí známých jmen. Osudy slavné, dramatické, ale také tragické. Též se dočteme o výrobě komponent námořních lodí v plzeňské Škodovce. Toto téma bylo zakomponováno do popisu celé romantické historie mořeplavby s jejími dramaty a slavnými okamžiky nikoliv náhodou, nýbrž záměrně. Škodovka se tak zmíněnou výrobou účastnila celého tohoto unikátního dění. Zveme tedy čtenáře k nostalgickému vyprávění o éře, kdy cesta do Ameriky byla ještě obestřena romantickým exotickým kouzlem, o éru velkolepých zaoceánských lodí, pravých to divů techniky a lidských schopností, pomocí kterých se sen o cestě do Ameriky uskutečňoval. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Kniha vychází jako doprovodná publika¬ce stejnojmenné výstavy v Muzeu hlavní¬ho města Prahy. Prostřednictvím starých fotografií, pohlednic a dalších materiálů z veřejných i soukromých sbírek předsta¬ví život Holešovic od 2. poloviny 19. sto¬letí do 80. let století 20. Čtenář se projde se dávno zmizelými ulicemi (například ob¬lastí starých Zátor) a seznámí se s historií holešovického průmyslu, železniční a lodní dopravy, se všedním životem zdejších oby¬vatel i s jejich lidovou zábavou a kultur¬ním životem.
Titul „Na Vltavě v Praze – jak bylo a jak je“ vyplňuje mezeru mezi naší publikací o lodích a plavbě na střední Vltavě z roku 2008 a knihou o staré plavbě na Vltavě dolní z roku 2006 a to vylíčením dění na pražském úseku Vltavy od 19. století do současnosti. Popisuje nejen nejznámější plavbu osobní, ale i nákladní a sportovní a různá plavidla stojící trvale u vltavských nábřeží. Plavbu doplňují údaje o jezech, náplavkách, nábřežích, přístavech a loděnicích. Pozornost je věnována také časem se měnícímu vztahu Pražanů k jejich řece, českému plaveckému a námořnickému folkloru včetně pozdravu „ahoj“, pražskému spolku Vltavan a současným snahám vedení města i různých podnikatelů pražskou Vltavu opět integrovat do života Pražanů. Bohatá obrazová část knihy určitě potěší čtenáře pražské a vhodně doplní text čtenářům mimopražským. Vedle toho může názorně dokumentovat současnost i čtenářům budoucím. „Mám rád tu řeku“ – tak nazval spisovatel Ota Pavel jednu ze svých půvabných povídek. Není sice zřejmé, zda tou řekou mínil Berounku, Vltavu nad Prahou nebo Lužnici, a také to není důležité. Měl rád všechny, protože na jejich březích byl šťastný. Byl tam klid a mír, kolem líbezné údolí a občas vytáhl z řeky nějakou tu rybu. Totéž by cítil a řekl mnohý Pražan o Vltavě v Praze, i když jistě z jiných důvodů a snad i proto, že se to jaksi tradičně patří. Ptal jsem se jedné staré Pražanky, proč má vlastně Vltavu ráda. A odpověděla stejně – protože na ní, či u ní, byla šťastná. Jako dítě chodila s tatínkem na vltavské nábřeží krmit racky, jako dívka se chodila v létě do Vltavy koupat a v zimě na ni bruslit, jako dospělá jezdila s „partou“ parníkem na výlety a pak ještě řadu let na společenské a taneční plavby, pořádané podnikem, kde byla zaměstnána. Někdo jiný by zase řekl, že byl šťastný, když jezdil se svou dívkou po Vltavě na lodičce z půjčovny, že měl na Vltavě kánoi nebo jiné plavidlo, nebo konečně, už jako starý, že rád vysedával na lavičce na nábřeží, díval se na hemžení lidí na přístavištích parníků a přes Vltavu na Petřín a Hradčany. Takovými a jistě i jinými vzpomínkami a citovými pouty byl leckterý Pražan spjat se svou řekou. Otázkou také je, zda měli Vltavu rádi také ti, kteří z ní žili, pro které byla Vltava „živitelkou“. Ale rád věřím, že vztah plavců na vorech a lodích, pískařů a ledařů, majitelů dřevařských ohrad a štípačů palivového dříví a vůbec všech obyvatel pražského Podskalí a Františku k Vltavě byl citovější, než byl vztah pražských dělníků k továrnám, které jim poskytovaly obživu. A stejně tak i pracovníků četných pražských náplavek, loděnic a přístavů. A chci doufat, že řeku, která je živí, mají rádi také zaměstnanci nynějších četných plavebních podniků. Láskyplný až romantický vztah k Vltavě neměli Pražané samozřejmě ani odjakživa, ani vždy. Kdo by také měl rád jakoukoli vodu, když mu zaplaví sklepy, přízemí a někdy i první patro jeho domu či jeho byt? A to nejen párkrát za život, ale před postavením přehrad na Vltavě velmi často. A navíc, velká voda mnohé připravila o živobytí tím, že odnesla z ohrad naskládané dříví a strhala vory i lodě. Někdy poničila i starobylý kamenný most, kdysi jedinou spojnici pražských měst. Přečetné povodně se zapsaly neblaze do historie Prahy. Kdysi skutečná a opěvovaná láska Pražanů a vůbec Čechů k Vltavě zmizela asi nenávratně v říši národních mýtů a legend. K Vltavě jich pár přijde právě jenom aby krmili labutě, kachny a racky nebo se prošli se psem. Ale těm, kteří milují řeku a pohledy na její břehy, se od srpna 2008 přece jen naskytla možnost prohloubit a rozšířit své zážitky. Je to projížďka dvěma novými přívozy (P 4 a P 5) mezi vltavskými břehy v trvání až dvaceti minut za cenu jízdenky na tramvaj. Dík za tuto možnost městu i provozovateli přívozů! A pro své staré zaměstnance, členy pražského Vltavanu a o plavbu nějak zasloužilé občany pořádá Pražská paroplavební společnost výlet parníkem pod Slapskou přehradu každoročně ke dnům zahájení a ukončení plavební sezony. Také jí patří za to náš dík. Účelem naší knížky není ale naříkat nad tím, co nenávratně odnesly společenské a ekonomické změny a technický pokrok, ale zachytit plavidla a podniky, některá zařízení a konečně i sporty, které vázaly kdysi a váží v současnosti Prahu a Pražany k jejich řece. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Přeplavba La Grace přes Atlantik na podzim roku 2011 za navigace toliko sextantem nesmí chybět ve Vaší jachtařské knihovničce! Přes Atlantik podle hvězd je tištěný deník druhého bocmana a prvního astronavigátora brigy La Grace Petra Scheiricha, který dovedl La Grace poprvé přes Atlantik pouze za pomoci tradiční navigace podle nebeských těles. Obsahuje text, fotografie a také jednotlivé polohy získané z astronavigačních měření. Jachtařské rodokapsy jsou krátké příběhy z jachtařského prostředí popisující skutečné události. Filozofií tohoto vydavatelského počinu je nabídnout čtenáři zajímavé příběhy tištěnou formou, která má přeci jen výrazně vyšší trvanlivost, než internetové publikování, kde jsou informace zdarma okamžitě pohřbívány dalším nánosem nových a nových dat. Možná se tento krok zdá být krokem proti proudu, ale naše nakladatelství věří, že právě tisk na papír, který není zadarmo, je garantem určité kvality a to jak textu, tak grafické podoby knihy a přináší čtenáři ten správný čtenářský zážitek. Co zbyde, kdyby přestal jít elektrický proud? Jenom to, co je na papíru, který je prověřeným nosičem už spousty let. Jachtařské rodokapsy vycházejí nepravidelně tištěnou formou ve formátu A5 s počtem stránek 48 - 64 . Obsahují jak černobílé tak barevné fotografie. Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/pres-atlantik-podle-hvezd/
Deník jedné rodinné plavby v Egeji. Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/jak-nas-v-recku-prohnal-meltemi/
Na moři nejde jednoduše zvednout telefon, vytočit ambulanci a počkat, až přijede. Na moři je nutné konat ihned a nedá se spoléhat na pomoc zvenčí. Musíte se bez pomoci obejít a to celé hodiny, nebo i dny. První pomoc na palubě může zachránit život. Žádna loď by bez ní neměla vyplout. Kniha První pomoc na palubě popisuje základní úkony, kterými je možné zranění nebo nemoci přivést pod kontrolu a postiženého stabilizovat. Každá kapitola a každé téma je koncipované tak, aby požadované informace bylo možné získat rychlým pohledem. Jazyk knihy je jednoduchý a výstižný a tam, kde je to vhodné, je doplněn sérií fotografií, které exaktně ukážou, jak postupovat. A stejným způsobem, jakým lze knihu číst, je možné podle ní i provádět první pomoc. Jednoznačné rady pomohou dostat vzniklou situaci pod kontrolu, postiženého stabilizovat a poskytnout mu adekvátní ošetření. Originál vydalo anglické námořní a jachtařské nakladatelství Wiley Nautical a to v lednu 2011-2012 Sandra Roberts, je lektor senior Námořní akademie ve Warsashu (Anglie) kde přednáší první pomoc a medicínské aspekty pobytu na moři. Své více jak čtyřicetileté praktické zkušenosti s první pomocí získala nejen díky své jachtařské zálibě, ale také díky službě v armádě UK. Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/prvni-pomoc-na-palube/
Podrobný trasový turistický průvodce nabízí nejkrásnější výlety po historicky nejnavštěvovanějším turistickém regionu jižně od Prahy. Trasa každého výletu je přesně popsána, obsahuje místopisné i historické zajímavosti, technické údaje a mapku s vyznačenou trasou. Součástí průvodce je popis krajiny a zajímavostí při plavbě lodí z Prahy do Třebenic ke Slapské přehradě a historie Svatojánských proudů. Text je doplněn velkým množstvím obrázků, barevných fotografií a orientační mapkou Svatojánské proudy včera a dnes.
PRŮVODCE PŘI PLAVBĚ STŘEDNÍM POVLTAVÍM Turistický průvodce podrobně popisující krajinu a zajímavosti při plavbě lodí z Prahy do Třebenic ke Slapské přehradě. Podrobně seznamuje výletníky se zajímavostmi viditelnými z paluby lodi, s jejich historií i technickými daty. Ze Štěchovic nabízí pěší výlet Povltavskou stezkou ke Slapské přehradě, procházející po břehu nejkrásnějšího úseku Vltavy - bývalými Svatojánskými proudy. Pěší výlet obsahuje podrobný popis trasy, místopisné i historické zajímavosti, technické údaje a mapku s vyznačenou trasou v měřítku 1:75 000. Text je doplněn fotografiemi.