ISBN 978-80-88215-71-4, soubor Vorařský rod Husů z Hladné: 978-80-86930-24-4. ------------------------------------------------------- Publikace je doslovným přepisem kroniky, kterou autoři - bratři Vojtěch Husa (1908-1997) a Josef Husa (1899-1981) nazvali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Psali ji od 60. let 20. století, kdy voroplavba na Vltavě výstavbou Orlické přehrady skončila. Vojtěch Husa ji dopisoval v 80. letech. Publikace popisuje voroplavbu na řece Vltavě a jejích přítocích, stavbu vorových pramenů a obchodní záležitosti voroplavby. Autoři vzpomínají na příběhy ze života plavců, včetně popisu nehod a úskalí (rizik) voroplavby. Shrnují své dlouholeté zkušenosti s voroplavbou. Kniha je doplněna ukázkami rukopisu a mnoha fotografiemi z archivu rodiny Husových. Čtení autenticky zaznamenaných pamětí zkušených vrátných (vůdců vorů - držitelů licencí /“patentů“ na určité úseky vodní cesty) a plavců (vorařů) čtenáře přenese v čase a uvede do reality obdivuhodného řemesla vorařství. Uvědomíme si, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti voroplavba vyžadovala a jak velkou sílu (fyzickou i psychickou), respekt, zodpovědnost, sehranost v týmu a mnoho dalšího museli plavci mít. Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné, 2022. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Vojtěch Husa (1908-1997) byl plavcem a také vrátným, tj. vůdcem vorů s licencí na Lužnici, Nežárce a Vltavě z Vyššího Brodu až do Prahy. Založil a vybudoval prosperující firmu „Obchod dřívím a voroplavba“. Často ploul vory se svým starším bratrem Josefem. Se svou rodinou (manželkou Annou a dětmi Václavem, Miroslavem a Annou) žil na Hladné v domě č.22, který koupil jeho děda Jan Husa, zakladatel plaveckého rodu. Tuto původní chalupu Vojtěch Husa přestavěl na vilu, bohužel brzy poté musel být dům zbourán z důvodu napuštění Orlické přehrady. Po skončení voroplavby pracoval jako lodník na parníku na Orlické přehradě. Pro zachování tradice vorařství vytvořil modely vorových pramenů a sepsal kroniky vorařství a se svým starším bratrem Josefem „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Jeho syn Václav (1930-2021) se stal nadšeným propagátorem vorařství, byl často nazýván „posledním vorařem v Čechách“ a udivoval podrobnými znalostmi nejen z oblasti vorařství. Dcera Vojtěcha Husy Anna Husová je pečlivou kronikářkou rodu Husů a autorkou mnoha textů o vorařství a vzpomínek na život kolem vody. Téměř 20 let pořádala „Anenské pouti“ - setkávání rodáků a lidí „od vody“ na Hladné. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Husa (1899-1981) byl starším bratrem Vojtěcha Husy a vynikajícím mezinárodním vrátným s patentem na Vltavu v celém toku i s přítoky: Lužnice, Malše, Otava a Labe od Mělníka do německého města Riesa. Josef Husa byl jedním z mála mezinárodních vrátných v naší republice, stal se jím dokonce už ve svých 30 letech. Proslul svou vynikající pamětí, mimořádnou fyzickou zdatností, encyklopedickými znalostmi historie a úžasnou schopností vyprávět příběhy ze života nejen na řece. Byl označován jako „muž se zázračnou pamětí“. Spolu se svým mladším bratrem Vojtěchem sepisovali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo.“ Dokonce ještě v roce 1981 (ve svých 82 letech) se účastnil stavby ukázkového vorového pramene a jeho plavby do Týna nad Vltavou.
Nabídneme Vám již 28. sborník Labsko-vltavská plavba. Po Editorialu šéfredaktora Josefa Picka jsou obsahem sborníku příspěvky Pavla Balcara „Omezování a sjednocování typů lodí vnitrozemské plavby v Německu v první polovině dvacátého století“, Karla Renče „Labské jezy“ s doplněním Pavla Balcara, článek „Využitie technológie železobetónových pontónov pre plávajúce zariadenia“ od Petera Mandla a Jiřího Mandla, „Vzpomínka na kapitána Zdeňka Kolmana“ od Tomáše Míky a „Vzpomínka na Václava Peška“ od Josefa Picka. Sborník zakončují přehledy „Činnost Spolku přátel plavby v roce 2021“ a „Členové Spolku přátel plavby v roce 2022“. Sborník vydává Spolek přátel plavby z Děčína v nakladatelství Mare-Czech v roce 2022.
Autor by rád oslovil dospívající děti, které si už osvojily alespoň základy vaření, zaujalo je a rády by se o něm dověděly něco více, než nabízejí běžné kuchařky, které pro ně bývají příliš složité, sterilní a možná i nudné. Proto by chtěl vyplnit tuto mezeru a uplatnit „mužský přístup“ k vaření, tedy jednotlivá jídla nejprve představit v širších souvislostech, stručně je charakterizovat, zmínit, odkud pocházejí, jak dlouho trvá jejich příprava a jak je obtížná, a teprve potom popsat, jak se připravují. Smyslem toho celého je probudit nejen v dětech, ale i ostatních, touhu po tom zkusit, jak vzrušující a kreativní činnost je vaření. Zdaleka není jen o tom si opatřit recept a připravit popsané jídlo, ale naučit se základní techniky, které jsou vaření společné, pochopit vztahy mezi potravinami a na základě toho si pak vytvářet svůj vlastní styl vaření. Je jasné, že ne každý to tak cítí, ale i ten, kdo dává přednost přesně popsanému postupu přípravy konkrétního jídla, určitě v publikaci nalezne něco nového, protože obsahuje řadu receptů a informací, které jinde bude hledat těžko. Jiří Liška (*1963) vystudoval organickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a už třicet let pracuje ve společnosti zabývající se klinickou farmakologií. Vaření se věnuje téměř čtyřicet let a zajímají ho zejména vztahy mezi surovinami a možnosti či nemožnosti jejich kombinování. Samozřejmě velmi rád ochutnává i zkouší neobvyklá jídla i styly vaření, nicméně těžiště vaření pořád vidí v podobných pokrmech, jaké jsou uvedeny v této publikaci. Je to stejné jako s klasickou hudbou, kterou aktivně provozuje - cokoli novodobého, neotřelého až provokativního může být zajímavé, ale základem provždy zůstane Bach, Mozart, Beethoven, Chopin a další…
Všechno, co se v to ráno aprílového 1. dubna přihodilo, nebyl apríl. Ani pro detektivy kolínské kriminálky. A už vůbec ne pro několik bezdomovců, jejichž zákeřné vraždy se zpočátku zdají být bez motivu. Kapitán Vidrna (známe ho již z detektivního příběhu Vražda v lužním lese) a jeho kolegové se však přece jen podaří nalézt konec pomyslného zašmodrchaného klubíčka indicií a začnou jej rozplétat. Poslední nitky se jim podaří rozmotat v pražském holešovickém přístavu, kde dojde i na střelbu. Nakladatel: Mare-Czech, 2022
Rok po prvotině a nečekaném bestseleru punkových příběhů z ulice, sídlišť a ostrovů v nás Třetí nástupiště (vyprodáno včetně dvou dotisků) vychází jejich velmi očekávané pokračování: Žádná kapka není ta poslední. Tichá důrazná revolta prošedivělých bídníků, beatníků a pankáčů nejen pro okoralá srdce a duše. 160 úsečných příběhů pro přemýšlivé čtenáře. Naděje je? Kdo nehledá, nenajde.
Začátek druhé dekády jednadvacátého století nás poznamenal dvěma výraznými fenomény, pro nás ve středu Evropy po dlouhý čas latentními a pozapomenutými. Zkraje roku 2020 obletěla svět doposud neznámá variace nebezpečného. A sotva si společnost jen trochu volněji vydechla, udeřila začátkem roku 2022 variace nebezpečného šílenství. A podobně jako virus, i tato nákaza ničí a zabíjí. Tato útlá sbírka veršů je věnována všem těmito fenomény naší doby jakkoli poznamenaným. Pro autora se psaní již sedmé sbírky stalo jakousi terapií k vypořádání se s dosud neznámým. Vyšlo v květnu roku 2022 v nakladatelství Mare-Czech, ISBN 978-80-903149-4-8, vazba brožovaná s klopami, 46 stran, cena 188 Kč
Historie větrného mlýnu holandského typu na kořenci nedaleko Boskovic, a 55 let rodiny Doubků na Kořenci.
Vyšlo v březnu 2022. Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění. Zdeněk Holub Autor se narodil v roce 1955 v Ostravě, kde absolvoval chemickou průmyslovku, avšak již dlouhá léta žije v Praze. Před odchodem do důchodu pracoval v pražském IKEM. Již od mládí se zajímal o historii, neboť zastává názor, že nevíme-li, odkud přicházíme, stěží víme, kde se nalézáme a už vůbec nemůžeme vědět kam jdeme. Postupem doby se jeho zájem soustředil především na vojenskou historii, a to zejména na její málo známé stránky. Nakonec zájmově zakotvil u historie armády rakouského, potažmo rakousko-uherského soustátí, a to především u období vlády předposledního císaře Františka Josefa I., protože právě toto období patří k hodně bílým místům v historii českých zemí, neboť ani jeden z nástupnických politických systémů neměl z ideologických důvodů zájem se zabývat touto problematikou, která však tvořila pevnou součást životů našich prapředků.