Svědectví o náladách v US army před vypuknutím druhé světové války. (ponorková válka Spojených států proti Japonsku. Těžké začátky, 1941-1943)
Čtenářům se znovu dostává do rukou světoznámá satirická básnická skladba z konce patnáctého století. Ve snaze o mravní naučení a dobovou kritiku autor převedl všechny lidské chyby, slabosti, neřesti, nedostatky a poklesky na společného jmenovatele bláznovství a blázna postavil do středu morálně satirického obrazu světa. Cílem bláznovské pravdy je sebepoznání bláznivosti, která je podstatou člověka a jíž nikdo neunikne.
Příběh začíná setkáním tří dobrých přátel. Obklopeni tabákovým dýmem si vzájemně začnou stěžovat na přerůzné neduhy, které je poslední dobou pronásledují. Po pečlivém rozboru všemožných nemocí a problémů pánové usoudí, že jediné, co jim může zachránit psychické i fyzické zdraví, je příjemná dovolená. A tak se rozhodnou vyrazit i se psem Montmorencym na řeku. T ak začíná nesmrtelná kniha T ři muži ve člunu, kterou bez velké nadsázky můžeme označit za základ moderního britského humoru. Dočkala se mnoha filmových i televizních zpracování, její neodolatelné kouzlo přesvědčilo dokonce i nekompromisní sovětské cenzory. Časopis Guardian ji zařadil mezi padesát nejvýznamnějších literárních děl všech dob. Jerome, Jiří a Harris se zase po čase sešli a usoudili, že jejich život je poslední dobou hodně únavný a monotematický a proto potřebují nějakou výraznou změnu. Po promyšlení různých variant se shodli na tom, že asi nejrozumnější a nejzajímavější bude výprava na kontinent. Vlakem i na kole procestují kus Německa, dokonce se dostanou i do Prahy, a celou dobu musí řešit různé nepředpokládané situace, kterým anglický gentleman v převážně germánské části Evropy prostě nemohl rozumět. Kniha je volným pokračováním světoznámých Tří mužů ve člunu a podobně jako její předchůdkyně se dá označit za kvintesenci britského suchého humoru.
celobarevná publikace, stran 216, lesklá křída 135g, vazba pevná s přebalem, Počátky paroplavby u nás v souvislosti s vývojem paroplavby v Evropě. Osobnosti plavebního podnikatele J. Andrewse a stavitele lodí J. J. Rustona. Královská saská privilegovaná paroplavební společnost z roku 1836. První pokusy s parním člunem v roce 1816 a 1817 mechanika a vynálezce Josefa Božka. Parník BOHEMIA. Pokus o paroplavbu na střední Vltavě A.Wintera s Angličanem W. U. Pearcem, parník MÉSCÉRY na trati nad Prahou. Regulační práce na Vltavě v roce 1862 stavební firmou A. Lanna. Založení Pražské společnosti pro paroplavbu na řece Vltavě. Provoz na trati z Prahy do Štěchovic. Události pruskorakouské války v roce 1866. Konkurence plavebního podnikatele J. P. Parraua a Maxe Goldmanna. Plavby mezi Prahou a Klecany. Činnost po první světové válce. Lodní park PPS. Nové tratě z Prahy přes Mělník do Litoměřic a na středním Labi nad Mělníkem. Plavba ke státní hranici ve Hřensku. Nastupující hospodářská krize, konkurence autobusové dopravy. Převzetí PPS ČPSL v roce 1937. Od okupace Německem v letech 1938 až 1945 po zestátnění PPS v rámci ČPSL v roce 1948. Převedení do Dopravního podniku hlavního města Prahy v roce 1961. Nové motorové lodě. Problémy údržby parních strojů a kotlů. Společenské změny po roce 1989. Lodní park od roku 1865 v detailních popisech s technickými tabulkami, jednotlivé lodě podle lodních typů. Parní stroje, parní kotle. Charakter tradičních vltavských tratí PPS.
Tristan Jones během své dobrodružné cesty, kdy plul na malé plachetnici po nejníže položené vodní hladině na světě, Mrtvém moři, a pak po nejvyšší, jezeře Titicaca v Andách, urazil vzdálenost, která odpovídá dvojnásobku obvodu Země a ocitl se „tisíckrát za hranicemi lidských schopností“. Tento úchvatný námořnický příběh je strhujícím dobrodružstvím a zároveň svědectvím o lidské vytrvalosti. Překlad: Adéla Bartlová
Kniha je věnována českým námořníkům, kteří sloužili za 1. sv. války ve válečném loďstvu rakousko-uherské monarchie a po roce 1918 byli členy brněnské odbočky Československé obce bývalých námořníků a účastníků národního odboje na Jadranu. Základem jsou vzpomínky autorčina otce, sepsané svérázným námořnickým žargonem a doplněné nezbytným slovníkem i bohatou fotodokumentací. Náročnou vojenskou službu v rakouském válečném loďstvu, kde byli námořníci české národnosti nezanedbatelnou složkou, přibližují jejich osudy, sestavené z archivních pramenů a dobových dokladů, opřené o skutečné historické události.
František Ptáček je námořní důstojník ve výslužbě. A čtenáři se dostává jedinečné příležitosti vypravit se s ním na cestu kolem světa na československé námořní lodi Vítkovice.
Rozsáhlý výbor z korespondence českých jezuitů z let 1657–1741 zahrnuje popisy jejich evropských cest do Itálie a Španělska a výjimečně i do Portugalska, ale především listy ze zámořských misií do tzv. Západních Indií (Karibské oblasti, Mexika, Střední a Jižní Ameriky a do Tichomoří). Barvité a emotivní popisy doslova a do písmene nového světa, do něhož jezuité vstoupili mnohdy jako vůbec první obyvatelé českých zemí, zahrnují i unikátní líčení týdny až měsíce trvajících interkontinentálních plaveb, popisy prostředí a života na americké pevnině, domorodých obyvatel, místní fauny a flóry, klimatu a událostí. Čeští jezuité poznali a popsali prostředí jihoamerických velehor, amazonského pralesa, vyprahlých mexických hor, tropické prostředí palem a pláží na tichomořských ostrovech. V jejich zprávách najdeme rovněž četná pozorování evropské reality: náboženských oslav, soudů, poprav a jiných událostí každodenního městského života v katolické části Evropy. Tuto unikátní sbírku cestopisných, etnografi ckých a kulturních svědectví z celého tehdy známého světa lze s ohledem na prostorovou i obsahovou pestrost bez nadsázky nazvat „exotickou perlou českého barokního písemnictví“. Její unikátnost tkví i v tom, že se s největší pravděpodobností jedná o nejpočetnější skupinu obyvatel české kotliny, která se vypravila do tolika oblastí celého světa, a hlavně o tom vytvořila rozsáhlé písemné svědectví, které se zčásti dochovalo.
Jednoho horkého rána vstoupí Malvína na palubu plachetnice, která se právě chytá vyrazit na týdenní plavbu mezi chorvatskými ostrovy. Moc si od toho podniku neslibuje, tím spíš, že zde vystupuje v roli nikým nečekané náhradnice za svého muže. Zpočátku si není ani trochu jistá, zda týden na moři s bývalými kamarády přežije. Život amatérských mořeplavců a pocit volnosti na otevřeném moři ji ale natolik uchvátí, že se rozhodne užít si plavbu stůj co stůj. Odkryje přitom mnohá nečekaná tajemství z minulosti i současnosti, ale hlavně si udělá pořádek ve vzpomínkách, přátelích, těžko pochopitelných otázkách lidské existence – a především ve svém životě.
Moby Dick není pouhým výplodem spisovatelské fantazie. Hermana Melvilla inspirovala k napsání románu Bílá velryba skutečná událost: v roce 1821 do velrybářské lodi Essex narazil uprostřed Pacifiku obrovský vorvaň a potopil ji. Následoval příběh, který si lze jen těžko představit. Dvacet námořníků se z obav před lidojedy, na které by mohli narazit na tichomořských ostrovech, vydalo ve třech křehkých velrybářských člunech na pět a půl tisíce kilometrů dlouhou plavbu k jihoamerickému pobřeží. Po třech měsících útrap jich zůstalo naživu jen osm a nakonec museli jíst těla svých mrtvých druhů, aby přežili. Autor s dokumentární přesností a románovou poutavostí vypráví neuvěřitelný příběh o hranicích lidských možností, odvaze a víře, naději a osudových rozhodnutích, historicky zasazený do období rozmachu velrybářství a největší slávy velrybářského