Po sbírkách „Verše“ na 3,14 a „Verše“ na karbid nikličitý přichází autor M. A. Rek s třetí sbírkou básní, jež spojují lodě, moře a plavba. Sbírce dala název úvodní rozsáhlá balada s podtitulem "O víc než legendě vzniku galionové figury". Dvaačtyřicet básní vznikalo v letech 2018 až 2020. Vyšlo na sklonku léta v roce 2020 v nakladatelství Mare-Czech, ISBN 978-80-88215-44-8, vazba brožovaná s klopami, 64 stran, náklad 75 výtisků s podpisem autora, cena 149 Kč.
Když historická briga, La Grace, láskyplně jejími námořníky nazývaná Půvabná, ztroskotala u španělské pláže městečka Marbella, zdálo se, že její pozemská pouť skončila. Bičována vlnami a větry, bezmocná ležela na mělčině a čekala na svůj osud. Ale její posádka v čele s kapitánem řekla, že ne. Že takhle to prostě neskončí. Kniha je svého druhu kronikou brigy La Grace. Mapuje osudy lodě od přeplutí Atlantiku, přes dramatické okamžiky v Karibiku, až po návrat do Evropy. Následuje ztroskotání ve Španělsku a slavné vítězství v závodu Tall Ship Race 2013, stejně jako slavné události Tall Ship Race 2015. A spousta dalších příhod a příběhů, které loď se svou posádkou zažila na cestách světovými moři a oceány.
Snad každý někdy pomyslel jaké by bylo plout na plachetnici mořem, po¬slouchat křik racků, svistot větru v lanoví a šumění vln pod přídí. Ta nádhe¬ra, moře, vlny, loď pod plachtami a nikde nikdo. Říká se, že moře poskytuje člověku svobodu, jakou již nikde jinde nezažije. A nebo toulání se mezi ostrovy, ať už řeckými, chorvatskými nebo aribskými, koupání v liduprázd¬ných zátokách, průzračné moře, civilizací nezasažené pobřeží… Jsou to sny... ale kdo říká, že sny se nemůžou splnit? Kniha Dovolená na jachtě pomůže splnit právě ten sen, který mnozí snili při baterce, pod peřinou, při četbě dobrodružných knížek. Dokáže odpovědět na spoustu otázek, které je možné ve vztahu k dovolené na moři položit. Může člověk jen tak vyplout na moře? Je to vůbec bezpečné? Mám se bát mořské ne-moci? Kde je možné plachetnici pronajmout ? Co všechno je třeba umět? Kolik to bude stát? Na všechny tyto otázky a na spoustu dalších odpoví kniha Naučíte se: • Jak a kde si pronajmout loď. • Jak poznat správného kapitána. • Jak zbytečně neutratit pe-níze • Spoustu věcí o plachetnicích, plachtách a obsluze lodi. • Jak být platným členem posádky. • Jak se bránit mořské nemoci, a mnoho dalších věcí. Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/dovolena-na-jachte/
Kniha Kouzlo plachet seznamuje zájemce o jachtařský sport s nejznámějšími a nejvýznamnějšími jachtařskými závody na světě, včetně jejich historie, popisu trati a celé řady dalších zajímavostí. Jednotlivé kapitoly pojednávají o vrcholech jachtingu, o závodech na otevřeném moři, závodech kolem světa, přímořských/pobřežních závodech. K tomu se přidávají medailonky významných jachtařů a popisy jednotlivých lodních tříd. Jedinečné doprovodné fotogra?e zachycují jachtařské závody v celé jejich rozmanitosti a bohatosti všech kategorií, včetně vrcholných událostí, od bojů sehraných týmů v závodě Fastnet a o Pohár guvernéra, kde musí být rychlost a technika posádky v dokonalé rovnováze, až k impozantním a odvážným sólo plavbám regaty Vendée Globe, v níž osamělý mořeplavec čelí počasí a oceánu v jednom z nejnáročnějších, nejtvrdších a nejextrémnějších sportovních podniků světa. S mapami a tabulkami, jež doprovázejí popis každého závodu, je tato kniha nejúplnější oslavou závodního jachtingu a inspirací pro každého, kdo sní, že také rozvine plachty a bude pod nimi závodit na mořích a oceánech.
Druhé vydání knihy „Za kormidlem nejen na Jadranu“ je pro všechny, kterým učaroval neklidný mořský živel, a kteří se vydávají pokoušet jej ať už v pobřežních vodách Jadranských nebo na světových oceánech. S knihou získává čtenář nejen komplexního průvodce jachtingem, ale také knihu, která pobaví čtivým textem a další generaci jachtařů zprostředkuje moudrosti a zkušenosti jednoho mořského vlka, pro kterého se stalo moře osudovou láskou. O příbězích vložených do knihy sám autor František Novotný píše:„…Příběhy, které jsou jako příklady vloženy do následujících kapitol, jsem všechny osobně zažil a ukazují, jak často jsem se dopouštěl chyb. Ani vy se chybám nevyhnete a úkolem této knížky není, a ani být nemůže, aby vás před chybami ochránila. Ale může vás ochránit před chybami fatálními, a o to jde.“ Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/za-kormidlem-nejen-na-jadranu/
VŠE O MANÉVROVÁNÍ S LODÍ Rady, postupy a nápady, které umí zachránit loď, kauci i čest jachtaře. KNIHA PRO VŠECHNY, KTEŘÍ SI CHTĚJÍ OSVOJIT DOBROU NÁMOŘNÍ PRAXI Po čase přichází známý autor a jachtař, kapitán František Novotný s novou knihou pro jachtaře, knihou, která na našem trhu doposud chyběla - o manévrování, vyvazování a marinách. Kniha je určena všem, kteří se chtějí osvojit dobrou námořní praxi v jednom z nejtěžších disciplín jachtingu - v manévrování ve stísněném prostoru, tedy v marínách a u městských mol. Velká plachetnice je velmi k křehká a citlivá na vítr. Její ovládání ve stísněných podmínkách není vůbec jednoduché a skipper je tak vystaven značnému stresu. Vědět přesně, jaké postupy v jakém větru použít je pro zdar manévrů nesmírně důležité - už jenom proto, že manévr často není možné jako v autě opakovat a důsledky chybných rozhodnutí mohou vést až k poškození lodě a finančním ztrátám. Františkova kniha vychází jachtařům vstříc a seznamuje je nejen se základními typy manévrů, ale i si manévry pokročilými, které čtenář jachtař upotřebí za těžších podmínek, tedy za větru a proudu, který požaduje po kapitánovi a posádce jen to nejlepší. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol a text doprovází skoro stovka schémat a stovka fotografií. Každá kapitola je věnován určitému typu marín - protože maríny jsou i jiné, než jen chorvatského typu - a určitému druhu větru včetně postupů, jak manévrovat za extrémních podmínek. Vězte, že čtenáři Františkovi knihy již nikdy nebudou v marině bezradní a vždy budou předmětem obdivu okolních jachtařů a jachtařek.
Existovaly Vlaštovky a Amazonky? Jestli ano, kde žily a kdy? Jak se ve sku¬tečnosti jmenovaly? Kde je ostrov Divokých koček a jak vypadal Hastrman? Jsou místa v knihách popisovaná skutečná? Tohle jsou otázky, které od nepaměti zajímají generace čtenářů a obdivova¬tele knížek Arthura Ransoma. A František Novotný se jednoho dne rozhodl zjistit, jestli na tyto otázky existují i odpovědi. A protože je jachtař, nalodil se na plachetnici, vztyčil plachty a vydal se se svými přáteli do země Arthura Ransoma tyto odpovědi hledat. Čtenář se tak může společně s nimi zúčastnit pěti kouzelných jachtařských výprav, na kterých navštíví ostrov Divokých koček, ztratit se v Údolí Vlaštovek, najde Severní pól a v Pin Millu potká skutečného Hastrmana. Tohle všechno a mnoho dalšího můžete zažít společně s Františkem Novotným a s jeho knihou při vý-pravách, které splnily jemu a jeho přátelům dávné dětské sny. Knížka Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek má unikátní skladbu a těžko byste našli v české literatuře faktu obdobně koncipované dílo. Valnou část textu tvoří líčení jachtařských výprav po stopách britského spisovatele Arthura Ransoma a jeho literárních hrdinů, jež v tradičních jachtařských oblastech Velké Británie podnikl v letech 2004–2011 autor se svými přáteli. Tato líčení jsou doplněna návody, jak takové expedice uspořádat, kam se obrátit o pronájem lodí, kde si objednat nezbytné příručky a hlavně jak se připravit na plavby v tak navigačně náročné oblasti, jako je Severní moře. Součástí knihy je ovšem také nevšedně podaný komentovaný životopis Arthura Ransoma, který se se svým cyklem o Vlaštovkách a Amazonkách zařadil mezi nejúspěšnější světové autory dětských knížek. Jenom v Anglii vyšlo jeho dílo v pěti milionech výtisků a české překlady se počítají na statisíce. Pátrání po místech, kde se knížky Arthura Ransoma odehrávají, a jak se stalo, že se osudy skutečných dětí trvale propletly s jeho životním příběhem, tvoří další patro vyprávění. Kniha se tak stává výjimeč¬nou svého druhu, protože ji lze označit i jako literárně -jachtařskou detektivku. A v neposlední řadě je tato knížka autorovým holdem zesnulé Ing. Jiřině Štěpánské, která byla expedič-ním „Admirálem“ a jako nadšená milovnice díla Arthura Ransoma výpravy sponzorovala Autor František Novotný je nejen přesvědčeným a zaníceným fandou knih Arthura Ransoma, ale také vynikajícím spisovatelem s mnoha knihami na kontě, od sci¬-fi románů až po literaturu faktu. František je ale také vynikajícím a zkušeným jachtařem, který na plachetnici dvakrát přeplul Atlantický oceán a naplul tisíce námořních mil po Středomoří a v Rudém moři. V jeho osobě se tak setkaly ty pravé fundované znalosti a zkušenosti, aby mohl knihu o Arthuru Ransomovi pojmout nejen jako cestopis, ale i jachtařskou příruč¬ku a současně nesmírně poutavý příběh života samotného Arthura Ransoma a dětí, které byly vzorem legendárních Vlaštovek a Amazonek. Více zde: http://www.ifp-publishing.cz/products/za-tajemstvim-vlastovek-a-amazonek/10
Vyšlo v říjnu 2021. ---------------------------------------------------------------------------------- Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost. Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou činnost vyznamenán ministerstvem národní obrany i Svazem osvobozených politických vězňů. Korespondenci s historiky doplňují záznamy z berlínského Bundesarchivu, skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem i osobní pozvání ředitele muzea v Osvětimi. Téma politického odboje čtyřicátých let dvacátého století na Těšínsku v souvislosti s národnostním stigmatem místního polského obyvatelstva autorka zpracovává s hlubokým osobním motivem. Vedle historických dokumentů čerpá i z vyprávění vlastní babičky - dcery Jana Fukały. --------------------------------------------------------------------------- „Po výslechu na gestapu všechny zatčené přemístili na policii, která měla své sídlo v budově karvinské radnice - sto metrů od našeho bydliště (vše již zbouráno). Tam nám policisté odebrali vše, co jsme měli v kapsách, šle, opasky, hřebeny, tkaničky od bot, šály a zamkli nás ve sklepě pod radnicí. Tam jsme strávili tři týdny. Skromné jídlo nám nosili z restaurace. V těch temných a špinavých radničních sklepích nám dělali společnost pouze myši a příslušníci gestapa, kteří si sem tam někoho zavolali a odvedli k výslechu.“ ---------------------------------------------------------------------------- Druhá strana spisu byla velmi osobní. Popisovala fyzický vzhled. Přijímací komisař či SS-Asistent psal do tohoto listu rukou. Formulář ukládal zaznamenat výšku a váhu vězně, typ postavy a obličeje, barvu vlasů a očí, charakter čela, nosu, uší, úst, zubů a brady. Dále se vypisovala řeč, kterou nejčastěji vězeň používal v běžné komunikaci, případné zvláštní znamení a také státní příslušnost. Vyznat se v písmu příslušníka gestapa, který měl na starosti právě Jana, bylo poměrně složité. Nicméně vedle překladatelky přispěla svou pomocí i překladatelčina dobrá známá, rodilá Němka, která rozluštila nejednu záhadu těchto i dalších dokumentů. Co osobnějšího gestapo o Janovi soudilo? ---------------------------------------------------------------------------- Dalším šokem pro mě byly okolnosti setkání s dr. Wojciechem Płosou. Čekala jsem na něj u služebního vchodu osvětimského Muzea. Dorazil včas a spěchal. Jen co si na vrátnici odebral klíče, rychlým krokem mířil do bloku 22, kde sídlí Archiv. Následovala jsem ho a najednou jsem si uvědomila, že přece kráčím okolo těch pověstných drátů a plotů a kamenných cest a cihlových baráků, které jsem do té doby znala jen z fotografií. Pověstných veškerým geniem loci vzbuzujícím hrůzu, úctu a respekt. V bloku 22 jsme byli během chvíle. Později mi pracovníci Archivu potvrdili, že je to vše otázka zvyku a také ochoty obětovat svůj čas pro historický výzkum. Včetně zpracování pocitu, že místo výkonu povolání bývalo místem velkého utrpení a sídlem osob určených k likvidaci. ---------------------------------------------------------------------------- V táboře byly celkem čtyři lékařské bloky. Blok 20 přijímal i nemocné svrabem, je známo, že se v Osvětimi léčila i klasická chřipka a jiné nemoci; tyfus byl ale jistě bohužel nejrozšířenější. Blok 21 sloužil chirurgii, blok 28 byl označen jako ozdravovna. Údajně sem přicházeli vězni z bloku 20, kteří byli tak nějak na půl cesty ke zdraví, ovšem podle ředitele Archivu bylo pojmenování „Ozdravovna“ ošidné. Pokud se zde člověk do tří týdnů neuzdravil úplně, čekala ho smrt. Blok 10 je dodnes opředen spoustou mýtů, sloužil především lékařským experimentům. ---------------------------------------------------------------------------- V pravém horním rohu křičí tři slova. „Vazba!“ a „Polák!“ jsou uvedeny strojopisem, „Důvěrné!“ bylo připojeno razítkem. Národnost jako důvod k zamítnutí je jasným znakem xenofobně-rasistického myšlení tehdejšího režimu. Předposlední věta činí z vězeňského funkcionáře hlupáka, neboť se ho ještě ptá, zda stále vlastní předchozí souhlasné stanovisko. Závěrečná věta působí až moralisticky. Velitel věznice si býval měl zřejmě uvědomit, že Polákům se nevyhovuje… Každopádně je tento názor přímo poplatný svému časoprostoru a okolnostem vzniku. Je zde vidět, jak velkou roli hrál původ člověka, jeho krev, původ přímých příbuzných. Zároveň je toto svědectví velmi ponižující. ---------------------------------------------------------------------------- Tolik hovoří berlínské archivy. Všechny tyto souvislosti a informace způsobují nejprve zmatek, po čase dochází k jejich uspořádání. Právě tyto detaily z celého případu odkryly skutečnosti, které si nastupující generace nemohou dost dobře samy od sebe domyslet. Odhalují povahu zúčastněných osob, jejich pohnutky, způsob myšlení, emoce… Pozůstalí mohou pochopit důsledky svých vlastních názorů a činů, jejich prameny. Nezúčastněným ukazují reálné postavy s živým charakterem, které se ve společnosti stále objevují a objevovat budou. Lidé, jimž nejsou lhostejné následky politických ideologií a totalitních režimů, likvidujících jiné osoby a jejich rodiny. Ona zhoubnost přichází bohužel velmi pomalu, plíživě, poněvadž zasáhne celý systém a myšlení většinové společnosti. A právě proto je třeba pěstovat nadhled. Po více než sedmdesáti letech lze na případ nahlížet v mnoha dalších souvislostech. ----------------------------------------------------------------- MgA. Darina Ničová, DiS. (*6. 2. 1981) ------------------------------------------------------------------- Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého a VOŠ hereckou. Objevila se v televizních seriálech i na prknech Národního divadla. Ztvárnila role princezen i Smrtky, bohatých paniček i prostitutek, arogantních úřednic i oběti domácího násilí. Vedle historické trilogie Proti proudu vydala dvoudílný cestopis Poselství slaměného klobouku a sbírku humorných povídek Figurkiáda.
Připravujeme na únor 2021. ---------------------------------------------------------------------------------- Těšínské Slezsko v letech 1938 až 1948. Pokračování historické ságy. Povídka Kořalka pro Hitlera z předchozího dílu v rozšířené verzi. Příběh na motivy skutečných událostí. Otec se synem se přidávají k odboji proti oficiálnímu proudu. Předtím je celá rodina označena stejně jako mnoho jiných sousedů za nepohodlnou národnost. Matka jednoho dne vypraví pět členů rodiny do zaměstnání a do škol. O pár hodin později se vrátí jenom tři. Soud ve jménu Říšského lidu, těžká kárná věznice, výslechy, domácí prohlídky. Dopisy plné naděje. Ocenění a medaile. Po válce nástup další totalitní moci. Zahrada jako svědek historických událostí i zázemí klidu. Rodinná soudržnost jako obranný štít proti důsledkům politické moci. „Nepamatovala si, pokolikáté už okopává záhon se zeleninou od té doby, co ho zatkli. Vlastně měla houby ponětí o tom, že jednoho dne se přiřítí sousedka se zprávou, že několik chlapů skončilo v base. Sem tam si ženské vyměnily zkušenosti, vesměs pořád ty samé - podmínky ve věznicích, dopisy, vedení domácnosti. Už jim to všem lezlo krkem. U práce se dalo na starosti trochu zapomenout, jenže když je toho přespříliš… Najednou ji upoutal záhon u plotu. Sněženky. Začaly se už klubat. Samým shonem si jich v předchozích dnech vůbec nevšimla. ,Než vyrostou sněženky, budu zpátky,‘ vzpomněla si, jak ji chlácholil, když ho navštívila. Cítila, jak se jí nalévá krev do hlavy. Zhořkla jí chuť na jazyku. Zalily se jí oči a za chvíli ji na tváři šimraly slzy. Už měl být zpátky - nebo ne? Zatím na jejich rodinu všichni kašlou. „Mamí!“ ozval se z domu ostrý hlas. „Dopis z Raviče!“ Ohlédla se. Setřela si slzy, vstala a uháněla dovnitř. Přiběhla do kuchyně. Všichni na ni čekali. Bylo to jako svátost boží. Jako kdyby psal prezident...“ MgA. Darina Ničová, DiS. (*6. 2. 1981) Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého a VOŠ hereckou. Objevila se v televizních seriálech i na prknech Národního divadla. Ztvárnila role princezen i Smrtky, bohatých paniček i prostitutek, arogantních úřednic i oběti domácího násilí. Vydrží hodiny pozorovat daleký obzor mořské hladiny. Nevzdává se. Stále miluje impresionismus, podzimní barvy a jazz.
Připravujeme na podzim 2020. Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění. Zdeněk Holub Autor se narodil v roce 1955 v Ostravě, kde absolvoval chemickou průmyslovku, avšak již dlouhá léta žije v Praze. Před odchodem do důchodu pracoval v pražském IKEM. Již od mládí se zajímal o historii, neboť zastává názor, že nevíme-li, odkud přicházíme, stěží víme, kde se nalézáme a už vůbec nemůžeme vědět kam jdeme. Postupem doby se jeho zájem soustředil především na vojenskou historii, a to zejména na její málo známé stránky. Nakonec zájmově zakotvil u historie armády rakouského, potažmo rakousko-uherského soustátí, a to především u období vlády předposledního císaře Františka Josefa I., protože právě toto období patří k hodně bílým místům v historii českých zemí, neboť ani jeden z nástupnických politických systémů neměl z ideologických důvodů zájem se zabývat touto problematikou, která však tvořila pevnou součást životů našich prapředků.