Rozvoj nákladní lodní dopravy v prvních dekádách 20. století vytvářel nové požadavky na stavbu plavidel, a tak jako byly vlečné parníky postupně nahrazovány zadokolesovými motorovými remorkéry, tak i nákladní rychloparníky (Berounka, Jizera a Ohře) s vrtulovým pohonem, byly nahrazovány motorovými nákladními loděmi např. v roce 1929 MNL OTAKAR (5303). Zásadní výhoda spočívala v tom, že kromě jednoduší obsluhy, bylo možno využít prostor kotelny k zvětšení nákladního prostoru a tím ke zvýšení tonáže plavidla. Odpadla těžká práce topičů, snížil se stav posádky a rovněž se zlepšilo sociální vybavení pro posádky. Výhody motorových nákladních lodí se postupně přenášely do stavby moderních MNL od šedesátých let 20. století, kdy postupně končila vlečná plavba. Jednoznačně lze konstatovat, že tento typ, MNL 500, byl prvním krokem k zásadnímu rozvoji nákladních motorových lodí, které v současnosti spolu s tlačnou plavbou jsou hlavními přepravními kapacitami na evropských vodních cestách, ale to už je jiná kapitola plavby. Autorova práce o rychlolodích zaceluje jednu z mezer historie československé labské plavby z minulého století a uzavírá jeho miniserii prací o stavbě lodí v této době. ~~~~~~~~~~~ O autorovi: Pavel Balcar je absolvent průmyslové školy v Děčíně v letech 1954–1958. Ve Státní plavební správě pracoval od eléva až po vedoucího oddělení dokladů plavidel a současně zástupce ředitelky pobočky. Je autorem mnoha příspěvků k historii vodní dopravy v odborné literatuře. V současnosti je spokojeným důchodcem a dlouholetým členem Spolku přátel plavby.
Info v pdf

Publikace Čluny typu Amanda volně navazuje na předchozí knihu Pavla Balcara „Zadokoláky“, popisující „fenomén pro Labe“ – motorové kolesové remorkéry. Kniha, kterou máte před sebou, je věnována těm nejméně nápadným, avšak neúnavným dříčům, představujících však skutečnou dopravní kapacitu labské flotily největšího českého dopravce na Labi a Odře po dobu od vzniku ČPSL/ČSPLO/ČSPL až do konce vlečné plavby v 90. letech 20. století. Shromážděné, prakticky vyčerpávající kvantum dat od vzniku tohoto typu, přes jeho provoz až po neodvratný konec, umožňuje všem zájemcům i pamětníkům nalézt cokoliv je z historie těchto lodí zaujme. Obzvláště pamětníkům, pokud ještě žijí, pak osvěží vzpomínky na na léta strávená za slunných rán na člunu plujícím samotíží nebo na ruch přístavů při vykládkách například v Hamburku. Fotografií, obrázků a výkresů: 175 včetně barevných. V únoru 2024 vydalo nakladatelství Mare-Czech v koedici s Oblastním muzeem v Děčíně a Spolkem přátel plavby. O autorovi: Pavel Balcar je absolvent průmyslové školy v Děčíně v letech 1954–1958. Ve Státní plavební správě pracoval od eléva až po vedoucího oddělení dokladů plavidel a současně zástupce ředitelky pobočky. Je autorem mnoha příspěvků k historii vodní dopravy v odborné literatuře. V současnosti je spokojeným důchodcem a dlouholetým členem Spolku přátel plavby.
Druhé, upravené a rozšířené, vydání. Publikace je doslovným přepisem kroniky, kterou autoři - bratři Vojtěch Husa (1908-1997) a Josef Husa (1899-1981) nazvali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Psali ji od 60. let 20. století, kdy voroplavba na Vltavě výstavbou Orlické přehrady skončila. Vojtěch Husa ji dopisoval v 80. letech. Publikace popisuje voroplavbu na řece Vltavě a jejích přítocích, stavbu vorových pramenů a obchodní záležitosti voroplavby. Autoři vzpomínají na příběhy ze života plavců, včetně popisu nehod a úskalí (rizik) voroplavby. Shrnují své dlouholeté zkušenosti s voroplavbou. Kniha je doplněna ukázkami rukopisu a mnoha fotografiemi z archivu rodiny Husových. Čtení autenticky zaznamenaných pamětí zkušených vrátných (vůdců vorů - držitelů licencí /“patentů“ na určité úseky vodní cesty) a plavců (vorařů) čtenáře přenese v čase a uvede do reality obdivuhodného řemesla vorařství. Uvědomíme si, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti voroplavba vyžadovala a jak velkou sílu (fyzickou i psychickou), respekt, zodpovědnost, sehranost v týmu a mnoho dalšího museli plavci mít. Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné, 2022 Vojtěch Husa (1908-1997) byl plavcem a také vrátným, tj. vůdcem vorů s licencí na Lužnici, Nežárce a Vltavě z Vyššího Brodu až do Prahy. Založil a vybudoval prosperující firmu „Obchod dřívím a voroplavba“. Často ploul vory se svým starším bratrem Josefem. Se svou rodinou (manželkou Annou a dětmi Václavem, Miroslavem a Annou) žil na Hladné v domě č.22, který koupil jeho děda Jan Husa, zakladatel plaveckého rodu. Tuto původní chalupu Vojtěch Husa přestavěl na vilu, bohužel brzy poté musel být dům zbourán z důvodu napuštění Orlické přehrady. Po skončení voroplavby pracoval jako lodník na parníku na Orlické přehradě. Pro zachování tradice vorařství vytvořil modely vorových pramenů a sepsal kroniky vorařství a se svým starším bratrem Josefem „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Jeho syn Václav (1930-2021) se stal nadšeným propagátorem vorařství, byl často nazýván „posledním vorařem v Čechách“ a udivoval podrobnými znalostmi nejen z oblasti vorařství. Dcera Vojtěcha Husy Anna Husová je pečlivou kronikářkou rodu Husů a autorkou mnoha textů o vorařství a vzpomínek na život kolem vody. Téměř 20 let pořádala „Anenské pouti“ - setkávání rodáků a lidí „od vody“ na Hladné. Josef Husa (1899-1981) byl starším bratrem Vojtěcha Husy a vynikajícím mezinárodním vrátným s patentem na Vltavu v celém toku i s přítoky: Lužnice, Malše, Otava a Labe od Mělníka do německého města Riesa. Josef Husa byl jedním z mála mezinárodních vrátných v naší republice, stal se jím dokonce už ve svých 30 letech. Proslul svou vynikající pamětí, mimořádnou fyzickou zdatností, encyklopedickými znalostmi historie a úžasnou schopností vyprávět příběhy ze života nejen na řece. Byl označován jako „muž se zázračnou pamětí“. Spolu se svým mladším bratrem Vojtěchem sepisovali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo.“ Dokonce ještě v roce 1981 (ve svých 82 letech) se účastnil stavby ukázkového vorového pramene a jeho plavby do Týna nad Vltavou. Druhé vydání červen 2023
Knihy o českých námořnících v beletrii i odborné literatuře vychází poměrně pravidelně, nicméně téma mořeplavců českého původu je tak široké, že komplexní zpracování není v silách jedince ani jedné knihy. Kolektiv autorů proto vytvořil jakýsi náhled, který vykresluje osudy několika českých námořníků v různých časových obdobích od středověkých poutníků do Svaté země přes Maltézské rytíře, vystěhovalce do Ameriky, polární výpravy, obě světové války až k citlivé sondě do duší důstojníků a námořníků československé obchodní plavby. Jednotlivé texty doprovází obrazová dokumentace, mnohdy zatím nepublikovaná, která dosud zahálela v příšeří rodinných archívů či v depozitářích státních institucí. . -------------------------------------------------------------------- Z obsahu: Alois Bělota - Češi na vlnách oceánů; Vlastimil Pažourek - Admirál z údolí Jílovského potoka;Roman Košák - Polárníci ze srdce Evropy; Boleslav Trojan - Z Brém do New Yorku; Václav Milfait (překlad ) - Přepadení vědecké výpravy J. V. Lodi „Albatros“ na ostrově Guadalcanal; Alois Bělota, Martin Slavík - Smolný den jedné lodi; Josef Stahl - Můj otec námořník; Michal Plavec - České stopy v rakousko-uherském námořním letectvu (1911-1918); Alois Bělota - Rod námořníků a železničářů; Josef Holub - Trocha námořní historie… nikoho nezabije; Tomáš Ostruzska - Co vím o vojákování mého táty, Otto Ostruszky; Lenka Krátká - Když byli na lodi, těšili se domů,když byli doma, pořád se na podniku ptali, kdy už půjdou zase na moře; Vlastimil Pažourek - Doslov - České námořní příběhy aneb Námořníci z Čech.

Knížka psaná s hlubokou znalostí prostředí námořních lodí, na kterých se autor plavil, přináší vtipné, humorné líčení pracovních zážitků, návštěv přístavů i nejrůznějších příhod, spojených se životem na moři. Stejně jako ve všech profesích v továrnách, podnicích, úřadech a dalších místech pracují lidé různého vzdělání, věku, povahy, národnosti a vyznání, nebylo tomu jinak ani mezi námořníky. „Při každodenním vykonávání našeho námořního řemesla jsem poznal, že na naše povolání je potřeba nahlížet s velkým respektem a úctou. Snad právě proto jsem sebral dostatek odvahy a sil tuto knihu napsat,“ říká Jaroslav Šimon. --------------------------------------------------------------------------------- Jaroslav Šimon - Narodil se v Kolíně 19. listopadu 1954. Vyrůstal v rodině truhláře a kožešnice spolu se čtyřmi sourozenci. Blízkost vody - řeky Labe - měla zřejmě vliv na jeho dětské záliby. Kromě sportu se věnoval lodnímu modelářství, se kterým se zúčastnil dvou mistrovství republiky, což bylo jeho největším dětským úspěchem. V roce 1970 nastoupil do středního odborného učiliště VCHZ Synthesia Pardubice do učení v oboru provozní zámečník a po jeho ukončení do dílen hlavního mechanika v Lučebních závodech v Kolíně. Zde pracoval až do roku 1978, kdy přestoupil k novému zaměstnavateli - Československé námořní plavbě. Na československých lodích se vypracoval do funkce staršího námořníka. V roce 1981 se oženil a společně s manželkou vychovali dvě dcery. V roce 1989 požádal ČNP o přerušení pracovního poměru a nastoupil dočasně do pracovního poměru na úpravnu vody v Kolíně. Protože Československá námořní plavba ukončila činnost, z dočasného zaměstnání se později stalo trvalé, a to na dobu třiceti let. Jak říká, jeho život se odehrával a nadále odehrává u vody. Dnes jako důchodce pomáhá s výchovou čtyř vnoučat. ------------------------------------------------------------------------------- Nakladatel: Mare-Czech, 2022
ISBN 978-80-88215-73-8, soubor Vorařský rod Husů z Hladné: 978-80-86930-24-4 ------------------------------------------------------------------- Anna Husová, dcera Vojtěcha Husy a sestra Václava Husy, po několik desetiletí sbírá a dokumentuje fotografie vorařství, spravuje rodinné kroniky a alba. S láskou vzpomíná na své rodiče, na svého milovaného strýce Josefa a na své prarodiče. Také na pana Václava Seidla, který v době jejího dětství a dospívání z Prahy jezdil na Hladnou (malá plavecká osada u Albrechtic nad Vltavou) jako letní host a fotografoval život na vodě a kolem vody. A tak má rodina Husů v archivu mnoho originálních fotografií. V knize „Vzpomínky nezatopené“ se přeneseme v čase a budeme sledovat život u řeky Vltavy na Hladné v jednotlivých ročních obdobích, všímat si radostí i starostí lidí, které spojovala láska k řece a k přírodě. A tak se ocitneme na vazišti vorů a pak hned na přívozu nebo se budeme procházet po vltavských stráních a zadíváme se na nespoutanou „starou řeku“. Vzpomínky plynou jak barevný film… Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné. Vydáno v únoru 2024 ---------------------------------------------------------------------- Anna Husová, MUDr. (1938), dcera Vojtěcha Husy a sestra Václava Husy, donedávna nejstaršího voraře v Čechách. Autorka textů o vorařství a životě kolem vody, pečlivá kronikářka rodu Husových. Od roku 1995 pořádala na Hladné setkávání rodáků a lidí od vody s názvem „Anenské pouti“, jejichž smyslem bylo „putování“ do vzpomínek na starou řeku a propojování lidí od vody. Žije v Praze, ale nejraději pobývá na chatě Anička na Hladné, nedaleko místa, kde se v chalupě u řeky narodila a vyrůstala. Děti Anny Husové - Ing. Václav Husa a PhDr. Anna (Anita) Crkalová - spravují webové stránky o vorařství www.vorarstvi.cz a jsou členy spolku VLTAVAN Davle. Podporují udržení tradice vorařství.
ISBN 978-80-88215-72-1, soubor Vorařský rod Husů z Hladné: 978-80-86930-24-4 ------------------------------------------------------------------ Kniha z ediční řady VORAŘSKÝ ROD HUSŮ Z HLADNÉ se věnuje popisu stoleté historie čtyř generací plavecké rodiny Husů. Od roku 1860, kdy Jan Husa koupil na Hladné č.22 chalupu u řeky a stal se plavcem, po rok 1960, kdy napuštěním Orlické přehrady voroplavba na Vltavě skončila. Tím však nekončí tradice vorařství. K tomu přispěl výraznou měrou Václav Husa (1930-2021), donedávna nejstarší vorař v Čechách, pravnuk Jana Husy z Hladné. Publikace dále obsahuje informace o plavecké osadě Hladná u Albrechtic nad Vltavou a zahrnuje kapitoly o umění a řemesle vorařském (jak se stavěly vorové prameny a jaký byl život plavců). Součástí publikace je i plavecký slovníček, protože plavci používali mnoho slov specifických pro toto řemeslo. Knihu sepsaly Anna Husová se svou dcerou Anitou Crkalovou na památku všem svým předkům a lidem od vody. Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné, 2022 ----------------------------------------------------------------------- Anna Husová, MUDr. (1938), dcera Vojtěcha Husy a sestra Václava Husy, donedávna nejstaršího voraře v Čechách. Autorka textů o vorařství a životě kolem vody, pečlivá kronikářka rodu Husových. Od roku 1995 pořádala na Hladné setkávání rodáků a lidí od vody s názvem „Anenské pouti“, jejichž smyslem bylo „putování“ do vzpomínek na starou řeku a propojování lidí od vody. Žije v Praze, ale nejraději pobývá na chatě Anička na Hladné, nedaleko místa, kde se v chalupě u řeky narodila a vyrůstala. Děti Anny Husové - Ing. Václav Husa a PhDr. Anna (Anita) Crkalová - spravují webové stránky o vorařství www.vorarstvi.cz a jsou členy spolku VLTAVAN Davle. Podporují udržení tradice vorařství. ---------------------------------------------------------------------------------- Anna (Anita) Crkalová, PhDr., (1969), rozená Anna Husová, dcera Anny Husové (a také vnučka Anny Husové), neteř Václava Husy, posledního voraře v Čechách. Se svým bratrem Václavem Husou tvoří webové stránky VORAŘSTVÍ NEJEN NA HLADNÉ www.vorarstvi.cz, je členkou Vltavanu Davle. Na Hladné v dětství trávila prázdniny a víkendy, stále se tam ráda vrací. Její láskou jsou řeky, moře, lodě. K tomu ji přivedly rodové kořeny a vyprávění dědy, strejdy a maminky o řece Vltavě a životě kolem ní. Jejím záměrem je podpořit uchování tradice vorařství, systematicky zdokumentovat tuto oblast a předávat nejen informace, ale především hodnoty a pocity, které spojovaly a spojují „lidi od vody“.
ISBN 978-80-88215-71-4, soubor Vorařský rod Husů z Hladné: 978-80-86930-24-4. ------------------------------------------------------- Publikace je doslovným přepisem kroniky, kterou autoři - bratři Vojtěch Husa (1908-1997) a Josef Husa (1899-1981) nazvali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Psali ji od 60. let 20. století, kdy voroplavba na Vltavě výstavbou Orlické přehrady skončila. Vojtěch Husa ji dopisoval v 80. letech. Publikace popisuje voroplavbu na řece Vltavě a jejích přítocích, stavbu vorových pramenů a obchodní záležitosti voroplavby. Autoři vzpomínají na příběhy ze života plavců, včetně popisu nehod a úskalí (rizik) voroplavby. Shrnují své dlouholeté zkušenosti s voroplavbou. Kniha je doplněna ukázkami rukopisu a mnoha fotografiemi z archivu rodiny Husových. Čtení autenticky zaznamenaných pamětí zkušených vrátných (vůdců vorů - držitelů licencí /“patentů“ na určité úseky vodní cesty) a plavců (vorařů) čtenáře přenese v čase a uvede do reality obdivuhodného řemesla vorařství. Uvědomíme si, jak rozsáhlé znalosti a zkušenosti voroplavba vyžadovala a jak velkou sílu (fyzickou i psychickou), respekt, zodpovědnost, sehranost v týmu a mnoho dalšího museli plavci mít. Nakladatel: Mare-Czech v koedici s Anitou Crkalovou - Vorařství nejen na Hladné, 2022. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Vojtěch Husa (1908-1997) byl plavcem a také vrátným, tj. vůdcem vorů s licencí na Lužnici, Nežárce a Vltavě z Vyššího Brodu až do Prahy. Založil a vybudoval prosperující firmu „Obchod dřívím a voroplavba“. Často ploul vory se svým starším bratrem Josefem. Se svou rodinou (manželkou Annou a dětmi Václavem, Miroslavem a Annou) žil na Hladné v domě č.22, který koupil jeho děda Jan Husa, zakladatel plaveckého rodu. Tuto původní chalupu Vojtěch Husa přestavěl na vilu, bohužel brzy poté musel být dům zbourán z důvodu napuštění Orlické přehrady. Po skončení voroplavby pracoval jako lodník na parníku na Orlické přehradě. Pro zachování tradice vorařství vytvořil modely vorových pramenů a sepsal kroniky vorařství a se svým starším bratrem Josefem „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo“. Jeho syn Václav (1930-2021) se stal nadšeným propagátorem vorařství, byl často nazýván „posledním vorařem v Čechách“ a udivoval podrobnými znalostmi nejen z oblasti vorařství. Dcera Vojtěcha Husy Anna Husová je pečlivou kronikářkou rodu Husů a autorkou mnoha textů o vorařství a vzpomínek na život kolem vody. Téměř 20 let pořádala „Anenské pouti“ - setkávání rodáků a lidí „od vody“ na Hladné. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Husa (1899-1981) byl starším bratrem Vojtěcha Husy a vynikajícím mezinárodním vrátným s patentem na Vltavu v celém toku i s přítoky: Lužnice, Malše, Otava a Labe od Mělníka do německého města Riesa. Josef Husa byl jedním z mála mezinárodních vrátných v naší republice, stal se jím dokonce už ve svých 30 letech. Proslul svou vynikající pamětí, mimořádnou fyzickou zdatností, encyklopedickými znalostmi historie a úžasnou schopností vyprávět příběhy ze života nejen na řece. Byl označován jako „muž se zázračnou pamětí“. Spolu se svým mladším bratrem Vojtěchem sepisovali „Paměti a vzpomínky na plavbu a co s ní souviselo.“ Dokonce ještě v roce 1981 (ve svých 82 letech) se účastnil stavby ukázkového vorového pramene a jeho plavby do Týna nad Vltavou.

