Historie vlečné paroplavby na Labi. Vylíčit historii plavby v určité oblasti, ať je to třeba jen Vltava nebo nějaké moře, je vždy obtížný úkol, protože ji ovlivňovalo množství okolností. Přesto jsem se o to pro labskou plavební oblast pokusil, ovšem pouze se zaměřením na vlečnou paroplavbu, tedy do období, kdy nákladní čluny se zbožím byly přepravovány v závěsu kolesových vlečných parníků. K této nelehké práci mě přimělo vědomí, že toto historicky dlouhé a zajímavé období plavby nebylo českými historiky plavby ještě zpracováno, a také to, že v něm sehrály poměrně významnou roli soukromí loďaři, plavební podniky a loděnice sídlící v Čechách. Zaměřil jsem se především na vylíčení a zdůraznění českého přínosu labské paroplavbě. Vedle kapitol o organizaci labské paroplavby a technickém vývoji jejích plavidel je do knihy pojato několik kapitol méně technických: O životě a plavbách českých soukromých loďařů, o třech parnících stejného jména a o barvách těles a komínových manžetách (nacionálkách) parníků několika velkých labských společností a rejdařství. Poslední kapitola knihy je věnována nákladní vlečné paroplavbě Československé plavební akciové společnosti Labské (ČPSL) od doby jejího založení v roce 1922 až do vyřazení parníků ze služby v 60. letech 20. století. Praha, listopad 2014, M. Hubert Vyšlo v edici Lodě v české minulosti v březnu 2016.
Info v pdfKnížka mohla vzniknout jen díky souhře šťastných okolností. Autor vzpomínek, vysloužilý rakousko-uherský námořník Čeněk Vrba (1888-1968), by se jistě divil, že dostaly právě tuto podobu. Rád své příběhy, které sám nazýval „povídačkami“, vyprávěl a inspiroval tak svého staršího syna Čeňka k tomu, že je nakonec nahrál, aby zůstaly zachovány i potomkům. Nahrávalo se v roce 1962 ještě na starý cívkový magnetofon. Vypravěči tehdy bylo 74 let. Když syn Čeněk v roce 1968 emigroval, dostaly se s ním nahrávky až do Kanady. V osmdesátých letech minulého století jsem získal jejich kopii na magnetofonové kazetě. Stáří původní nahrávky i kopírování způsobily zhoršení kvality už tak nedokonalého zápisu. Bylo třeba přepsat mluvené slovo do písemné podoby, což se podařilo až po mnohonásobném poslechu. Korektury jsem pak dělal ještě podle digitálního přepisu nahrávky, při němž se podařilo, za cenu zkreslení, původní zvuk poněkud vylepšit. I tak se ale nepovedlo přepsat úplně vše. Dlouho jsem přemýšlel, zda bych měl vyprávění publikovat v autentické podobě, nebo zda bych je měl pro tento účel literárně „učesat“. Nakonec zvítězila první varianta. Tam, kde vypravěči nebylo přes opakovaný poslech rozumět, nedoplňoval jsem chybějící slova, ale použil jsem značky v podobě tří pomlček. Tři tečky pro změnu znamenají váhání, formulaci myšlenek, hledání vhodného obratu. V závorkách jsou uváděny nepříliš časté vstupy syna, manželky i jednoho z vnuků, nikoliv však všechny. Jsou většinou zařazeny jen ty otázky či glosy, na něž vypravěč nějak reaguje. Snažil jsem se zachovat co nejvíce z původní atmosféry „povídaček“. Jejich zvukový originál má ovšem své přednosti. Zachycuje i bití hodin, mytí nádobí (vzpomínalo se v kuchyni), štěkot psa i vzdálený hlas kozy, připomínající, že by měla být podojena. Ale i tak snad něco z oné atmosféry zůstalo. Jiří Ošanec (1947) je absolventem filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor dějepis-filozofie. Působil jako učitel. Od roku 1990 je profesionálním genealogem. Je autorem více jak dvou stovek příspěvků k regionálním dějinám a vystěhovalectví, medailonků významných osobností, článků věnovaných drobným památkám, hlavně smírčím křížům, a také rodopisu. Publikoval nejen u nás, ale i v USA, na Slovensku, v Polsku, ve Velké Británii a v Chorvatsku. Je také spoluautorem knížky Ze slezské vísky plavčíkem u maríny, která vyšla v nakladatelství Mare-Czech v roce 2011. Publikace vyšla v únoru 2014 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfKniha o evropské větvi anglického rodu lodních stavitelů Rustonů a s ní spojené pražské továrně „Rustonce“ nabízí čtenáři pozoruhodný příběh nejen z dějin paroplavby, strojírenství a průmyslového podnikání v Čechách, ale také zážitek z mozaiky pestrých životních osudů zajímavých osobností 19. a 20. století. Publikace vyšla v únoru 2015 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfPři úklidu zásuvek jsem našel svůj rukopis z doby kolem roku 1977. Tehdyjsem se neodvážil nabídnout ho ke zveřejnění. Velmi pravděpodobně bych se totiž musel živit jinou prací, než péči o mašinky na námořních lodích. Byl jsem na své práci závislý tak, jako je někdo například na marihuaně, a tak jsem zásuvku raději neotvíral. Čas běžel, mnohé se změnilo a můj rukopis mezitím ztrácel na aktuálnosti. Oprášil jsem ho s pocitem, že některé mé formulace se dobře čtou. Jestli někdo při čtení této práce stráví příjemné chvíle, tak jsem přepisem rukopisu do počítače čas neztratil. Pro pořádek ale musím upozornit, že postavy příběhu jsou vymyšlené, třebaže události jsou autentické a skutečně se odehrály. Nepsal jsem však literaturu faktu, takže zpracování událostí je poměrně volné. Také jakékoliv stížnosti mých bývalých kolegů, že jsem si vypůjčil jejich životní příběhy, musím už dopředu prohlásit za bezpředmětné. Příhod z námořnického života je přirozeně mnohem víc. Mým cílem bylo vzpomenout na nelehkou práci posádek našich bývalých námořních lodí, práci, která byla často zbytečně zpestřována lidskou hloupostí. Vždy jsem však vycházel ze skutečných událostí, takže děj je autentický a uvedené příhody se skutečně odehrály. Jak říkal můj dobrý přítel, starší námořník a srandista Vojtek z Moravy: „To není žádný fakt, to se skutečně stalo.“ Příjemné počtení. Michal Svoreň, 1. strojní důstojník v. v. Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfO dlouhé historii pražské osobní lodní dopravy již bylo napsáno mnoho článků, statí v publikacích o plavbě i dvě knihy. Autoři využívali ke své práci především poměrně bohatý fond původních písemných materiálů uložených v podnikovém archivu a později v archivu DP Praha. O zachycení vzniku, historie a významu pražské osobní paroplavby z hlediska společenského, sociálního a kulturního se pokusil historik plavby, Ing. Miroslav Hubert, autor této publikace. Domnívá se, že právě společenské a kulturní snahy tehdejších pražských vlasteneckých měšťanů vedly k založení pražské paroplavby. Založení pražské osobní lodní dopravy v roce 1865 lze považovat za nejvýznamnější čin vlastenecké společnosti Měšťanská beseda v Praze. Je jednou z mála institucí vzniklých v čase národního obrození, které jsou bez přerušení činné dodnes. To, že Měšťanská beseda byla kolébkou Pražské paroplavební společnosti je zřejmé z toho, že čelní členové předsednictva Besedy Fr. Dittrich, J. Huleš, dr. V. Bělský, V. Kriesche a další vytvořili také zakládací výbor připravovaného paroplavebního podniku koncem roku 1864. Vydalo nakladatelství Mare-Czech v roce 2014 v edici Lodě v české minulosti ve spolupráci s Pražskou paroplavební společností a Spolkem přátel plavby v Děčíně jako příspěvek k oslavám založení PPS, k němuž došlo před 150 lety.
Info v pdfDruhé vydání první knihy Františka Ptáčka. Byla jednou jedna námořní loď a jeden námořník, který jí v této knize postavil imaginární pomník. Po patnácti letech je kniha znovu vydána, tak jak měla tehdy vypadat, s těmi lodními schody na knižní obálce. Neobjevila se tenkrát na knižním trhu, soukromě vydána a na různých akcích individuálně prodávána. Kdo máte nyní zájem, můžete stránku za stránkou odhalovat ten monument naší někdejší, možno říci slavné, mořeplavby. Několik nově vydaných knih, to je jako kapka slané vody do Mrtvého moře miliónů jiných publikací na pultech a v regálech knihkupců. A tak Vám nyní nabízím i tu svou slanou kapku. Chovejte ji v úctě a vážnosti, jako vzácnou relikvii, pro své následovníky, aby tady zbylo něco vzpomínek i pro příští generace národa českého. Důkaz, že tady na tom světě na mořích a oceánech, pluly kdysi námořní lodě pod naší červenomodrobílou zástavou. A také, že tu byl žil a na těch lodích plul nějaký František Ptáček, z boží milosti námořní důstojník… Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdf„Jsme uprostřed jedné bezesné noci pod vibrujícím stropem lodní kabiny v ozvěně dunění lodního šroubu kdesi pod rovníkem. Námořnické duši sevřené oceánem se honí hlavou nejrůznější vzpomínky a myšlenky. Jsou spojeny s domovem, starými láskami, problémy, kterým se nedá ujet a se zdeformovanými lidskými ideály. Přízračné představy nabývají obludných rozměrů a týkají se jak osobních výjevů ze života tak i příběhů z Bible a s tím spojených filozofických otázek. Celá společnost i mnohá církevní dogmata jsou přitom svléknuta úplně donaha jako při nejpodrobnějším lékařském vyšetření. Při nespavosti z rovníkového vedra se nedivte ničemu. Dle jednoho starověkého rčení jsou na světě tři druhy lidí – živí, mrtví a ti co jsou na moři. O každé z těchto říší chci vyprávět...“ A autor jistě vyprávět umí. Svědčí o tom i sedm úspěšných knižních titulů které má za sebou. Vrátíme-li se k citovanému přísloví, má i za koho vyprávět. Otakar Mlejnek opravdu žil, kdo ho zná, ví, jaký je živel. Může vyprávět i za ty na moři. Vždyť mezi námořníky jako lodní lékař prožil osmadvacet let. A nyní, želbohu, může vyprávět i za ty poslední. Ještě se dočkal vydání této knihy, ještě jí pro Vás stačil podepsat... Na poslední plavbu odplul 3. června 2013. Vyšlo v roce 2013 v řadě Lodě v české minulosti v limitované číslované edici s podpisem autora.
Info v pdfMUDr. Otakar Mlejnek, odborný lékař s chirurgickou specializací, se na lodích Československé námořní plavby plavil s přestávkami skoro třicet let. Za tu dobu obeplul téměř devětkrát celou zeměkouli a měl možnost navštívit řadu světových metropolí a nahlédnout do nejzapadlejších koutů světa. Na každé lodi si vedl podrobné záznamy ve formě „lodních deníků“ z cest. Ty se zúročují i v první z řady knih, nyní v dlouho očekávaném novém vydáním, doplněném rozsáhlou fotografickou přílohou. S autorem se vydáte na jeho první plavbu s lodí Julius Fučík, poslední v naší flotile s parním pohonem. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Publikace vychází v limitované číslované edici s podpisem autora. Kniha si klade za úkol podat stručný popis událostí ojedinělé etapy námořních dějin – spojení Evropy s Novým světem. Pokud jde o lodě jako „aktéry dramatu“, vystupovalo v něm i mnoho nezmíněných lodí, avšak ty, o nichž je v publikaci řeč, představují v jistém smyslu typické mezníky. Novodobým fenoménem je internet, zde může kniha posloužit rovněž jako jakýsi průvodce. V knížce jsou líčeny lidské osudy i osudy lodí známých jmen. Osudy slavné, dramatické, ale také tragické. Též se dočteme o výrobě komponent námořních lodí v plzeňské Škodovce. Toto téma bylo zakomponováno do popisu celé romantické historie mořeplavby s jejími dramaty a slavnými okamžiky nikoliv náhodou, nýbrž záměrně. Škodovka se tak zmíněnou výrobou účastnila celého tohoto unikátního dění. Zveme tedy čtenáře k nostalgickému vyprávění o éře, kdy cesta do Ameriky byla ještě obestřena romantickým exotickým kouzlem, o éru velkolepých zaoceánských lodí, pravých to divů techniky a lidských schopností, pomocí kterých se sen o cestě do Ameriky uskutečňoval. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfVáženej čtenáři, vítej na stránkách vzpomínání na šťastný léta mýho života. Po úspěšným vydání první knihy, rozsáhlýho historickýho románu z doby napoleonský éry, sem se rozhod položit na papír vzpomínky na svůj, vpravdě dost nevšední život. Tedy, aspoň jeho podstatnou část. Předesílám laskavýmu čtenáři, že je kniha psaná v nespisovný češtině a v námořnickým slangu. Pro drsnej život námořníka se uhlazenej jazyk jaksi příliš nehodí. Jako lodní kuchař dnes už dávno neexistující Československé námořní plavby sem na moři strávil dlouhý léta a byl bych tam setrval až do důchodu, nebejt divoký privatizace v porevolučním chaosu. Díky týhle privatizaci, který v podstatě rozuměli jenom ti, co o ní rozhodli a organizovali ji, přešel pojednou jeden z nejúspěšnějších československejch podniků do soukromýho vlastnictví podvodníka, obratně dirigovanýho tehdejšíma politickejma veličinama a špičkama bývalou státní bezpečností. Záhy na to byly lodě rozprodány cizím rejdařům a naše vlajka zmizela z moří a oceánů. Navždycky po třiceti šesti letech. Byl to podvod jako Brno, šlo o miliardy. No nic, je to pryč. Rozhod jsem se sepsat tuto knihu vzpomínek. Mám důvody se domnívat, že by laskavýho čtenáře vyprávění, proložený fotografiemi z mojí sbírky mohlo zaujmout. Těch zemí bylo přes sedum desítek. Jsme jedna z mála zemí na světě, který nemaj moře, z čehož je velice pravděpodobný, že má českej suchozemec vo námořničině dost zkreslený představy. Absence moře v naší krásný zemi je zatracená škoda. Moře nelze nemilovat. Stejně jako ženy, který mi někdy svejma vlastnostma moře silně připomínají. Je silný a nezkrotný, bouřlivý, divoký a svárlivý, nepoddajný, ale taky krásný, dokáže okouzlit a pohladit po duši, lahodí voku a dokážete na něj, stejně jako na krásnou ženu, čumět celý hodiny. A stejně jako se ženou, když už ji máte po několika dnech dost a zatoužíte po společnosti kámošů a hospůdce, nepřijde-li druhý den, postrádate ji. Jsou to moje životní příběhy, ale taky mužů, námořníků, se kterejma sem měl co do činění. Kniha by mohla bejt pro některý jedince i poučením, zejména pro nastupující mladou generaci. Učte se jazykům a cestujte po světě, máte-li k tomu příležitost. Avšak mohu-li doporučit, nevěnujte příliš času vosvědčenejm turistickejm trasám a destinacím. To všechno znáte z televize nebo si to najdete na netu. Děte se radějc podívat do míst, kde žijou lidi. Poznejte, jak žijou, co říkaj a co si myslej. Stanete se bohatšími na zážitky a vzpomínky, který vám na rozdíl vod peněz nikdo neveme. Naučíte se bejt tolerantnějšíma k jinejm národům a rasám. Dost možná i přestanete přesvědčovat sami sebe vo nadřazenosti bílý rasy. A taky možná budete hrdý na to, že jste Češi. Ne proto, že bysme byli něco extrovního, ale možná proto, že když na to hrdí nebudete, stejně zůstanete Čechama, ať se děje, co chce. Tak aspoň buďte hrdí bez ohledu na to, jak to právě v naší zemi vypadá. Velice často, když sem se i v těch nejvzdálenějších koutech světa setkal s českým výrobkem, neopomněl sem zdůraznit, že to je od nás, z Československa. Například řidičovi naší tramvaje v New Orleans a tvářil sem se přitom, jako bych ji sám vymyslel a sestrojil. Nebo prodavačovi v Kuvajtu, když sem v jeho krámu viděl elektrohodiny Křižík. Ale dosti už toho tlachání. Poďme na věc. Ale jak začít? Nejlíp asi bude vod začátku. No jo, to se lehko řekne, ale kde ho hledat. Možná... na začátku toho všeho bylo bezesporu moře. Povězme si něco krátce vo moři a pak se poďme juknout, kde sem se s ním prvně setkal. Kniha je rozdělená do kapitol ve třech vydáních. Jedna loď, jedna kapitola. Existujou však výjimky, že? Tuším jedna, maximálně dvě. Každá kapitola začíná anekdotou z námořního prostředí. To jen tak pro zpestření. Na konci každý kapitoly pak čtenář nalezne vobrázek lodi, dobu a datum nalodění, jakož i seznam navštívenejch přístavů a dobu v nich strávenou. O autorovi: Pavel Braňka (nar. 1955), vyučil se kuchařem v Poděbradech. Po vojně začal pracovat u Československé námořní plavby a v roce 1976 nastoupil jako III. kuchař na loď MÍR. Celkově sloužil na jednadvaceti lodích. Ženatý od roku 1980, službu na sedm let přerušil v roce 1983, kdy se mu narodil první syn. Po narození druhého syna se na moře v roce 1990 vrátil. S loděmi se rozloučil v roce 2003. Žil rok v Německu (1993) a v USA (1999-2000). Od roku 2004 žije trvale ve Velké Británii, kde je šéfkuchařem v hotelu. V roce 2010 mu vyšel rozsáhlý historický román „Maršál Ney“. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdf