Kniha Modré medailonky navazuje na dva předešlé tituly tohoto autora – „Schody do celého světa“, a „Modré vzpomínky“. První část „Medailonků“ je vzpomínkou na legendární kapitány a námořníky naší dávné i poválečné mořeplavby, jako jsou Jan Hakl, Bohumil Klos, Jakub Frey, Bohumil Ptáček, Klement Benda, Ladislav Makový, Josef Horčic, Ladislav Šlechta, Antonín Kantner, Ivan Plachý a Jan Kozmík. Publikace vyšla k padesátému výročí vzniku Československé námořní plavby.
Již páté příhody českého doktora na moři nás tentokrát zavedou do Severní Ameriky. „Kdyby mi tehdy někdo řekl, za jakých okolností se jednou s Amerikou opravdu setkám, nevěřil bych mu ani slovo. Mé seznámení s ní bylo opravdu zvláštní a mělo tak duchovní rozměry, že na to vše vzpomínám dodnes. Dostal jsem se sem s lodí Kriváň, což byla má nejlepší loď. Připlouváme sem z Jižní Ameriky, dokonce z řeky Amazonky. To je ale jiná kapitola, teď jsme v Severní Americe před mým prvním přístavem Nového světa Houstonem ve státě Texas…“
Info v pdfTak jako se poledníky neúprosně stahují k tomu pomyslnému bodu zvanému severní pól, tak k němu mířilo i množství objevitelských a vědeckých expedic. Nepřitahoval pouze magnetickou střelku, ale i muže, kteří v touze za poznáním byli ochotni podstoupit jakákoli nebezpečí a obětovat cokoli… mnozí i život. Polární oblasti lákaly i krajany z Čech a Moravy, kteří se stali platnými členy několika výprav. Díky jim můžeme na dalekém severu, v Zemi Františka Josefa, nalézt na ostrově Rudolfa Prvního i Teplický záliv, nebo na ostrově McClintocka Brněnský mys, bohužel ale i nejseverněji položený český hrob. Kniha popisuje nejznámější a nejvýznamnější výpravy, a poodkrývá působení dalších krajanů v polárních oblastech.
Info v pdfPo seznámení s Novým světem s příhodami ze Severní Ameriky přichází nyní na řadu v pořadí šestý díl literárních pamětí autora s dobrodružstvími z Jižní Ameriky. Jsou to v první části publikace zážitky z Brazílie, především z Río de Janeira, nejkrásnějšího města světa. Seznámíme se v něm s jeho předními pozoruhodnostmi jako je Corcovado, Homole cukru, ale i světoznámá pláž Copacabana se všemi jejími krásami, riziky i nebezpečími. Vyvrcholením tohoto dílu je ve druhé části knihy plavba naší lodi Kriváň po Amazonce až k Río Negro do říčního přístavu Manaus v samém srdci Brazílie. Povídka Amulet od Velké řeky osvěží batličkovským způsobem vyprávění tajuplnými silami, které se nad Amazonkou vznášejí. Příhody z této velké řeky jsou jakousi sladkovodní variací života československých námořníků uprostřed vod i na okraji džungle, prosáknuty jako u předcházejících dílů nezměrnou láskou autora k dálkám a dobrodružství, které mu jednou provždycky učarovaly. Ve třetí části výstižně nazvané Dlouhé kyvadlo času na moři autor čtenáři nabízí pohled na „běžný lodní den“ či „námořnický život bez růžových brýlí“.
Info v pdfNetradiční medicína v extrémních situacích v praxi lodního lékaře v roli zákopového bojovníka improvizujícího vše ze všech oborů medicíny, navíc zcela osamoceného. Vzpomínky na Československou námořní plavbu a její úsporná opatření vzbuzující dnes úsměv i když tehdy cloumala s lodí. Bližší seznámení se žralokem, průvodcem i stínem života na moři. Příhody z Japonska, Číny, Perského zálivu i z vysokého severu nad polárním pruhem. Vyprávění o novodobých pirátech u Filipín. Téměř mediální zážitky z odlehlých míst v různých koutech světa, kde osud prověřuje člověka právě tak jako na moři. Námořnický život a tradiční rituály na palubách našich lodí. Dlouhé kyvadlo času na moři vyvolávající vzpomínky na bývalé lásky...
Vyprávění autora volně navazující na první a druhý díl jeho vzpomínek Český doktor na moři a Dálná plavba volá. Netradiční cestopis se střídáním námětů jak z praxe lodního lékaře se zvláštnostmi lodní medicíny, tak dobrodružných příhod ze světa. Tentokráte nikoliv v časové návaznosti, ale světem na přeskáčku. Úvahy z cest o tehdy rozděleném světě i o světě dnešním, plným deformací. Staré námořní rituály a tradice, špiónománie v různých částech světa provokovaná fotoaparátem, a krajní pocity které se mohou na člověka uprostřed vln snést. Úsměvné vzpomínky na všední i vzrušující dny života na palubě lodi plavící se pod československou vlajkou s našimi chlapci, bojujícími s mořem, na jehož březích se nenarodili. Publikace vyšla v roce 2007.
Není pochyb, že jméno Josefa Ressla jako významného vynálezce je známo většině obyvatel Čech, kde se narodil, stejně jako mnohým v Rakousku, Itálii, Chorvatsku a Slovinsku, kde žil a pracoval. A pravděpodobně je známo i odborníkům plavby a lesnictví v řadě dalších zemích. Literatura o Resslovi je přebohatá. Vytvořili ji historici, technici i romanopisci. Jedny zaujala jeho rozsáhlá vynálezecká činnost, druhé jeho těžký životní úděl člověka nepochopeného svou dobou. Zdálo by se tedy, že není možné do tohoto souboru přispět už něčím novým. Přesto se o to autor pokusil už proto, že obsáhlejší statě o jeho vynálezech i životopisné romány u nás vyšly naposled před padesáti až sedmdesáti lety a jsou proto dostupné už jenom v knihovnách. Později byly vydávány už jenom příležitostné spisky a napsány občas novinové články. V knize se už autor nepokoušel vysvětlovat a obhajovat Resslovo prvenství vynálezu lodního šroubu, nebo lépe šroubového parníku. To je považováno ve středoevropském prostoru za všeobecně uznávané. Snažil se ale vnést do ní nové pohledy na řadu událostí na základě dosud přehlížených, nedoceněných nebo nových fakt, technických i legislativních. Současně se snažil ukázat Ressla jako člověka sice geniálního a nesmírně pracovitého, ale také neoblomného a technicky omylného. Nakladatel: Mare-Czech. Publikace vyšla v roce 2007.
Poslední úsek řeky Vltavy počínající pod pražským Helmovským jezem a končící ústím do Labe u Mělníka, o délce 52 kilometrů (po zkrácení toku v Praze v roce 1926), se jmenuje dolní Vltava. Poprvé snad po ní doplouvaly nákladní lodě z Labe až ku Praze za vlády císaře Karla IV. Pod řízením opata K. Fuka byla splavněna dolní Vltava a Labe od Mělníka do Litoměřic v letech 1642 až 1646. Po tomto splavnění ale došlo brzy k úpadku plavby na dolní Vltavě zanedbáváním péče o splavnost řeky a zaváděním množství tíživých cel, vodních mýt a plavebních privilegií polabských německých měst. K oživení došlo až po dlouhé době, v 70. letech 18. století. Tímto datem začíná také naše historie. Končí počátkem splavňování dolní Vltavy kanalizační metodou, tedy výstavby řady zdymadel, na přelomu 19. a 20. století. Během tohoto období došlo v důsledku ohromného všeobecného populačního a technického rozvoje také k rozvoji všech druhů dopravy, včetně námořní a říční plavby. Na Vltavě, ve srovnání s Labem, se ale tento pokrok projevoval opožděně a v malé míře. Bylo to způsobeno obtížnou konfigurací krajiny pod Prahou, nedostatkem financí na výrazné zvýšení kapacity vodní cesty i konkurencí rychle se v Čechách rozvíjející dopravy železniční… Vyšlo za podpory 1. člunovací společnosti v roce 2006
Antonín Fojtů se narodil v roce 1930 v Pržně u Vsetína. Po válce si ho vzal k sobě jeden z bratrů, který pracoval v Praze, aby tam mohl vystudovat obchodní školu. Rodiče neměli možnost mu školu na Valašsku zaplatit. Po absolvování školy v roce 1947 pracoval v mezinárodním zasilatelství a odtud v roce 1948 odešel studovat na námořní akademii do polského Štětína. Vzhledem k tomu, že námořní školy v Polsku procházely velkými změnami, byl ukončen ročník během dvou let, včetně dvou několikaměsíčních plaveb na školní plachetnici. Po absolvování námořní akademie se plavil na norské lodi, která byla v časovém nájmu naší spediční firmy Metrans. Po zakoupení lodi Republika byl v listopadu 1951 naloděn ve funkci 3. palubního důstojníka. Plavil se pak postupně na třinácti naších lodích v různých funkcích. Jako velitel se nalodil na loď Kladno v roce 1961 a v této funkci zůstal bezmála 25 let s kratším přerušením z politických důvodů, kdy v důsledku událostí v roce 1968 odešel pracovat na námořní lodě Československé plavby dunajské do Bratislavy. V roce 1986 odešel po čtyřicetiletém svazku do důchodu. Publikace vyšla v roce 2006.
Československá námořní plavba se již stala dávnou historií. Ve vzpomínkách jednoho z prvních poválečných námořních kapitánů Antonína Fojtů však přece jen ožívá. Sám o své knize říká: „…Tímto vyprávěním bych chtěl splatit dluh i svým přátelům a známým, pro které jsem měl při svých dovolených doma vždy nějak málo času, mnoho jsem jim toho o své práci na moři nepověděl. Povolání námořníka v začátcích naší poválečné námořní plavby bylo přece jen trochu atraktivní a nelze se ani divit, že všechny zajímalo co dělám na moři, kam se plavíme a jak si Čechoslováci s mořem poradí. Snad se mně to nyní, když mám už času dost, alespoň částečně podaří. Čtenář nenajde v knize odborné popisy námořnické praxe nebo lodí a lodního vybavení, ani pokus o vylíčení historie naší poválečné námořní plavby. Jde pouze o vzpomínky na prožití jednoho trochu nevšedního života. Na zajímavé, krásné i veselé zážitky a dobré lidi vzpomínám moc rád a často i s patřičnou dávkou nostalgie. Vkrade-li se někdy třeba i nepříjemná vzpomínka, která zabolí, odejde tak rychle jak se zrodila. Můj život se ničím nelišil od života ostatních našich námořníků, snad jen trochu v tom, že jsem měl rád více legrace, veselí a dobrou pohodu. Lidem se studenou tváří jsem se snažil – pokud to bylo trochu možné raději vyhýbat. Přál bych si, aby tato knížka zaujala čtenáře a aby se tak dobře četla, jako mně psala...“ Publikace vyšla v roce 2006.