Doprodej --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Historie jedné z nejúspěšnějších bombardovacích eskader nacistické Luftwaffe, která měla ve znaku gryfa a jako Greifgeschwader je známá až do dnešní doby.
Obsahem publikace je Vyhláška č. 67/2015 Sb., ze dne 1. dubna 2015, o pravidlech plavebního provozu (pravidla plavebního provozu) včetně příloh. Je určená všem, kteří se zajímají o vnitrozemskou plavbu a především pak těm, kteří se připravují na zkoušky Vůdce malého plavidla či profesní plavecké zkoušky. Ve druhém vydání je zahrnuta aktualizace zákonem č. 139/2019 Sb. z 22. května 2019. Počet stran 142, vazba brožovaná, formát 150 x 210 mm, běžná cena 333 Kč, ISBN 978-80-88215-40-0, Vydalo nakladatelství Mare-Czech v lednu 2020.
Zvolením vhodného partnera dodavatele energií skutečně lze výrazně snížit náklady. Zauvažovat o přechodu k jinému obchodníkovi se vyplatí. Tato publikace si neklade za cíl vybrat vám toho nejlevnějšího partnera. Nejlevnější koneckonců neznamená ani stabilní, ani spolehlivý. Pojmenuje však všechna podstatná měřítka, podle nichž je možno dobře zvolit a docílit tak jak úspory, tak i garance slušného zacházení. Kniha poskytne ucelenou představu o fungování této oblasti každodenního života a poskytne potřebné informace pro optimální využívání těchto služeb.
„Verše“ na karbid nikličitý M. A. Rek Druhá sbírka "jednoho z předních externistických autorů", který nachází poezii i tam, kde by ji jiný nečekal, tedy tam, kde vlastně není. Verše na NiC (toť chemická zkratka pro neexistující karbid nikličitý) sublimovaly od podzimu 2018 do podzimu 2019. Sto výtisků nákladu je ručně číslovaných s podpisem autora. Chemik i alchymista jak ti se smějí, načež vážně hlavou kroutí, oni se smáti smějí. Kdo to kdy slyšel, karbid nikličitý? Ten přece není! Kdo jen přišel na ten nesmysl? Ten jistě nic neví! Kdo s fantazii tak nitratyčnou žerty tropí si z definic? snad jen básník, blázen či šarlatán psát může verše na NiC... Vyšlo v roce 2019 v nakladatelství Mare-Czech ISBN 978-80-88215-38-7 vazba brožovaná s klopami Stran 144 stran Cena 222 Kč
O autorce Jsem dítě nejen svých rodičů, ale také Paní Štěstěny. Sudičky mi položily do kolébky múzický čtyřlístek a řekly: „Snaž se, holka“. A já se snažila. Hrála na klavír a stala se učitelkou v Základní umělecké škole. Zpívala a založila Zpěvandule a Levandulky, pěvecké sbory, kterým originalita a tvořivost sluší. Kreslila a své intuitivní obrázky začala vystavovat. Psala a vydala sbírku veršů „Na dně je okno do nebe“ a knihu fejetonů „Všechno je tak jak má být“, ve které teď listujete. Múzický čtyřlístek mi přinesl štěstí. Všechno, co dělám, dělám s velkou chutí a láskou. Milé sudičky, dobré dušičky, děkuji za dárky do kolébky vložené. Děkuji za šťastný a naplněný život. Mea Rei
Kniha vyšla k 105. výročí potopení lodi Baron Gautsch. ............................................................................................. Istrijský poloostrov v Chorvatsku je cílem častých turistických cest a jen málo lidí, kteří tento překrásný kout Jaderského moře navštíví, má nějaké vědomosti o tragické události ze srpna roku 1914. Tehdy luxusní parník Baron Gautsch najel ve vzdálenosti přibližně deseti námořních mil na vojenskou minu a během několika minut svým potopením změnil osudy mnoha lidí. Jejich příběhy mohly být odvyprávěny jenom proto, že se nám podařilo po více jak devadesáti letech znovu nalézt originální dobové výslechové protokoly Rakousko-uherské policie. Nažloutlý papír po dlouhých letech konečně vydal svoje zajímavé svědectví a desítky jednotlivých lidských osudů tak pomohly vytvořit dramatickou mozaiku tehdejší události. Před mnoha lety, když jsem se poprvé potopil k vraku této lodi, jsem ještě netušil, jak mě její osud zasáhne. Tehdy byla vynikající viditelnost a obrovský vrak seděl na písčitém dně, jako by navzdory času dál plul v modravého mlze okolního moře. Ten pohled byl přímo démonizující a nedokážu se ho zbavit ani po těch dlouhých letech, která od té doby uplynula. Po návratu domů jsem dal dohromady techniku a potřebné lidi. Společně jsme potom začali připravovat TV dokument Svědectví vraku – příběh Jadranského Titaniku. Vše se nakonec podařilo a film byl dokončen. Na filmovém festivalu v chorvatské Rovinji Bieli lev získal hlavní cenu Gran Prix. Tady si ho všiml filmový producent a následně jsem byl osloven, abych vypracoval scénář pro celovečerní film. V současnosti se vše připravuje k natáčení a tato kniha je knižní podobou budoucího filmu. Vy jako její čtenáři máte teď exkluzivní možnost si přečíst její příběh ještě před tím, než bude zfilmován. Děkuji vám všem, kteří si ji zakoupíte a doufám, že vás tento příběh zaujme. Miloš Pilař ............................................................................................. 95 fotografií včetně barevných a dokumentů ............................................................................................. O autorovi: Miloš Pilař (*1962) – instruktor potápěč, režisér, scenárista, producent. V letech 2008-2011 nafilmoval třídílný TV seriál Svědectví vraku - příběhy lodí Dalmát, Baron Gaustch a válečné lodi Zenta. Následně dokončil svůj dlouhodobý projekt Tajemství podzemní továrny v Chebu, kde hledal tajemství nacistické podzemní továrny. Jeho dosavadním největším filmovým projektem bylo dokumentární drama Ležáky 42, které bylo odvysíláno v mnoha zemích světa.
Info v pdfDvacet let na vodních cestách: To jsou zprávy – cestopisy o turistických plavbách na malých plavidlech po vnitrozemských vodních cestách Josefa a Ludmily Blechových. Autor vybral z mnoha svých plaveb ty nejzajímavější – od Austrálie přes země Evropy až po Kanadu. Dvacet krátkých cestopisů popisuje zážitky z plaveb, technická data použitých plavidel a samozřejmě i zajímavou historii proplutých vodních cest. A je to opravdu neobvyklý cestopis, který se v takovém rozsahu na našem trhu dosud neobjevil. Ale hlavně je myšlený jako inspirace pro ty čtenáře, kteří by chtěli autora následovat v poznávání cizích zemí zajímavým způsobem – z vody. O autorovi: Josef Blecha (*1949 v Jičíně), po ukončení Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pracoval jako vedoucí v chemických laboratořích, po roce 1990 změnil výrazně profesi a až do odchodu do důchodu byl ředitelem Úřadu práce v Kolíně. Před dvaceti lety se stal spolu se svou manželkou Ludmilou, praktickou lékařkou v Kolíně, náruživým vyznavačem a propagátorem canalboatingu – turistické plavby po vnitrozemských vodních cestách. Rád se o své zážitky dělí se stejnými náruživci publikací na webu i v časopisech, tentokrát i v souhrnné formě knižně. Cestopisy však nejsou jeho jedinou psací aktivitou. Nedávno vydal úspěšnou detektivní novelu Mrtvá v lužním lese, samozřejmě taky s lodní tematikou.
Info v pdfBudu vyprávět o chalupě v bukovém lese, na břehu řeky stojící o samotě. Kolem ní se časem nachumlala maličká osada dalších chalup a chaloupek. Dnes je z osady vesnička s poštou a kostelíkem kde všude daleko a pán bůh vysoko. Chalupa přetrvala mnohé věky. Generace jedné rodiny se v ní střídaly, rodily se a umíraly a každá na ni zanechala svoji stopu. Tu něco opravili, tu něco vyměnili, ale chalupa tu stála tak, jak za dědů a pradědů stávala. Život se v ní odvíjel svým tempem, bez ohledu na vichry zjitřeného času. Budu vyprávět o dobách dávno minulých kdy řeka Labe ještě protékala nespoutanou, širou krajinou. Jen tu a tam lidé řečiště mírně upravili a odvážně se pouštěli se svými pramicemi a prámy na tekoucí vodu. Všichni tito udatové, kteří se pouštěli do křížku s řekou a jejími rozmary, od Litoměřic až po její ústí do moře, mluvili německy. Nebyla to však němčina tak jak ji známe dnes. Sasák se z Hamburákem jen těžko domluvil a Böhmerák se s ním nedomluvil vůbec. Jen ti udatové se domluvili všude po celé délce toku řeky. I oni však měli některé výrazy, kterým rozuměli jen oni sami. Některé z nich ve svém povídání ponechávám, protože se tam hodí a protože tam patří. Ale používám je tak jak je ti dávní šifři používali a jak jsem je slýchal od jejich synů a vnuků v dobách kdy jsem se sám teprve učil chodit po palubách lodí... Vyprávění zakončím vzpomínkou „Odkud přišla Anna,“ lodní kuchařka na parnících „Mělník“ a „Lovosice“ a posléze na motorových remorkérech „Blaník“ a „Beskydy.“ Tam všude ulehčovala posádkám jejich těžkou práci a zejména celé plejádě plavčíků usnadnila jejich první kroky do samostatného života bez máminých dobrot. Dlouho na ni vzpomínali a vzpomínají. Byla dobrou ženou svému kormidelníkovi, doprovázela jej z lodi na loď tam kde ho bylo potřeba. Proto do mých vzpomínek na starou plavbu a na stránky této knihy patří. Jan Malý V roce 1947 jako patnáctiletý plavčík nastoupil na plavbu a celý život prožil na palubách parníků a motorových lodí, Výjimku tvoří roky 1950–1952, kdy učil plavčíky plaveckému řemeslu v učilišti ČSPLO v Děčíně. V roce 1952 složil kapitánské zkoušky a dostal Kapitánský patent. V roce 1962, ve svých třicíti letech, začal samostatně velet vlečným motorovým lodím, a po skončení vlečné plavby na Labi motorovým nákladním lodím. V nakladatelství Mare-Czech od autora dosud vyšly dva díly vzpomínek "S kotvou na čepici".
Info v pdfPro Sborník jsou vybrány tyto příspěvky: Picek Josef: Nepřetržitý lodní provoz při přepravě energetického uhlí do Chvaletic; PhDr. Jiří Král: Co bylo než přišla kilometráž; Johannes Hirsch, Peter Pötschke: Významné osobnosti v dějinách hornolabské a vltavské plavby; Miroslav Hubert: Policejně plavební předpisy v království Českém; Redakční rada: Přečetli jsme za vás: Československo – vodní špýchar; Pavel Křestan: „Kapitán je lodi pán“; Ing. František Ptáček: Předmluva k eseji Splavnění Vltavy a Labe z Prahy až na hranice zemské. Sborník uzavírá pasáž o činnosti Spolku přátel plavby v roce 2018 a seznam členů v roce 2019. V nakladatelství Mare-Czech vydal Spolek přátel plavby v Děčíně
Prodej od září 2019 ............................................................................................... Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění. Zdeněk Holub Autor se narodil v roce 1955 v Ostravě, kde absolvoval chemickou průmyslovku, avšak již dlouhá léta žije v Praze. Před odchodem do důchodu pracoval v pražském IKEM. Již od mládí se zajímal o historii, neboť zastává názor, že nevíme-li, odkud přicházíme, stěží víme, kde se nalézáme a už vůbec nemůžeme vědět kam jdeme. Postupem doby se jeho zájem soustředil především na vojenskou historii, a to zejména na její málo známé stránky. Nakonec zájmově zakotvil u historie armády rakouského, potažmo rakousko-uherského soustátí, a to především u období vlády předposledního císaře Františka Josefa I., protože právě toto období patří k hodně bílým místům v historii českých zemí, neboť ani jeden z nástupnických politických systémů neměl z ideologických důvodů zájem se zabývat touto problematikou, která však tvořila pevnou součást životů našich prapředků.
Info v pdf