Kniha která stírá rozdíl mezi námořnickým uzlem a drháním jistě osloví jak kluky, tak holky, a to bez rozdílu věku. Autor – skutečný „mořský vlk“, splétající uzly profesionálně – v úvodu píše: „…Všiml jsem si, že lidé kteří za mnou přicházejí do provaznické dílny, mají pěkný vztah k lanům a jsou uzlováním nadšeni. Líbí se jim prostředí, atmosféra dílny, ale i zvláštní vůně, kterou je cítit len, juta, konopí, sisal. Rádi si povídají o uzlech a vidím, že jim je v tom mém uzavřeném světě lan příjemně. Je možné, že zde nacházejí recept na pousmání, neboť odcházejí v dobré náladě. Ano, to uzlování a práce s lany člověka velice uklidňuje. Někdo chce ukázat uzel, jiný jak se zaplétá oko, jak se dělají fendry. A proč prý vlastně nenapíši nějakou knížku o uzlování. Nejsem spisovatel, ani jsem nikdy takové ambice neměl. A pak najednou přišel malý kluk a chtěl ukázat jeden uzel. Jindy zase přišla dívenka a chtěla poradit, jak z provázků vyrobit ozdobné knoflíky. Tak asi začala vznikat tato malá knížka. Pro radost těm, kteří mají v sobě tvořivého ducha, pro kluky s touhou mořeplavců, pro holky jež se chtějí líbit, i pro dospělé, kteří zde nacházejí další svět lidských dovedností. „Život je čára ze samých uzlů.“ Tento nápis je napsán na stěně dílny a občas se na něj zadívám. Celý život pokládáme uzel radosti za uzlem smutku, uzel splněné touhy za uzlem hlubokého zklamání, do imaginární šňůry naší existence. Uzel jednoduchý střídá uzel složitý, tak jako se střídají naše problémy a starosti. Touto drobnou knížkou bych se chtěl pokusit vám nabídnout krásné snění a aspoň jeden uzel pro štěstí. Jen lehce nahlédnout do kouzelného světa zapomenutého řemesla. Je to knížka o radosti z tvořivé práce, o řemeslné zručnosti…“ Připraveno v koedici s firmou Viking, s. r. o., Praha 2005–2006.
V období mezi oběma světovými válkami se Československo stalo jedním z významných výrobců a vývozců obrněných bojových vozidel. Čeští tankoví konstruktéři patřili mezi světovou špičkou. Tanky. které navrhovali, byly moderní a kvalitní, a proto byly exportovány do mnoha zemí. Československá armáda byla dobře vyzbrojena obrněnými vozidly. Po okupaci země Německem v březnu 1939 a vytvoření Protektorátu Cechy a Morava byla veškerá její výzbroj Německem zabavena. Dva z českých tanků, Pz.Kpfw.35(t) a Pz.Kpfw.38(t), bojovaly během druhé světové války nejen v německých Panzer Divizích, ale i v armádách spojenců Německa - Slovenska, Maďarska, Rumunska a Bulharska. Pz.Kpfw.38(t) byl vynikající konstrukcí a jedním z nejlepších tanků druhé války. Až do roku 1942 byl vyráběn jako tank, později se jeho podvozek stal základem celé řady stihačů tanků a samohybných děl. V roce 1944 Wehrmacht rozhodl využít jeho podvozek pro všechny budoucí konstrukce lehkých tanků a samohybných děl. Československá obrněná vozidla byla popsána v řadě knih a článků, ale většinou neúplně a někdy i chybně. Tato kniha je první, která podává ucelený, detailní a ověřený popis jejich vývoje, organizace a operačního využití před druhou světovou válkou a během ní. Exportní zakázky, použité zbraně a vývoj různých prototypů jsou také plně zahrnuty. Kniha obsahuje přes osm set fotografií (z toho asi 40% dosud nepublikovaných), barevné panely kamuflážních schemat vozidel a uniforem, odznaků a distinkcí jejich osádek, a třípohledové plánky většiny popisovaných vozidel.
Netradiční medicína v extrémních situacích v praxi lodního lékaře v roli zákopového bojovníka improvizujícího vše ze všech oborů medicíny, navíc zcela osamoceného. Vzpomínky na Československou námořní plavbu a její úsporná opatření vzbuzující dnes úsměv i když tehdy cloumala s lodí. Bližší seznámení se žralokem, průvodcem i stínem života na moři. Příhody z Japonska, Číny, Perského zálivu i z vysokého severu nad polárním pruhem. Vyprávění o novodobých pirátech u Filipín. Téměř mediální zážitky z odlehlých míst v různých koutech světa, kde osud prověřuje člověka právě tak jako na moři. Námořnický život a tradiční rituály na palubách našich lodí. Dlouhé kyvadlo času na moři vyvolávající vzpomínky na bývalé lásky...
„Jsme uprostřed jedné bezesné noci pod vibrujícím stropem lodní kabiny v ozvěně dunění lodního šroubu kdesi pod rovníkem. Námořnické duši sevřené oceánem se honí hlavou nejrůznější vzpomínky a myšlenky. Jsou spojeny s domovem, starými láskami, problémy, kterým se nedá ujet a se zdeformovanými lidskými ideály. Přízračné představy nabývají obludných rozměrů a týkají se jak osobních výjevů ze života tak i příběhů z Bible a s tím spojených filozofických otázek. Celá společnost i mnohá církevní dogmata jsou přitom svléknuta úplně donaha jako při nejpodrobnějším lékařském vyšetření. Při nespavosti z rovníkového vedra se nedivte ničemu. Dle jednoho starověkého rčení jsou na světě tři druhy lidí – živí, mrtví a ti co jsou na moři. O každé z těchto říší chci vyprávět...“ A autor jistě vyprávět umí. Svědčí o tom i sedm úspěšných knižních titulů které má za sebou. Vrátíme-li se k citovanému přísloví, má i za koho vyprávět. Otakar Mlejnek opravdu žil, kdo ho zná, ví, jaký je živel. Může vyprávět i za ty na moři. Vždyť mezi námořníky jako lodní lékař prožil osmadvacet let. A nyní, želbohu, může vyprávět i za ty poslední. Ještě se dočkal vydání této knihy, ještě jí pro Vás stačil podepsat... Na poslední plavbu odplul 3. června 2013. Vyšlo v roce 2013 v řadě Lodě v české minulosti v limitované číslované edici s podpisem autora.
MUDr. Otakar Mlejnek, odborný lékař s chirurgickou specializací, se na lodích Československé námořní plavby plavil s přestávkami skoro třicet let. Za tu dobu obeplul téměř devětkrát celou zeměkouli a měl možnost navštívit řadu světových metropolí a nahlédnout do nejzapadlejších koutů světa. Na každé lodi si vedl podrobné záznamy ve formě „lodních deníků“ z cest. Ty se zúročují i v první z řady knih, nyní v dlouho očekávaném novém vydáním, doplněném rozsáhlou fotografickou přílohou. S autorem se vydáte na jeho první plavbu s lodí Julius Fučík, poslední v naší flotile s parním pohonem. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Teorie reinkarnace není z hlediska více než dvou tisíciletí dějin myšlení v Evropě ani nová, ani importovaná. Nová a importovaná je jen v úzkém pohledu posledních pár staletí, kdy začala být zmiňována a šířena některými evropskými a americkými filosofy, antroposofy, teosofy a okultisty a po Druhé světové válce ve větší míře i samotnými Asiaty, Indy, Japonci, Tibeťany, Vietnamci, Thajci a podobně, kteří už tehdy ve větším počtu přicházeli do Ameriky a do Evropy a šířili zde své ideje. Autorka knihy Putování po čtrnácti životech v sobě našla odvahu podělit se s druhými lidmi o své zážitky při procesu terapie minulými životy. Druhý takový pokus na světě, aby sám protagonista procesu své zážitky sepsal a publikoval, pravděpodobně neexistuje. Titul pro velký zájem již ve třetím vydání vyšel v dubnu 2016 v edici „Mezi nebem a zemí“ nakladatelství Mare-Czech.
Druhé vydání první knihy Františka Ptáčka. Byla jednou jedna námořní loď a jeden námořník, který jí v této knize postavil imaginární pomník. Po patnácti letech je kniha znovu vydána, tak jak měla tehdy vypadat, s těmi lodními schody na knižní obálce. Neobjevila se tenkrát na knižním trhu, soukromě vydána a na různých akcích individuálně prodávána. Kdo máte nyní zájem, můžete stránku za stránkou odhalovat ten monument naší někdejší, možno říci slavné, mořeplavby. Několik nově vydaných knih, to je jako kapka slané vody do Mrtvého moře miliónů jiných publikací na pultech a v regálech knihkupců. A tak Vám nyní nabízím i tu svou slanou kapku. Chovejte ji v úctě a vážnosti, jako vzácnou relikvii, pro své následovníky, aby tady zbylo něco vzpomínek i pro příští generace národa českého. Důkaz, že tady na tom světě na mořích a oceánech, pluly kdysi námořní lodě pod naší červenomodrobílou zástavou. A také, že tu byl žil a na těch lodích plul nějaký František Ptáček, z boží milosti námořní důstojník… Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.
Publikace vychází v limitované číslované edici s podpisem autora. Kniha si klade za úkol podat stručný popis událostí ojedinělé etapy námořních dějin – spojení Evropy s Novým světem. Pokud jde o lodě jako „aktéry dramatu“, vystupovalo v něm i mnoho nezmíněných lodí, avšak ty, o nichž je v publikaci řeč, představují v jistém smyslu typické mezníky. Novodobým fenoménem je internet, zde může kniha posloužit rovněž jako jakýsi průvodce. V knížce jsou líčeny lidské osudy i osudy lodí známých jmen. Osudy slavné, dramatické, ale také tragické. Též se dočteme o výrobě komponent námořních lodí v plzeňské Škodovce. Toto téma bylo zakomponováno do popisu celé romantické historie mořeplavby s jejími dramaty a slavnými okamžiky nikoliv náhodou, nýbrž záměrně. Škodovka se tak zmíněnou výrobou účastnila celého tohoto unikátního dění. Zveme tedy čtenáře k nostalgickému vyprávění o éře, kdy cesta do Ameriky byla ještě obestřena romantickým exotickým kouzlem, o éru velkolepých zaoceánských lodí, pravých to divů techniky a lidských schopností, pomocí kterých se sen o cestě do Ameriky uskutečňoval. Vyšlo v roce 2012 v edici Lodě v české minulosti.
Kniha vychází jako doprovodná publika¬ce stejnojmenné výstavy v Muzeu hlavní¬ho města Prahy. Prostřednictvím starých fotografií, pohlednic a dalších materiálů z veřejných i soukromých sbírek předsta¬ví život Holešovic od 2. poloviny 19. sto¬letí do 80. let století 20. Čtenář se projde se dávno zmizelými ulicemi (například ob¬lastí starých Zátor) a seznámí se s historií holešovického průmyslu, železniční a lodní dopravy, se všedním životem zdejších oby¬vatel i s jejich lidovou zábavou a kultur¬ním životem.
Při úklidu zásuvek jsem našel svůj rukopis z doby kolem roku 1977. Tehdyjsem se neodvážil nabídnout ho ke zveřejnění. Velmi pravděpodobně bych se totiž musel živit jinou prací, než péči o mašinky na námořních lodích. Byl jsem na své práci závislý tak, jako je někdo například na marihuaně, a tak jsem zásuvku raději neotvíral. Čas běžel, mnohé se změnilo a můj rukopis mezitím ztrácel na aktuálnosti. Oprášil jsem ho s pocitem, že některé mé formulace se dobře čtou. Jestli někdo při čtení této práce stráví příjemné chvíle, tak jsem přepisem rukopisu do počítače čas neztratil. Pro pořádek ale musím upozornit, že postavy příběhu jsou vymyšlené, třebaže události jsou autentické a skutečně se odehrály. Nepsal jsem však literaturu faktu, takže zpracování událostí je poměrně volné. Také jakékoliv stížnosti mých bývalých kolegů, že jsem si vypůjčil jejich životní příběhy, musím už dopředu prohlásit za bezpředmětné. Příhod z námořnického života je přirozeně mnohem víc. Mým cílem bylo vzpomenout na nelehkou práci posádek našich bývalých námořních lodí, práci, která byla často zbytečně zpestřována lidskou hloupostí. Vždy jsem však vycházel ze skutečných událostí, takže děj je autentický a uvedené příhody se skutečně odehrály. Jak říkal můj dobrý přítel, starší námořník a srandista Vojtek z Moravy: „To není žádný fakt, to se skutečně stalo.“ Příjemné počtení. Michal Svoreň, 1. strojní důstojník v. v. Vyšlo v roce 2013 v edici Lodě v české minulosti.