Kniha „Operace Bílá hora a černá totalita“ navazuje volně na trilogii zabývající se rudým totalismem vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 a věnovanou klíčovým událostem poválečného období vývoje české společnosti. Jak Únor 1948, tak Srpen 1968 či Listopad 1989, podle nichž se jednotlivé studie jmenují (vždy ve spojení s názvem Operace) jsou založeny na analýze jejich průběhu i vzájemných souvislostí, včetně jejich kořenů. Orientují čtenáře i na vztahy mezi děním ve XX. století se staršími událostmi z období událostí kolem Bílé hory. Autor PhDr. Vladimír Čermák, CSc. (*1946) vychází ze studia této problematiky, které se věnoval již na sklonku 60. let v době, kdy studoval na FF UK (obory filosofie a sociologie spolu s dálkovým studiem historie, jehož dokončení však s ohledem na personální změny na katedře v roce 1970 ztratilo smysl). Výsledkem byla mj. jiné rigorózní práce věnovaná problematice českého národního vědomí v období baroka. Kniha „Operace Bílá hora...“ se v 1. díle (Na prahu ztemnění) zabývá změnami české společnosti před Vestfálským mírem v kontextu se vznikáním tzv. černé totality, první celoevropsky významnou fází totalismu iniciované radikály v katolické církvi, zvláště jezuitským řádem. Druhý díl knihy „Bílá hora a černá totalita“ obsahuje vedle čtyř kapitol a kromě doslovu i přílohy vztahující se k této práci jako celku. Otevírá se tak cesta k publikaci dalších, navazujících textů autora mapujících tuto rozsáhlou a někdy velmi rozpornou problematikou . V prvé řadě jde o třetí díl nazvaný „Zjasnění labyrintů“, v němž je rozpracována snaha o lepší porozumění tomu, co jiní vykladači české minulosti rozumějí od poloviny devatenáctého století pod termínem „národní obrození“ či české osvícenství. Jinak řečeno: jde v něm o kvalitativně lepší poznávání toho, co se stalo s českou společností v době baroka, jež v souhrnné historii české společnosti představuje zřetelně nejhůře zmapovanou oblast naší minulosti. Základní koncept tohoto přístupu je vyložen právě v tomto, tedy v druhém dílu. Souvisí mj. s hledáním odpovědí na otázky o způsobu bytí i nebytí české společnosti v tomto – v této práci v mezích možností rozkrytém – nejdramatičtějším a také nejtemnějším období českých dějin. V období mezi lety 1648 (tedy po Vestfálském míru) a polovinou 18. století došlo v důsledku kulturní genocidy organizované „oltářem i dvorem“, jak se ve své době metaforicky označovalo spojenectví papežské kurie a Habsburků, prakticky neznáme žádné jména tehdy žijících Čechů, kteří by se zasloužili významněji o budoucnost české společnosti, tím méně jejich výkony. Přesto česká společnost v té době jako společnost fungovala, byť jinak než dříve a jinak než jiné společnosti v okolním světě. V tomto relativně velmi dlouhém období (cca 5 generací) byla česká společnost nucena existovat nejen bez mocenské elity, ale i bez přiměřené kulturní vrstvy schopné udržovat určité niveaux českého jazyka a jiné komponenty národní kultury. Dokonce nebyla schopna ani reflektovat problémy své vlastní minulosti, zvláště té své zcela nedávné. Přesto tato společnost přežila. Dokázala v dalším období obnovit i český stát i s tím spojené nezbytnosti jeho svrchovanosti, včetně vzdělanosti, vědy, kultury, ekonomiky a mnoha dalších atributů moderních velkých společností. Šlo o zcela mimořádný výkon, který si zaslouží větší pozornost, než ji byla dosud věnována. Překonala dokonce i snahy velkých totalismů XX. století o její destrukci zahájenou černou totalitou organizovanou jezuity. Důkazem pro to byla a stále je i snaha rozkrývat tajemství i záhady spojené se snahami o falsifikaci její minulosti, kde je klíč k porozumění jejímu dnešku. Jeho nalezení je ale spojené s nezbytností přehodnocení a překonání některých základních mýtů, na nichž je postaveno přepisování českých dějin v minulých staletích, včetně podivného a z hlediska rozsahu a způsobu jeho geneze zcela mimořádného mýtu o bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620. Mýtus bělohorské bitvy determinoval nejen výklady dalšího vývoje, ale i hodnocení předbělohorského a zvláště pobělohorského dění. Komplementárními mýty k němu jsou i s tím spojené snahy o falsifikaci úsilí českých stavů v r. 1618–1620 o obnovení české státnosti (přeznačkované na tzv. povstání českých stavů). Patří k nim i opomíjení (např. v domácím dějepisectví) faktického vzniku první české stavovské a posléze konfederační – republiky, tragické postavy prvního českého prezidenta Václava Viléma Roupova či osudu utajeného pretendenta na český trůn Albrechta Jana Smiřického. Tyto mýty a falsa zakrývají řadu pozoruhodných dějů, které dodnes nebyly integrovány do struktur české minulosti. V dohledné době lze tedy vedle třetího dílu knihy Bílé hora a černá totalita očekávat jako její volně navazující část i publikaci textu práce „Mytologie Bílé hory“ reagující mj. i na některé nové práce objevující se v posledním desetiletí na českém knižním trhu i v zahraničí na téma bitvy na Bílé hoře. Doplní tak obsah této, zatím dvoudílné práce. VLADIMÍR ČERMÁK se věnuje studiu i jiných podob totalismu v české společnosti. Vedle výše zmíněných studií publikoval v posledních letech v r. 2014 také studii „Jaký byl a nebyl Vasil Biĺak“ zařazenou nakladatelstvím BVD k memoárům V. Biĺaka „Až po mé smrti“. Vedle toho rozpracovává i téma „Vyhořelá transformace“ věnované období po Listopadu 1989, kde zkoumá revitalizaci některých reliktů rudé totality v posledním čtvrtstoletí, zvláště v první polovině devadesátých let. Vyšlo v edici Mezi nebem a zemí v roce 2014
Info v pdfKNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ. Výsadkové a průzkumné jednotky představují elitu každé armády. Nejinak tomu bylo a je i v armádě bývalého Československa a v dnešní Armádě České republiky. Publikace Výsadkáři a průzkumníci československé a české armády 1945–1999 v ucelené podobě představuje výzbroj a výstroj právě těchto jednotek na více než dvoustechpadesáti barevných fotografiích. KNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ.
Kniha „Operace Bílá hora a černá totalita“ navazuje volně na trilogii zabývající se rudým totalismem vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 a věnovanou klíčovým událostem poválečného období vývoje české společnosti. Jak Únor 1948, tak Srpen 1968 či Listopad 1989, podle nichž se jednotlivé studie jmenují (vždy ve spojení s názvem Operace) jsou založeny na analýze jejich průběhu i vzájemných souvislostí, včetně jejich kořenů. Orientují čtenáře i na vztahy mezi děním ve XX. století se staršími událostmi z období kolem bitvy na Bílé hoře. Autor PhDr. Vladimír Čermák, CSc. (*1946) vychází ze studia této problematiky, které se věnoval již na sklonku 60. let v době, kdy studoval na FF UK (obory filosofie a sociologie spolu s dálkovým studiem historie, jehož dokončení však s ohledem na personální změny na katedře v roce 1970 ztratilo smysl). Výsledkem byla mj. jiné rigorózní práce věnovaná problematice českého národního vědomí v období baroka. Kniha „Operace Bílá hora...“ se v 1. díle (Na prahu ztemnění) zabývá změnami české společnosti před Vestfálským mírem v kontextu se vznikáním tzv. černé totality, první celoevropsky významnou fází totalismu iniciované radikály v katolické církvi, zvláště jezuitským řádem. Druhý díl („Dlouhá černá totalita“) je věnován instalaci nového modelu vládnutí v českých zemích trvající až do období josefinismu. V blízké budoucnosti by měl tyto dva svazky psané jako literatura faktu doplnit třetí svazek („Zjasnění labyrintů“) zabývající se okolnostmi vznikání buditelství a raného obrození, tedy obnovováním české společnosti. Autor se věnuje studiu i jiných podob totalismu v české společnosti. Vedle výše zmíněných studií publikoval v posledních letech také studii „Jaký byl a nebyl Vasil Biĺak“ zařazenou nakladatelstvím BVD k memoárům V. Biĺaka „Až po mé smrti“. Vedle toho rozpracovává i téma „Vyhořelá transformace“ věnované období po Listopadu 1989, kde zkoumá revitalizaci některých reliktů rudé totality v posledním čtvrtstoletí, zvláště v první polovině devadesátých let. Vyšlo v edici Mezi nebem a zemí v roce 2014
Info v pdfVážený čtenáři, představujeme druhou knihu bývalého námořníka Vlastislava Ringla. Na jejích stránkách se snažil zachytit „vůně a krásy okamžiků“ prožitých na mořích a oceánech. Ty nejsilnější zažil i na některých z čtyřlístku sesterských lodí postavených v Polsku a provozovaných Československou námořní plavbou. Jde o lodě Blaník, Sitno, Radhošť a Kriváň. Těm věnoval, mimo jiné, tuto publikaci. Vyšlo v roce 2014.
Info v pdfHistorie německé stíhací eskadry JG 52, která dosažením bezmála 11 000 sestřelů obsadila historicky první místo v úspěšnosti stíhacích jednotek všech dob. Vzhledem ke zcela jinému charakteru leteckých bojů je prakticky jisté, že o toto prvenství již nikdy nebude připravena. Publikace líčí historii této jednotky od jejího vzniku až do květnových dnů roku 1945; samostatně se pak zabývá osudem některých jejích příslušníků v sovětském zajetí. Publikace je vybavena rozsáhlou fotografickou přílohou a barevnými bokorysy používané techniky. Kniha vyšla v koedici s nakladatelstvím Deus.
Knížka mohla vzniknout jen díky souhře šťastných okolností. Autor vzpomínek, vysloužilý rakousko-uherský námořník Čeněk Vrba (1888-1968), by se jistě divil, že dostaly právě tuto podobu. Rád své příběhy, které sám nazýval „povídačkami“, vyprávěl a inspiroval tak svého staršího syna Čeňka k tomu, že je nakonec nahrál, aby zůstaly zachovány i potomkům. Nahrávalo se v roce 1962 ještě na starý cívkový magnetofon. Vypravěči tehdy bylo 74 let. Když syn Čeněk v roce 1968 emigroval, dostaly se s ním nahrávky až do Kanady. V osmdesátých letech minulého století jsem získal jejich kopii na magnetofonové kazetě. Stáří původní nahrávky i kopírování způsobily zhoršení kvality už tak nedokonalého zápisu. Bylo třeba přepsat mluvené slovo do písemné podoby, což se podařilo až po mnohonásobném poslechu. Korektury jsem pak dělal ještě podle digitálního přepisu nahrávky, při němž se podařilo, za cenu zkreslení, původní zvuk poněkud vylepšit. I tak se ale nepovedlo přepsat úplně vše. Dlouho jsem přemýšlel, zda bych měl vyprávění publikovat v autentické podobě, nebo zda bych je měl pro tento účel literárně „učesat“. Nakonec zvítězila první varianta. Tam, kde vypravěči nebylo přes opakovaný poslech rozumět, nedoplňoval jsem chybějící slova, ale použil jsem značky v podobě tří pomlček. Tři tečky pro změnu znamenají váhání, formulaci myšlenek, hledání vhodného obratu. V závorkách jsou uváděny nepříliš časté vstupy syna, manželky i jednoho z vnuků, nikoliv však všechny. Jsou většinou zařazeny jen ty otázky či glosy, na něž vypravěč nějak reaguje. Snažil jsem se zachovat co nejvíce z původní atmosféry „povídaček“. Jejich zvukový originál má ovšem své přednosti. Zachycuje i bití hodin, mytí nádobí (vzpomínalo se v kuchyni), štěkot psa i vzdálený hlas kozy, připomínající, že by měla být podojena. Ale i tak snad něco z oné atmosféry zůstalo. Jiří Ošanec (1947) je absolventem filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor dějepis-filozofie. Působil jako učitel. Od roku 1990 je profesionálním genealogem. Je autorem více jak dvou stovek příspěvků k regionálním dějinám a vystěhovalectví, medailonků významných osobností, článků věnovaných drobným památkám, hlavně smírčím křížům, a také rodopisu. Publikoval nejen u nás, ale i v USA, na Slovensku, v Polsku, ve Velké Británii a v Chorvatsku. Je také spoluautorem knížky Ze slezské vísky plavčíkem u maríny, která vyšla v nakladatelství Mare-Czech v roce 2011. Publikace vyšla v únoru 2014 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfPočet lidí odkázaných na bezlepkovou dietu stále roste. I když se proti minulosti téměř zázračně rozvinula nabídka bezlepkových potravin, přesto vyžaduje i dnes tato dieta značnou nápaditost a vynalézavost. Alena Baláková zúročila ve své knize více než dvacet let pokusů, omylů i slepých uliček. Při vaření bezlepkové di ... Titul: Tradiční recepty bez lepku Autor: Baláková Alena EAN: 9788072363568 ISBN: 978-80-7236-356-8 Nakladatel: Vašut Rok vydání: 2007 Vazba: Vázaný Rozměry: 135 x 200 mm Počet stran: 151 Váha: 294 g Tradiční recepty bez lepku - Baláková Alena Počet lidí odkázaných na bezlepkovou dietu stále roste. I když se proti minulosti téměř zázračně rozvinula nabídka bezlepkových potravin, přesto vyžaduje i dnes tato dieta značnou nápaditost a vynalézavost. Alena Baláková zúročila ve své knize více než dvacet let pokusů, omylů i slepých uliček. Při vaření bezlepkové diety pro své děti však posléze dosáhla mistrovství. Její skvělé recepty z české a moravské kuchyně vás jistě přesvědčí, že i bez lepku se jídlo může stát požitkem. Pochutnejte si na svíčkové na smetaně • sekané pečeni • smaženém kapru • domácí čabajce • vepřovém prejtu • vepřové tlačence • buchtách s povidly • vánočce • vdolcích • drobenkovém koláči • ořechové roládě • vyvalovaném jablečném závinu • indiáncích • laskonkách • lineckých sušenkách • vanilkových rohlíčcích • plněných bramborových knedlících • bramboráku • ovocných kynutých knedlících nebo na palačinkách
Třetí svazek encyklopedické řady zabývající se vývojem obrněné techniky na světě. Čtenáři se dostává do rukou další díl encyklopedické řady věnované vývoji, výrobě a bojovému nasazení obrněné techniky od roku 1919 do konce druhé světové války. Po prvních dvou svazcích popisujících obrněná vozidla Německa jsme se tentokrát zaměřili na Sovětský svaz. Vzhledem k obrovskému množství jednotlivých typů a roli, jakou tato země a její bojové prostředky této kategorie v průběhu popisovaného období sehrály, bylo nutno přistoupit i tentokrát k vytvoření dvou samostatných svazků. První je věnován organizaci a bojovému nasazení této techniky a popisuje jednotlivé typy lehkých a středních tanků, druhý svazek, který vyjde v roce 2000, bude zaměřen na těžké tanky, samohybná děla a obrněné automobily. Text je opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných bokorysů.
Kniha o evropské větvi anglického rodu lodních stavitelů Rustonů a s ní spojené pražské továrně „Rustonce“ nabízí čtenáři pozoruhodný příběh nejen z dějin paroplavby, strojírenství a průmyslového podnikání v Čechách, ale také zážitek z mozaiky pestrých životních osudů zajímavých osobností 19. a 20. století. Publikace vyšla v únoru 2015 v edici Lodě v české minulosti.
Info v pdfKNIHA JE V SOUČASNOSTI JIŽ VYPRODANÁ. V druhém svazku dlouhodobého projektu encyklopedické řady publikací, jež se zabývají obrněnou technikou nejrůznějších států světa, se Ivo Pejčoch zaměřil na Německo v letech 1919 až 1945. Svazek první se zabýval tanky a obrněnými automobily Německa, druhý díl se zaměřil na samohybná děla, stíhače tanků, polopásové obrněné transportéry a speciální vozidla. Cílem autora i nakladatelství je vytvořit rozsáhlý encyklopedický komplet; na záložkách této knihy jsou ostatně již představeny obálky připravovaných svazků Obrněná technika III (SSSR 1919-1945) a Obrněná technika V (Střední Evropa 1919-1945). Koncepce svazku je standardní pro literaturu tohoto typu - po úvodu knihy následují stíhače tanků a v samostatných podkapitolách popis třiadvaceti typů, dále samohybná děla (29 typů), protiletadlová samohybná děla (14 typů), polopásové stroje (18 typů) a konečně další druhy obrněné techniky (šest typů). Závěr knihy tvoří kapitola s vypovídajícím názvem Organizace německých tankových sil za druhé světové války, obrazová a fotografická příloha. Popis jednotlivých typů pochopitelně nemůže být vyčerpávající, poskytuje ale základní přehled, pro modeláře pak často informaci více než dostačující. Na modeláře ostatně nakladatel a autor mysleli především - velmi cennou součástí knihy se pro ně jistě stanou výkresy většiny popisovaných vozidel a barevná příloha, která řadu z nich představuje v podobě, jak se zúčastnila války. Zde jsou představeny i ukořistěné německé stroje, jež byly povstalci použity v květnu 1945 v Praze. Zajímavou je rovněž fotografická příloha, kde okamžitě upoutají dobové barevné snímky německé obrněné techniky. Přestože po roce 1989 vyšlo již poměrně dost publikací, které se zabývají německou obrněnou technikou z období druhé světové války, je možné říci, že Pejčochova kniha přináší snad nejkomplexnější pohled na problematiku. Ještě cennější se ovšem stane připravovaný třetí a čtvrtý díl – dříve tolik profanované téma sovětské techniky se totiž s odstupem času ukazuje být pro zájemce o zbraně tohoto typu oblastí téměř neznámou.